Prázdný prostor pro Slovo

Drazí bratři a sestry,
dnes slavíme tajemství velkého okamžiku. Anděl vchází do domu v Nazaretě a začíná se psát nová kapitola dějin spásy. Často se zastavujeme u slov archanděla Gabriela, u Mariina úžasu nebo u otázky „jak se to stane?“. Ale dnes nás chce Pán vzít hlouběji. Chce nás vzít do toho nejtajnějšího místa, kde se nebesa dotýkají země – dovnitř nás samotných.
Co se vlastně stalo v onen den v Nazaretě? Stalo se něco, co se děje neustále, co se děje právě teď, když zde sedíte. Bůh hledá prostor.
Starý mistr jednoho dne řekl: „Bůh je připraven dát se nám neustále, ale my nejsme připraveni Ho přijmout.“ Proč? Protože jsme plní. Jsme plní starostí o zítřek, plní našich plánů, plní našeho vlastního „já“. A Bůh, který je čisté světlo a čisté bytí, nemůže vstoupit tam, kde již něco jiného zaujímá místo.
Mysleme na Marii. Proč se mohla stát Matkou Boží? Nebylo to proto, že měla nejkrásněji vyvinuté tělo, že byla nejučenější nebo nejsilnější. Bylo to proto, že byla ochotna stát se ničím! Ano, stát se ničím. Vytvořila v sobě prázdný prostor. Řekla své „fiat“ – „staň se“. A v tom okamžiku, kdy se vzdala své vlastní vůle, vzdala se i svého „já“, otevřela se brána nebes.
V každém z nás, v nejhlubším středu naší duše, je skrytý prostor pro Boha. Je to místo, které je stvořeno pro jediný účel: aby se tam narodil Bůh. Je to místo, které hřích ani ďábel nemůže zničit, ale které bohužel můžeme zahltit. Můžeme ho zahltit naším hlukem, našimi obrazy, naším neustálým přáním „něco dělat“, dokonce i pro Boha.
A přicházíme k tomu nejdůležitějšímu: Panna Maria je obrazem každé duše. Bůh chce v každé duši vykonat duchovně to, co vykonal tělesně v Panně Marii. Co tedy máme dělat, aby žil Kristus i v nás?
Nemáme dělat nic. To zní zvláštně, že? Chceme se více modlit, konat více skutků, abychom si zasloužili Boží příchod. Ale zákon lásky je jiný. Aby se Slovo mohlo vtělit, musí nastat ticho. Musíme přestat „být něco“.
Cesta k zrození Syna v duši je cestou odnímání. Je to odvaha sundat ze stolu své vlastní představy o tom, kdo jsme, a nechat tam jen čistou lásku. Bůh Otec totiž nemůže nečinit. Pán Ježíš říká, že Otec je neustále činný. Jeho přirozeností je plodit Syna. On touží rodit své Slovo v naší duši neustále. On chce, abyste se vy stali jeho matkou duchovně, stejně jako Maria se stala jeho matkou tělesně.
Bůh ale čeká na naši ochotu odejít. Odejít od hluku tohoto světa, odejít od upjatosti na výsledky, odejít dokonce i od vlastních náboženských tužeb. Když se duše stane prostou a prázdnou jako lůno matky, Bůh neodolává a vstupuje.
V tom spočívá veliká radost Zvěstování. Není to jen o tom, že se Bůh stal člověkem před dvěma tisíci lety. Je to o tom, že se Bůh stává člověkem dnes, tady na tomto místě, ve vašem srdci.
Nechte dnes všechno, co vás svazuje. Otevřete svá srdce. Nestarejte se o to, jak se to stane. Jen buďte. Buďte tiší. Buďte prázdní. A v tom tichu a prázdnotě uvidíte světlo, které nikdy nezhasíná. Toto je cesta, kterou se stanete skutečně svobodnými. Amen.

Pošli dál:

Podobné příspěvky

  • Den, který učinil Pán

    Toto je den, který učinil Pán, jásejme a radujme se z něho!
    Na Zelený čtvrtek večer jsme počínali den vykoupení, který byl dlouhý a vyplatil se.
    Dnes učinil Hospodin nový den, den věčnosti, osmý den. Ten den je tu, jenom to lidé neví. Ta zpráva o spáse se šíří příliš pomalu. Nejrychleji tu zprávu poznala Matka Boží, Panna Maria (a všichni musí do její školy). Hned po Zmrtvýchvstání vidí svého oslaveného Syna a chce se mu klanět. Jiní lidé mají těžkosti. Nejdříve musí přijít ke hrobu. Musí vidět hrob prázdný. Musí jít a zvěstovat jiným, že Pán vstal z mrtvých, ačkoliv ho sami ještě neviděli. Co to znamená?
    Znamená to, že nejdříve musí získat víru! A nejenom víru, ale s vírou i naději a lásku. Teprve potom, ho mohou uvidět! Anna Kateřina Emmerichová říká, že mnohdy se Pán Ježíš, nebo nadpřirozené jevy ukazují lidem a oni je vůbec nevidí. Někdy někdo trošku něco zahlédne, ale jinak jsme slepý.
    Prázdný hrob v nás má vzbudit víru. Hlásání evangelia o zmrtvýchvstání jiným, třebaže my sami jsme Pána ještě neviděli, má v nás vzbudit víru. Pán je zde, ale my ho nevidíme.
    Prozradím vám, co jsem ještě nikdy nikomu neřekl. Svatý Jan od Kříže učí, co to je víra. Ani já jsem to do nedávna nevěděl. On říká, že víra je něco jako nadpřirozené světlo v temnotě rozumu. Člověk musí svůj rozum ponořit do dokonalé temnoty a prázdnoty a v tomto nic, mu zazáří nadpřirozená víra. Věděli jste to?
    Dále říká, co to je naděje. Je to jako nadpřirozené světlo v temnotě paměti. A láska je jako nadpřirozené světlo v temnotě vůle. Čili máme dokonale vyprázdnit svou paměť a nic si nepamatovat. Máme dokonale vyprázdnit svou vůli a nic nechtít. Jinými slovy, dokonale se zříci sami sebe. Pak se nám Bůh může dát, a to božským nadpřirozeným způsobem, protože jinak to ani není možné.
    A o to jde. Lidé přichází k prázdnému hrobu. Co si asi myslí? „Už ničemu nerozumím.“ Jsou totálně zmatení. Vzdávají se svého pojetí spásy. Zříkají se sebe. A v tu chvíli jsou uschopněni vidět Pána.
    Toto pravé patření na Boha věčně živého, na Jeho Syna zmrtvýchvstalého, mocí Ducha Svatého, který toto patření působí, to Vám přeji a vyprošuji do doby velikonoční, i do celého vašeho nikdy nekončícího věčného života. Amen.

    O pravé víře, naději a lásce budeme mluvit na Zasvěcení Panně Marii ve Vyšším Brodě. Svatý Jan od Kříže nás povede na horu Karmel. Tento výstup bude též i sestupem do hlubin mystiky. IN ALTUM

    Pošli dál:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *