• Magnificat

    Lukáš 1, 46-55

    46 Magnificat anima mea Dominum :Velebí (činí velikým) duše má Hospodina (Pána):
    47 et exsultavit spiritus meus in Deo salutari meo.a zaplesal duch můj v Bohu spasiteli mém.
    48 Quia respexit humilitatem ancillæ suæ : ecce enim ex hoc beatam me dicent omnes generationes,Že pohlédl (se ohlédl) na ponížení (pokoru) služebnice své; hle zajisté, od této (chvíle) blahoslavenou mne nazývati budou všechna pokolení;
    49 quia fecit mihi magna qui potens est : et sanctum nomen ejus,neboť učinil mi veliké (věci) ten, který je mocný, a svaté (je) jméno jeho.
    50 et misericordia ejus a progenie in progenies timentibus eum.A milosrdenství jeho (trvá) od pokolení do pokolení bojícím se jeho.
    51 Fecit potentiam in brachio suo : dispersit superbos mente cordis sui.Učinil moc v rameni svém: rozptýlil pyšné v myšlení srdce jejich.
    52 Deposuit potentes de sede, et exaltavit humiles.Sesadil mocné ze stolice, a povýšil pokorné (ponížené).
    53 Esurientes implevit bonis : et divites dimisit inanes.Hladové nasytil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.
    54 Suscepit Israël puerum suum, recordatus misericordiæ suæ :Ujal se Israele chlapce svého, rozpomenuv (opět-srdce-dát) se na milosrdenství své,
    55 sicut locutus est ad patres nostros, Abraham et semini ejus in sæcula.jak byl mluvil k otcům našim, k Abrahamovi a semeni jeho na věky.

    Pošli dál:

  • Což takhle dát si půst?

    Začali jsme dobu postní, Pán Ježíš odchází do pouště.
    Proč jsou poušť a půst tak důležité, že je Pán Ježíš hned na počátku své veřejné činnosti upřednostňuje?

    Žil jednou jeden horlivý křesťan a ten se jmenoval Adam. Ráno mu zazvonil budík, ale protože včera dlouho do noci četl zprávy na internetu, nemohl vstát. Posunul si budík o čtvrt hodinky a potom ještě o pět minut. Nakonec vstal, udělal znamení kříže a jde si vařit kávu. Ranní hygiena a jde se do práce. Náš Adam je účetní. Celý den má hlavu v číslech, setkání s vedoucím oddělení, dopolední porada. Odpoledne vyzvednout děti ze školy, ještě slíbil manželce, že nakoupí a do toho volá babička, že se jí doma pokazilo topení. Adam si večer odpočinul u televize, kde běží zprávy s pravidelným přehledem světového neštěstí. Když jde Adam spát, vzpomíná si, že máme dobu postní a že si předsevzal modlit se denně růženec. Snaží se modlit ale usíná u něj.
    Tu má sen: „Adame“, říká mu v něm Bůh, „ty mě nazýváš Bohem, ale ve skutečnosti jsem v tvém životě ten poslední. Pohleď, ráno jsi měl první myšlenku ne na mě, ale na sebe, že si chceš poležet. Druhá tvá myšlenka patřila břichu a jazyku, že si chceš dát kávu. Ano, udělal jsi kříž, ale bez jediné myšlenky. V práci jsi sloužil penězům, aby vaše rodina mohla mít nové auto, které ze všeho nejvíce potřebujete. Děti, kterés vyzvedl ve škole měly přednost, manželka s nákupem měla přednost. Babičce jsi posloužil také přede mnou, když jsi jí volal topenáře. A pak, ano, potřeboval jsi vypnout a odpočinout si u televize. A teď na konec, voláš ke mě jako k Bohu. Všichni dostali přednost přede mnou, tak mě laskavě nenazývej Bohem, klameš jenom sám sebe, já vím, že tvým Bohem nejsem.“
    Adam se probudil v půli růžence celý otřesen. „Takhle to dál nejde!“

    Tak už víme, bratři a sestry, k čemu je dobrá poušť a půst? Ano, právě proto, abychom dali Boha skutečně na první místo. Nebo lépe řečeno, abychom mohli prožít čas, ve kterém není nic než jenom On!

    SOLO DIOS BASTA! Sám Bůh stačí!

    Pošli dál:

  • Vzbuzení víry, naděje a lásky

    Mnoho lidí má náboženskou praxi, ale skutečnou víru nemají. Modleme se často a rádi, ať Bůh rozmnoží naši VÍRU, NADĚJI a LÁSKU!

    Věřím v tebe, pravý, ve třech osobách jediný Bože, Otče, Synu a Duchu Svatý, který jsi všechno stvořil, všechno zachováváš a spravuješ, jenž dobré odměňuješ a zlé trestáš. Věřím, že Syn Boží se vtělil, aby nás svou smrtí vykoupil a že Duch Svatý svou milostí nás posvěcuje. Věřím, že duše naše je nesmrtelná, milost pak Boží nám ke spáse nevyhnutelně potřebná. Věřím a vyznávám všecko, čemu Ježíš Kristus učil, co svatí Apoštolové kázali a čemu velí věřit svatá římskokatolická Církev. Tomu všemu věřím, protože jsi, ó Bože, věčná a neskonalá pravda a moudrost, která nemůže klamat ani být oklamána.
    Ó Bože, na přímluvu Panny Marie rozmnož mou víru!

    Doufám a důvěřuji, Bože, v Tvou svrchovanou dobrotu a v Tvé milosrdenství, že mi pro nesmírné zásluhy svého jediného Syna, Ježíše Krista, udělíš, abych za živa hříchy své poznal, dokonale jich litoval a že mi je odpustíš, po smrti pak že mi ráčíš dát spasení věčné a popřát, abych na tebe tváří v tvář patřil, Tebe miloval a s Tebou se věčně radoval; mám naději, že mi také dáš, čím bych toho dosáhl. Doufám to od Tebe, protože jsi to slíbil Ty, který jsi všemohoucí, věrný, svrchovaně dobrotivý a milosrdný, a proto můžeš a chceš splnit, co jsi slíbil.
    Ó Bože, na přímluvu Panny Marie posilni mou naději!

    Bože můj! Miluji Tebe z celého srdce svého nade všecko, protože jsi Dobro samo. Ty jsi svrchovaně dokonalý a vší lásky hodný. I proto Tě miluji, že jsi ke mně a ke všemu stvoření nejvýš dobrotivý. Ty, věčný Otče, stvořil jsi všechno a také mne. Ty, Pane Ježíši, jsi mne na kříži vykoupil, ty, Duchu Svatý, mne posvěcuješ. Zda-li je možná větší láska, než je láska tvá! Trojjediný Bože, dej mi, bych Tě nade všecko miloval, poněvadž ty jsi mne od věčnosti miloval a jsi nade všechno lásky hoden. A miluji-li Tebe, jak bych mohl nemilovat všechny tvé tvory, především každého mého bližního? Proto chci každého člověka, přítele i nepřítele, jako sebe samého milovat kvůli Tobě a v Tobě, ukřižovaný Ježíši můj! V této svaté lásce k Tobě a bližnímu dej mi žít a umřít, i všechno raději vytrpět než jediným hříchem zarmoutit tvé probodené srdce láskou planoucí.
    Ó Bože, na přímluvu Panny Marie rozněcuj ve mně tuto lásku k Tobě vždy více a více a dej, abych v této lásce s tebou spojen setrval na věky. Amen.

    Pošli dál: