Pán se skrývá

OdP. jan

Proč to dělá? Proč nám Církev bere pohled na kříž?

Vstupujeme do doby pašijové. Pán úpí pod nesnesitelnou tíhou našich hříchů. Pán odchází a skrývá se před námi, neboť naše hříchy jsou jako kameny, které držíme v rukou, abychom je na příkaz vládce tohoto světa začali házet na beránka nevinného.
Pán se skrývá před námi. Na vlastní oči to vidíme v našich kostelích. Kříže a sochy jsou zakryty, jakoby Pán odešel z chrámu.
Pán se skrývá a odchází, protože nejsme schopni pochopit, že on je větší než Abrahám. Jméno Abrahám se překládá jako „vznešený otec“. Všechno, co jsme přijali po otcích, po našich vznešených předcích, to všechno Pán Ježíš Kristus převyšuje! A jestliže lpíme na starém, jak můžeme přijmout vždy nového a vždy mladého Boha?
Pán se před námi skrývá, protože si nezasloužíme pohled na něj. Pán odchází, protože jsme se k němu neobrátili celým srdcem. Je Pán Ježíš větší, než to, co naše srdce miluje, čím se tak rádi kocháme? Ano, on je větší.
Tak tedy odchází od nás a skrývá se před námi. Skrývá se před tímto krajem, touto zemí, před celou Evropou a západním světem. Nedává se nám poznat, protože všechno ostatní je nám přece tak drahé. Lidé se raději zřeknou nedělní mše svaté, než nedělního oběda. Nebo se mýlím?
Nemýlím se. Proto Pán odchází. Jak smutné. Držíme v rukou kameny, to pozemské, jak můžeme přijmout pak cosi nebeského?

Jenže jsou i dobří lidé. Lidé, kteří skutečně Boha hledají. I před nimi se ovšem Pán skrývá. Ne jako trest, v případě těch předešlých lidí. Skrývá se, aby ho ještě více hledali. Odchází, aby šli za ním. To skrytí a odchod Pána vzbuzuje větší touhu.
Když odejde dobrý otec, nebo dobrý kněz z farnosti, teprve potom si lidé uvědomují, jaký poklad vlastně měli a jak nevděční byli.
Pán odchází, aby potrestal zlé, a povzbudil dobré, být ještě lepšími. Protože i ti dobří často hledají Pána svými smysly a smyslně. Hledají ho ve smyslovém, v jakémsi požitku a příjemném pocitu. A nakonec nehledají Boha, ale sami sebe, aniž by to věděli. A tak se Pán skrývá, aby byl hledán pravdivým způsobem. Protože všechno smyslové otupuje.
Když pohan poprvé v životě uvidí kříž s tělem pána Ježíše, uvědomuje si pravdivě, jak ukrutné to muselo být. Když my křesťané hledíme na kříž, bereme ho již jako jakýsi umělecký artefakt, jako cosi hezounkého a roztomilého, čím si chceme okrášlit náš domov, nebo se chlubit před svými přáteli, že máme tak a tak starý náboženský předmět. Smyslové poznání už vyprchalo, dokonale otupělo. Proto se Pán skrývá, proto nám Církev zahaluje kříže. Abychom konečně začali Boha hledat takového, jaký je. Nadsmyslovým způsobem, v temnotě a v tichu. Bez temnoty a ticha nenajdeme Boha, jako Boha. Najdeme ho nanejvýš jako jakousi naši představu Boha, falešnou představu.
Skutečný Bůh se dává poznávat mimo smyslově. Proto Pán odchází a skrývá se, aby ti dobří, kteří ho skutečně hledají, ho našli a uviděli v této pašijové době, nejvzácnější době liturgického roku, tím pravým způsobem, takový jaký je.
Amen.

Pošli dál:

Podobné příspěvky

  • Dlouhý den, který se vyplatí

    Milovaní bratři a sestry,
    právě vstupujeme do jednoho dlouhého dne. Je to den spásy. První den, který Bůh stvořil, začal večerem, tak začíná večerem i den spásy: „Nastal večer a jitro, den první.“ Tento podivuhodný den je Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota – jeden den. V tento den se slouží jenom jedna mše svatá. Ano, celý den je vlastně jedna dlouhá mše svatá. Slunce vyjde, zapadne a zůstane ležet v hrobě celou sobotu.
    Ten den, do kterého vstupujeme, je dnem spásy i soudu. Vstupní orace dnešní mše říká: Bože, od něhož Jidáš trest za svou vinu a lotr odměnu za své vyznání obdržel, uděl nám účinek své slitovnosti, aby jako v umučení svém Ježíš Kristus, Pán náš, oběma po zásluze rozdílné odplaty udělil, tak nechť nám po odstranění bludu starého člověka uštědří milost vzkříšení svého.
    Den do kterého vstupujeme je den, ve kterém se rozhoduje všechno: spása nebo zavržení. Je to den, ve kterém nám Pán dává všechno, co má. Jsou lidé, kteří to všechno, co Kristus dává dnes přijímají, a jsou lidé, kteří to všechno, co Kristus dnes dává, zneužívají.
    Svatý apoštol Pavel nás varuje v prvním čtení. Říká, že jsou lidé, kteří přijímají Nejsvětější Svátost ke spáse, a jsou lidé, kteří nesoudí správně, a přijímají k zavržení.
    Celý tento den, do kterého vstupujeme, náš Pán dává všechno. Dává úplně všechno, co má! Všechny nebeské poklady jsou dokořán otevřeny!
    Nejdříve s námi požívá poslední večeři a posiluje tělo. Pak jako otrok nám umývá nohy. Dále nám dává své svaté tělo za pokrm a svou svatou krev za nápoj.
    Potom se odchází za nás modlit tak mocně, až se potí krví.
    Když přichází nepřátelé, dobrovolně se jim vydává. Odchází s nimi. Nechává se věznit, bít, poplivat. Dnešní den, nikomu nic neodpírá, ani dobrým ani zlým lidem. Nechává se vyslýchat jedním veleknězem, druhým veleknězem, nechává se soudit jedním panovníkem, druhým panovníkem. Nechává se bičovat dle libosti, vysmívat a trním korunovat dle libosti. Nikomu nic dnes neodpírá!
    Sám si nese kříž, nechává se svléknout a okrást o šaty. Nechává se přibít na dřevo a modlí se za všechny, pln lásky. Odpuštění dává všem kajícím lotrům a přednostně je bere do ráje. Dává nám za matku tu nejčistší ženu! A když odevzdává Bohu Svého Ducha, aby nám ho později mohl dát, nechává ještě po smrti otevřít své srdce, to nejvnitřnější co má, aby i poslední kapky své krve nám daroval!
    Dnešní den, do kterého vstupujeme, je den ve kterém Boží láska protrhla všechna stavidla a řine se na celý svět. Den pro který se vyplatí žít.
    Přijímejme tedy, berme a shromažďujme!
    Dnes je den soudu. Každý bere, jak si zaslouží – kající hříšník i pyšný zrádce.
    O Maria, oroduj za nás!

    Pošli dál:
  • Pošli dál:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *