Sebespasitelové versus děti Panny Marie
Dnes slavíme neděli Laetare – vesel se, protože Pán nám již nabízí svou spásu, kterou již můžeme okoušet, již se můžeme sytit na Božím milosrdenství.
Překážkou této spásy, kterou nabízí Bůh, je „spása“, kterou si člověk zařizuje sám pro sebe po svém. Jedná se o nedůvěru v Boha a sebespasitelství.
Máme nepřeberné množství příběhů jak ze Starého tak i z Nového zákona, které ukazují sebespasitelství, čili spásu podle člověka, kterou Bůh nutně vždy zavrhuje a trestá a místo ní nabízí skutečnou spásu Božskou, spásu podle Boha.
Minulý týden jsme pojednávali o způsobech, jak se lidé v současně době snaží lidsky zachraňovat Církev, že z pýchy a neposlušnosti rozbíjejí jednotu Církve a zakládají vlastní hierarchii. To je právě ta spása podle člověka, která nefunguje. Církev nás nepotřebuje, aby byla zachráněna, naopak my potřebujeme Církev, abychom my byli skrze Církev zachránění. To je pak spása podle Boha. Bůh má dost moci si svou Církev udržet bez našich lidských obezliček.
První čtení o tom mluví. Abrahám věděl, že má být praotcem velkého národa, ale neměl syna. Sára byla neplodná. Uchýlil se proto, ke spáse podle člověka, chtěl zachraňovat Boží plán, chtěl spasit Boží Spásu lidským způsobem a tak si pomohl otrokyní Hagarou, se kterou měl syna Izmaele. Vykonal jakousi „operaci přežití“. Bůh ale nikdy nepřistoupí a sebespasitelství, a proto musí Abrahám vykázat Hagar i s Izmaelem. Pozůstatkem tohoto sebespasitelství Abrahámova je celý arabský svět se svým islámem.
Abrahám pak ze svobodné Sáry dostává syna Izáka, právě po té, co odmítl a zavrhl své lidské plány.
Věnujme pozornost některým dalším událostem, kde zachraňování Boží spásy ze strany člověka nefungovalo.
- Už první lidé v ráji, které Bůh chtěl povýšit do stavu Božích dětí, aby měli účast na Božství, chtěli se stát bohy svépomocí. „Budete jako Bůh, když pojíte ze zapovězeného stromu.“ První velký pád. Nevyšlo to.
- Lidé se chtějí vyrovnat Bohu stavbou věže. Jako by chtěli jí Bohu naproti, dostat se do nebe vlastní silou. Ani zde to nevyšlo. Výsledkem bylo velké schisma, nejednota, rozdělení jazyků.
- Dále zde máme Lota, který si pomáhá dobrou úrodnou zemí, kterou si volí, zatímco jeho strýček Abrahám se spokojuje s neúrodnou krajinou. Po pár letech utíká Lot takříkajíc s holým zadkem, v doprovodu svých dvou dcer, dokonce i o manželku přišel.
- O Abrahámovi a jeho svépomoci s Hagarou jsme již mluvili.
- Dále zde máme Ezaua, kterému k otcovskému požehnání nepomohlo ani jeho prvorozenectví ani jeho obratnost a mužnost.
- Máme zde Josefovi bratry, kteří se nakonec stejně klaní tomu, kterého prodali do Egypta za otroka. Spása podle Boha se opět ukazuje mocnější.
- Máme zde Mojžíše, který vychováván na faraónově dvoře v Egyptě chce po 40 letech svého života násilím spasit svůj lid a zabíjí egyptského dozorce. Bůh ale tento postup zavrhl. Mojžíš dalších 40 let tráví v poušti a když už se vzdal svých lidských plánů a je mu 80 let, Bůh ho posílá zpátky do Egypta, aby spasil lid božským způsobem, v poslušnosti vůči faraónovy, který nakonec přinucen Bohem, uděluje izraelitům dovolení vyjít z Egypta. Bůh respektuje autoritu, kterou ustanovil. Faraona je třeba respektovat.
- Pohleďme na krále Davida, který ještě jako chlapec bojuje proti Goliáši. Král Saul chce Davidovi pomoct lidským způsobem a nabízí mu svou zbroj, ale David v ním neumí chodit. Proto téměř nahý poráží obra kamínkem. Bůh opravdu nepotřebuje, abychom spasili jeho Spásu lidským způsobem.
- Přejděme bez povšimnutí mnoho příkladů, které se udály na prorocích a pohleďme jenom na Eliáše, který na hoře Karmel nepotřebuje jinou pomoc než Boží, aby porazil sám jediný 450 Bálových proroků. Bůh zapaluje jeho oběť z nebe, i když celá plave ve vodě. Bůh sežehuje oběť a vysušuje i vodu. Přitom Eliáš nemusí předvádět žádné lidské kousky ani se bodat až do krve.
- V Novém zákoně vidíme taktéž bezpočet příkladů, kde Bůh spásu podle člověka zavrhuje, aby vykonal spásu podle sebe. Dnešní evangelium nám krásně ukazuje, že Bůh sytí svůj lid na pustině, ale až tehdy, když už všechna lidská řešení zklamala. Lidé jsou hlady zmoření, podle Anny K. Emmerihové děti plakaly, že mají hlad, někteří lidé upadali do mdlob, ale jinak zůstali Kristu věrní. Filip neví, kde nakoupit jídlo. Teď je tedy ta nejpříhodnější situace, aby zasáhl Bůh. Kdyby tam někdo přišel s nějakým sebespasitelským lidským řešením, Bůh by ho musel zavrhnout. Protože Bůh svou slávu nikomu nepřenechá.
Milovaní bratři a sestry, mějme rozum a nechtějme zachraňovat Boha. Nechtějme pýchou a neposlušností zachránit Církev. Buďme pokorní s Pannou Marií, důvěřujme Bohu, spoléhejme na jeho slovo. Věřme, že ve viditelné Církvi Boží, která se shromažďuje kolem papeže, i dnes působí Duch Svatý. Nepotřebujeme se překřtívat, přebiřmovávat, přesvěcovat. To všechno je nedůvěra v Boha! Bůh přece působí v Církvi i dnes. Tato nedůvěra je velký hřích.
Po 70 letech babylonského zajetí budeme vysvobozeni i my. Tak nás Bůh očistí od předchozích model, kterým jsme sloužili. To bylo především naše EGO, naše já.
Takové očištění ale vyžaduje pokoru a poslušnost, jakou má Panna Maria.
Amen.
