Nizozemský biskup vyzval Lva XIV., ať zastaví „novou synodalitu“

Poznámka redakce. Co pojem synodalita znamená podle tradice — v tom významu, v jakém se s ním pracuje dnes — se nám nepodařilo dohledat. Slovo synoda (řecky σύνοδος, „shromáždění“) je starobylé a označuje sněm biskupů; podstatné jméno synodalita jsme však nenašli ani v Písmu svatém, ani u církevních Otců, ani v Katechismu katolické církve. Není to jen náš dojem: sama Mezinárodní teologická komise v dokumentu Synodalita v životě a poslání církve (2018) píše, že v teologické, kanonické a pastorační literatuře posledních desetiletí se ujalo nově ražené podstatné jméno „synodalita“ a že tato jazyková novota si žádá pečlivé teologické ujasnění (č. 5). Zdá se, že s pojmem synodality, má zkušenost spíše protestantské prostředí, než Katolická církev. Následující text proto referuje o tom, co bylo řečeno, aniž by pojem sám vykládal.

Pomocný biskup nizozemského ‘s-Hertogenbosch mons. Robert Mutsaerts zveřejnil 13. srpna otevřený dopis papeži Lvu XIV., v němž „novou synodalitu“ — na rozdíl od tradičních synod k jednotlivým tématům trvalou a bez konce — označuje za škodlivou pro spásu duší: srovnává ji s „nekonečnou poradou o tom, jak se má poradit“. Dopis se řadí k dalším výzvám, ať papež podobné procesy zastaví.