Jednoduše a přehledně i s liturgickými texty.
Určité webové adresy se prostě vyplatí si pamatovat ;-)

Klikni na podrobnosti dne a žij liturgií se svatou rodinou cz.

Evangelium: Mt 5,23 — Si ergo offers munus tuum …

Svatý Jan Křtitel a poušť uprostřed nás

Dnes slavíme narození svatého Jana Křtitele — a je to zvláštní světec. Většina svatých nás přitahuje něčím, co bychom rádi měli také: laskavostí, moudrostí, statečností. Jan nás spíš znepokojuje. Žil na poušti, oblékal velbloudí srst, jedl kobylky a med divokých včel. Když přišli zástupy, neměl pro ně lichotky. A přesto o něm Pán řekl největší slova, jaká kdy o člověku vyslovil: „Mezi syny narozenými ze žen nepovstal větší nad Jana Křtitele.“

Co na tom drsném muži bylo tak veliké? Chtěl bych odpovědět jediným slovem, které dnes skoro nepoužíváme: celistvost. Jan byl celý člověk. A právě to je dnes vzácnější než zlato.

Evangelium: Lk 5,1–11 — zázračný rybolov

Když jsem se dnes ráno probudil, uvařil jsem si kávu, posadil se — a prostě jsem byl. A v tom tichu si uvědomuji: jsem jenom proto, že na mě Bůh myslí. Právě teď, v tomto okamžiku, mě Bůh chce. Nepřestává mě chtít. A protože mě chce, vlévá do mě bytí jako nepřetržitý proud — a já jsem. Kdyby ten proud na jediný okamžik ustal, kdyby si na mě Bůh přestal vzpomínat, zhroutil bych se zpátky do nicoty, z níž jsem vzešel. Ale protože na mě myslí, jsem a nemohu nebýt.

Navazuje na předchozí článek: Proč je svatá Terezička vždycky s růžemi?

Rok po básničce Sypat květy vzala Terezie tentýž obraz růže — a dovedla ho do krajnosti. Tam plátky padaly dolů před kříž jako drobné skutky lásky. Tady už nepadají jen plátky. Tady opadá celá růže, až po ní nezbude vůbec nic. A ta růže, jak Terezie naznačuje, je ona sama. Zde vidíme, že sv. Terezie stojí už na vrcholu hory Karmel, kam my zatím ještě ani nedohlédneme!

Báseň vznikla 19. května 1897, pár měsíců před její smrtí, a byla tak trochu výzvou. Do několika karmelů kolovaly Tereziiny básně a v pařížském Karmelu na avenue de Messine prý jejich převorka, Matka Henrietta, prohodila, že v Lisieux je nějaká karmelitka, co skládá pěkné verše, a že by se ráda přesvědčila sama. Zdá se, že si u Terezie vyžádala báseň na téma obrané růže. Terezie ji napsala — a vyšlo z toho jedno z jejích nejsilnějších slov vůbec.

Na letošní Zasvěcení Panně Marii se chystal také pan Till. Mnozí jste ho znali.

Vzpomeňme na něho v modlitbě. Panně Marii se zasvětil svou touhou, jak věříme, a patří do naší mariánské rodiny.

Skoro každý ji zná: mladičká karmelitka, v náručí kříž a na něm růže, jejichž plátky sype dolů. Méně lidí ale ví, odkud ten obraz pochází a co znamená. Není to jen ozdoba — je to celé Tereziino tajemství vtěsnané do jediného gesta.

Ten zvyk pochází od ní samé. Terezie byla v klášteře v Lisieux učitelkou novicek a právě je naučila každý večer obírat ze zahrady růže a sypat jejich plátky před velký kříž na rajském dvoře. Roku 1896 o tom složila básničku Sypat květy a vyložila v ní, co to gesto pro ni znamená. Každý plátek je jeden docela malý skutek lásky — vlídné slovo, přemožená netrpělivost, tichá oběť, kterou nikdo nevidí. „Mé strasti i radosti, mé drobné oběti — hle, to jsou mé květy,“ píše. To je její proslulá „malá cesta“: nebýt svatým skrze veliké činy, na které nestačíme, ale skrze nepatrné věci konané z velké lásky.

Radost nad kajícníkem, aneb v čem vlastně to pravé pokání (metanoia) spočívá

Drazí v Kristu,

10. 6. 2026

Začnu na rovinu. Teto článek je testem nejnovějšího a nejvýkonnějšího dostupného modelu umělé inteligence. Odpůrci AI, nechť, prosím, dále nečtou. Pro mě je výstup docela poučný.
Je dobré přiznat, že mašina mě už trochu zná, takže odpovědi jsou zabarveny směrem k mému pohledu na svět.
Na závěr jsem ho chtěl ještě trošku vybičovat, ale pokorně přiznal porážku.

Jak vrátit Česko k Bohu

Co se má dělat v České republice, aby se lidé opět navrátili k Bohu? Máš nějaké klíčové představy?