Poslední červnový týden přinesl hned několik událostí, které se týkají vztahu Říma a tradičního hnutí. Ve Vatikánu zasedala mimořádná konzistoř, Kněžské bratrstvo sv. Pia X. trvá na svěcení nových biskupů a kardinál Müller vystoupil s návrhem, jak na celou situaci reagovat.

Mimořádná konzistoř (26.–27. června)

Papež Lev XIV. svolal na 26. a 27. června mimořádnou konzistoř. V úvodním proslovu vyzval kardinály k upřímnosti: „Potřebuji vaši svobodu, vaši otevřenost a vaši loajalitu. Upřímná rada je vždy aktem společenství.“ Žádal je, aby sdíleli své pastorační zkušenosti a pomáhali rozlišovat, co Duch Svatý říká dnešní církvi. Každý kardinál dostal tříminutový prostor k volnému vystoupení.

FSSPX chystá svěcení čtyř biskupů

Kněžské bratrstvo sv. Pia X. trvá na tom, že 1. července vysvětí čtyři nové biskupy. Krok je motivován potřebou zajistit pokračování biskupské linie bratrstva. Biskup Athanasius Schneider veřejně vyzval papeže Lva XIV., aby budoucí biskupy uznal. Zatím není známo oficiální stanovisko Vatikánu.

Svěcení biskupů bez papežského mandátu je citlivá záležitost — právě neschválená svěcení v roce 1988 vedla k roztržce mezi Svatým stolcem a FSSPX, která od té doby nebyla plně urovnána.

Kardinál Müller: „Musíme odpovědět“

Jedním z nejvýraznějších vystoupení na konzistoři byl příspěvek kardinála Gerharda Ludwiga Müllera, bývalého prefekta Kongregace pro nauku víry. Müller reagoval na skutečnost, že FSSPX krátce před konzistoří zaslalo papeži a kardinálům vyznání víry, v němž Římu vytýká opuštění tradice a trvalého magisteria.

Müller navrhl dva konkrétní kroky:

1. Vypracovat formální písemnou odpověď na obvinění FSSPX, která by obhájila doktrinální kontinuitu Církve.
2. Obnovit papežskou komisi Ecclesia Dei, která by připravila podmínky pro přijetí těch členů FSSPX, kteří by po případném schizmatu hledali plné společenství s Římem.

Müller vychází z předpokladu, že nová svěcení mohou prohloubit rozkol, ale zároveň mnoho věřících a kněží z okruhu FSSPX bude hledat cestu zpět.

Postoj k situaci

Připomeňme, že biskupská svěcení proti zjevné vůli papeže jsou proti samotnému principu katolicity. Katolický, tedy všeobecný, je princip, který buduje a drží církev jednu napříč časem i místem, tedy církev je jedna ve všech dobách i na všech místech. Garantem teto jednoty je právě úřad náměstka Krista, tedy papež.

Je paradoxem snažit se pomoci církvi tím, že podetnu její hlavní kořen. Co pak jiného zbývá než štěpení a anarchie? To je jistě nepřijatelné!

Ty jsi Petr, a na té skále zbuduji svou Církev a brány pekelné ji nepřemohou.