2. 7. 2026
Uplakaný den nedovolených svěcení
Mezi teplými až horkými letními dny jsme včera prožili uplakaný den. Dnes je opět hezky, ale včera nebe plakalo a já jsem plakal s ním. A jistě byl důvod k pláči pro celou Církev. Měli jsme slavnost Nejdrahocennější Krve Pána našeho Ježíše Krista. A právě tato krev, nebo lépe řečeno náš Pán Ježíš sám, jak se asi musí cítit trhán a zneužíván na různých oltářích vzájemně si odporujících?!
Nechci se pouštět do nějaké velké polemiky, jednak proto, že se mohu mýlit - jsem jenom člověk - jednak proto, že nechci působit bolest ještě větší. Spíše chci pokorným duším, které dokáží ještě rozlišovat, a snad by mohly být oklamány, poukázat na rozpor a ukázat krásu pravé jednoty.
Ano, mluvím o včerejších biskupských svěceních FSSPX proti vůli papeže, které se konaly v Écône ve Švýcarsku. Asi by bylo hodně co psát, ale vezmu jen jednu jedinou věc, přísahu při svěcení biskupů, která tam včera zazněla v latině. Přináším vám její český překlad:
Já, Pascal Schreiber, zvolený církve [bez uvedení diecéze], od této hodiny napříště budu věrný a poslušný blaženému Petru apoštolu i svaté římské církvi a našemu Pánu, panu Lvu, papeži čtrnáctému, i jeho nástupcům kanonicky nastupujícím. Nebudu účasten rady ani souhlasu ani skutku, aby ztratili život nebo úd, nebo aby byli jati zlým zajetím, nebo aby na ně byly jakkoli násilně vztaženy ruce, nebo aby jim byly způsobeny jakékoli křivdy, pod jakoukoli vyhledanou záminkou. Radu pak, kterou mi svěří, ať sami, nebo skrze své posly či listy, nikomu vědomě nevyjevím k jejich škodě. Budu jim pomocníkem k udržení a obhájení římského papežství a regálií [světská práva a statky římské církve] svatého Petra — při zachování svého stavu [salvo meo ordine] — proti každému člověku. S legátem Apoštolského stolce budu při jeho příchodu i návratu jednat uctivě a v jeho potřebách mu budu pomáhat. Práva, pocty, výsady a autoritu svaté římské církve, našeho pána papeže a řečených nástupců budu s péčí zachovávat, hájit, rozmnožovat a podporovat. Nebudu ani účasten rady nebo skutku či jednání, v nichž by se proti samému našemu Pánu nebo téže římské církvi strojilo něco zlého nebo něco na újmu jejich osob, práva, cti, stavu a moci. A dozvím-li se, že takové věci jsou kýmkoli projednávány nebo obstarávány, zabráním tomu podle svých sil; a jak nejrychleji budu moci, oznámím to témuž našemu Pánu nebo jinému, skrze něhož by to mohlo dojít k jeho vědomí. Pravidla svatých Otců, dekrety, nařízení či ustanovení, rezervace, provize a apoštolské mandáty budu ze všech sil zachovávat a budu působit, aby byly od jiných zachovávány. Heretiky, schizmatiky a odbojné vůči témuž našemu Pánu [papeži] nebo řečeným nástupcům budu podle svých sil stíhat a potírat. Povolán k synodě, přijdu, nebudu-li zdržen kanonickou překážkou. Prahy apoštolů [Apostolorum limina] budu každé čtyřletí osobně sám navštěvovat; a našemu Pánu i řečeným nástupcům vydám počet z celého svého pastýřského úřadu i ze všech věcí, jež jakkoli náležejí ke stavu mé církve, ke kázni kléru a lidu, konečně ke spáse duší, jež jsou svěřeny mé věrnosti; a naopak apoštolské příkazy [mandata] pokorně přijmu a co nejpečlivěji vykonám. Budu-li pak zadržen zákonnou překážkou, splním vše řečené skrze určitého posla, majícího k tomu zvláštní mandát, z lůna mé kapituly, nebo jiného, ustanoveného v církevní hodnosti, či jinak majícího personát [církevní úřad či obročí bez jurisdikce]; anebo, nebudou-li mi tito k dispozici, skrze diecézního kněze; a chybí-li klérus vůbec, skrze některého jiného kněze světského nebo řeholního, osvědčené poctivosti a zbožnosti, o všem výše řečeném plně poučeného. O takovéto překážce pak podám důkaz zákonnými průkazy, jež mají být skrze výše řečeného posla zaslány kardinálu svaté římské církve, referujícímu [proponens] v Kongregaci svatého koncilu.
Statky pak náležející k mé menze [souhrn statků] neprodám, ani nedaruji, ani nezastavím, ani znovu neudělím v léno, ani žádným způsobem nezcizím — a to ani se souhlasem kapituly mé církve — bez porady s římským veleknězem. A dojde-li u mne k nějakému zcizení, chci tím samým [eo ipso] upadnout do trestů obsažených v jisté konstituci o tom vydané.
Světitel, drže na svém klíně oběma rukama otevřenou knihu evangelií, spodní stranou knihy obrácenou ke zvoleným, přijímá od nich složení této přísahy. A první ze všech ten, kdo ji četl, ještě klečící a dotýkaje se oběma rukama samého textu evangelií, praví: „Tak mi pomáhej Bůh a tato svatá Boží evangelia.“
Hned nato postupně všichni ostatní zvolení, jeden po druhém, podobně klečíce a dotýkajíce se knihy, jak výše, přísahají:
„I já N., zvolený církve N., přísahám ve všem a skrze všechno, jak výše, ve formě přísahy již přečtené, [to] činit a zachovávat pro církev N. mně svěřenou. Tak mi pomáhej Bůh a tato svatá Boží evangelia.“
Tehdy, a ne dříve, světitel praví: „Bohu díky.“
Hranaté závorky jsou vsuvky překladatele.
…
Po přísaze následuje zkouška budoucích biskupů dotazováním:
Táže se světitel: Chceš to, čemu z božských Písem rozumíš, učit lid, pro nějž máš být svěcen, i slovy, i příklady? R. Chci.
Otázka. Chceš tradice pravověrných Otců a dekretální konstituce svatého a Apoštolského stolce uctivě přijímat, učit a zachovávat? R. Chci.
Otázka. Chceš blaženému Petru apoštolu, jemuž byla od Boha dána moc svazovat a rozvazovat, a jeho náměstku, našemu Pánu, panu Lvu, papeži čtrnáctému, i jeho nástupcům, římským velekněžím, ve všem prokazovat věrnost, podřízenost a poslušnost podle kanonické autority? R. Chci.
Otázka. Chceš své mravy zdržovat od všeho zlého a, nakolik budeš moci, s pomocí Páně [je] obracet ke všemu dobrému? R. Chci.
Otázka. Chceš čistotu a střídmost s Boží pomocí zachovávat a učit? R. Chci.
Otázka. Chceš být vždy oddán božským záležitostem a vzdálen pozemským záležitostem či hanebným ziskům, nakolik ti lidská křehkost dovolí? R. Chci.
Otázka. Chceš pokoru a trpělivost sám v sobě zachovávat a jiné [jim] podobně učit? R. Chci.
Otázka. Chceš být k chudým a poutníkům i všem nuzným pro jméno Páně vlídný a milosrdný? R. Chci.
Tehdy mu světitel praví: „Toto všechno i ostatní dobré ať ti udělí Pán, a ať tě zachová a posilní ve vší dobrotě.“
A všichni odpovědí: „Amen.“
Není to malá věc. Ten první text je přísaha nejzávažnějšího druhu. Pokud ta přísaha nemá být křivou přísahou, pak člověk, který přísahá poslušnost papeži a ví, že aktuálně jedná v rozporu s vůlí papeže, v tu chvíli musí vstát, odejít a nepřijmout biskupské svěcení. V opačném případě jde o křivou přísahu!
Proč by měl Bůh zachraňovat Církev křivými přísahami?
Měl jsem známého lékaře. Ten jako stařec mi říkal, že vidí dvojitě, horizontálně všechno dvakrát vedle sebe. Tak trošku schizofrenní pohled, řekněme.
Jak velmi musí být schizofrenní lidský duch, když může přísahat křivě a přitom se domnívat, že tím slouží Bohu?!
Mám i mezi svými známými některé, kteří trpí touto schizofrenií ducha. Vlastně pro ně píši tento článek. Připadá mi, že ta schizofrenie ducha nebo srdce je dobře vystižena i následujícím obrázkem. Jakoby se ta srdce ráda spojila, ale vždycky stojí trošku vedle.
Na druhou stranu jsem vděčný za to, že díky této přísaze jsem si lépe uvědomil, že biskup, a potažmo i kněz, se dokonale zříká sebe! Dává se k dispozici úplně a zcela Bohu, Pánu Ježíši, skrze viditelnou hlavu Církve - papeže, je začleněn do mystického těla Kristova - to je Církev se svým kněžským řádem.
Nejsem to já, koho Bůh potřebuje, aby byla Církev zachráněna!
Jak krásné je zříci se sebe.
Dát se k dispozici, nechat se být!
Pán se jistě o takové duše stará. Když ony mu dávají všechno, nemůže je přece opustit, jinak by nebyl DOBRÝ. A také jim sešle Kříž, protože bez Kříže nepřináší život žádné plody. Takle by se mohlo skutečně pomoci skrze Církev.
Modleme se za jednotu, dokonalé sjednocení všech, kteří chtějí následovat Pána Ježíše Krista. Zatím se nám to nikomu pořádně nedaří. Ta jednota se rodí právě tam, kde je člověk připraven opustit sebe, nechat zemřít „své dílo“ - přesně jak to Pán prožívá na Kříži.
P. jf
Ps. Kéž by byl tento článek brzy překonaný a neplatný dosažením reálné jednoty.