První soboty v měsíci
Potěšme Neposkvrněné Srdce
Jsou žádosti, které nelze přeslechnout. Když ve Fatimě roku 1917 ukázala Panna Maria dětem své Srdce ovinuté trním, neukazovala jim dojemný obraz, nýbrž skutečnost: své živé Srdce, zraňované v každém okamžiku lhostejností a rouháním lidí. A pak učinila to, co činí jen pravá matka — místo aby trestala, žádala. Žádala o nápravu.
Oč vlastně jde
Pobožnost prvních sobot je úkon smíru Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Tak jako první pátky v měsíci skládáme dostiučinění Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu za urážky, jichž se mu dostává, tak prvními sobotami chceme potěšit a usmířit Srdce jeho Matky.
A právě v tom je celé jádro věci. Nejde o pobožnost navíc, o jednu modlitbu k dobru našemu, o útěšný zvyk. Jde o smír. Maria neprosí, abychom jí něco dali — ona, Královna nebes, ničeho nepotřebuje. Žádá, abychom se postavili na stranu spravedlnosti, odčiňovali urážky a v konečném důsledku zachránili sebe. Trny na její Srdce vkládá lidská nevděčnost; a ona hledá někoho, kdo by je vytrhával. Pozoruhodné přitom je, kdo o těch trnech promluví jako první: ne ona, nýbrž sám Ježíšek, jenž stál vedle ní. To dítě, Boží Syn, se zastává své Matky slovy: „Slituj se nad Srdcem své nejsvětější Matky, ovinutým trny, jimiž je nevděční lidé bez ustání probodávají, a není nikoho, kdo by úkonem smíru ty trny vytrhl.” Toť celý smysl těchto sobot: být tím, kdo trny vytrhuje.
Co si Panna Maria přeje
Již při zjevení 13. července 1917 řekla Panna Maria dětem, že se vrátí, aby vyžádala smírné svaté přijímání o prvních sobotách. Svůj slib naplnila 10. prosince 1925, kdy se zjevila sestře Lucii v klášteře sester sv. Doroty ve španělské Pontevedře, kde byla tehdy postulantkou. Po jejím boku stál na zářícím oblaku Ježíšek; Panna Maria položila Lucii ruku na rameno a ukázala jí Srdce ovinuté trním, jež držela v druhé ruce. Nejprve promluvil Ježíšek a vyzval ke smíru za svou Matku; teprve pak Panna Maria odhalila své přání i veliké zaslíbení slovy „Potěš mě aspoň ty…”.
Čtyři úkony — a jeden úmysl
Panna Maria žádá, abychom po pět prvních sobot po sobě jdoucích vykonali toto:
- Svatou zpověď. Lze ji vykonat v osmi dnech před první sobotou nebo po ní, jen je třeba přistoupit ke svatému přijímání ve stavu milosti.
- Svaté přijímání na smír.
- Růženec — alespoň pět desátků.
- Čtvrt hodiny při Panně Marii, rozjímajíce o tajemstvích svatého růžence; máme jí dělat společnost, jako bychom u ní prostě setrvali.
A nyní to, na co se nejčastěji zapomíná: úmysl. Všechny čtyři úkony je třeba konat s výslovným úmyslem usmířit Neposkvrněné Srdce. Úmysl není pátou podmínkou, nýbrž duší všech čtyř — bez něj zůstává i dokonale vykonaná pobožnost jen zbožným zvykem. Kdo zapomněl úmysl vzbudit, může tak učinit při nejbližší zpovědi. A vynechá-li se jediná sobota nebo přeruší-li se řada, počítá se vše od začátku.
Proč právě pět sobot
S touto pobožností se pojí pěkná příhoda. Luciin zpovědník se jí tázal, proč právě pět sobot, a ne sedm — na počest sedmi bolestí Panny Marie — či devět. Lucie odpověď neznala, a tak ji přednesla v modlitbě Pánu. V noci z 29. na 30. května 1930, v kapli kláštera v Tuy, se jí dostalo odpovědi: je pět druhů urážek a rouhání, jimiž lidé zraňují Neposkvrněné Srdce.
- Rouhání proti jejímu Neposkvrněnému Početí.
- Rouhání proti jejímu trvalému Panenství.
- Rouhání proti jejímu Božímu Mateřství, spojené s odmítáním uznat ji za Matku všech lidí.
- Hříchy těch, kdo se veřejně snaží vštípit do srdcí dětí lhostejnost, pohrdání, ba i nenávist k této Neposkvrněné Matce.
- Hříchy těch, kdo ji přímo urážejí v jejích posvátných obrazech.
Každá z pěti sobot tak skládá dostiučinění za jeden z těchto pěti druhů urážek.
Veliké zaslíbení
Panna Maria k této žádosti připojila slib, jaký matka dává jen svým nejmilejším: že bude při hodině smrti stát po boku všech, kdo po pět prvních sobot tyto úkony vykonají, s milostmi potřebnými ke spáse.
Zastavme se nad tím. Za pět sobot — za pět zpovědí, pět svatých přijímání, pět růženců — slibuje sama Matka Boží svou přítomnost v té jediné hodině, na níž záleží všechno. Nikdy nebylo lacinějšího pojištění pro věčnost.
Pozvání
Nezůstávejme tedy jen u obdivu. Sám Pán si posteskl, že „mnozí první soboty začnou, ale málokdo je dokončí” — nedejme se počítat mezi ně. Začněme hned tuto první sobotu: přistupme ke zpovědi, přijměme Tělo Páně na smír, vezměme do rukou růženec a darujme Panně Marii tu nepatrnou čtvrt hodinu. A až těch pět sobot vykonáme, neustávejme — konejme je dál, měsíc co měsíc, již nejen pro sebe, nýbrž za obrácení hříšníků a za pokoj světa.
Ta, která pod křížem přijala za vlastní celé lidstvo, uchovává každý takový úkon v témž Srdci, o němž evangelista napsal:
„Maria pak zachovávala všecka tato slova, rozvažujíc je v srdci svém” (Lk 2, 19).
Potěšme tedy její Srdce.