Sanctus Ioannes a Cruce

Apoštolský list (breve) — Pius XI., 24. srpna 1926.

Tímto listem prohlásil papež Pius XI. španělského bosého karmelitána sv. Jana od Kříže (1542–1591) učitelem všeobecné Církve. Podnětem byla blížící se dvoustá ročnice jeho svatořečení, o něž se přihlásil generální představený řádu jménem generální kapituly; věc projednala Kongregace obřadů na řádném zasedání 27. července 1926 a vyslovila se jednomyslně kladně. List připomíná tři podmínky, které se od Benedikta XIV. u učitele Církve vyžadují — vynikající svatost života, význačnou nauku a prohlášení papeže — a z jeho spisů jmenuje Výstup na horu Karmel, Temnou noc, Živý plamen lásky a Duchovní píseň, kterou světec složil během devíti měsíců ve vězení. Tradice mu od té doby říká Doctor mysticus.

V kalendáři 1962 se svátek sv. Jana od Kříže slaví 24. listopadu.

Latinský text je přepsán z úředního znění v Acta Apostolicae Sedis 18 (1926), s. 379–381, kde list vyšel pod rubrikou Sanctus Ioannes a Cruce confessor ex Ordine Carmelitarum Excalceatorum, Doctor Ecclesiae universalis renuntiatur. Ročník je na vatican.va dostupný jen jako OCR sken, takže zjevné artefakty rozpoznávání jsme opravili proti smyslu textu a proti obvyklým zkratkám kurie (např. S. E. E. → S. R. E.). Upozorňujeme na jedno místo: rok setkání se sv. Terezií a kněžského svěcení čte sken jako MDLVII (1557), což je nemožné — světci bylo patnáct let; jde o rok 1567 a tak je zde přepsán.

Vlastní list nemá incipit v obvyklém smyslu: text začíná kancelářskou formulí Ad perpetuam rei memoriam, kdežto „Sanctus Ioannes a Cruce” je rubrika, pod níž byl v AAS otištěn. Cituje se však zpravidla takto.

Český překlad je pracovní a nezávazný — pořízen pro potřeby tohoto webu z latinského originálu; závazné je latinské znění. Mezititulky jsou redakční, v originálu nejsou.

Zobrazit latinský textSkrýt latinský text

Text

PIUS PAPEŽ XI. NA VĚČNOU PAMÁTKU.

Svatořečení roku 1726 chválilo i jeho nauku

Ad perpetuam rei memoriam. — Die vicesima septima m. decembris a. MDCCXXVI rec. mem. Decessor Noster Benedictus PP. XIII in Sanctorum numerum retulit S. Ioannem a Cruce, qui, primus Ordinis Excalceatorum Carmeli professor, una cum Theresia a Iesu Carmelitarum Ordinem reformavit. In Bulla autem canonizationis non modo Sancti ipsius, ob austeritatem omniumque virtutum exercitationem, mirabilis vita, sed eiusdem quoque scientia sacris in rebus amplissime laudatur.

Na věčnou památku. — Dne 27. prosince roku 1726 zapsal Náš předchůdce blahé paměti Benedikt XIII. mezi svaté Jana od Kříže, jenž jako první profes řádu bosých karmelitánů spolu s Terezií od Ježíše reformoval řád karmelitánský. V bule o svatořečení se přitom nevelebí jen podivuhodný život samotného světce pro jeho přísnost a cvičení ve všech ctnostech, nýbrž se co nejšíře chválí i jeho znalost posvátných věcí.

Bůh jej vzbudil proti bludům šestnáctého století

Et re quidem vera Deus illum providentissimus excitaverat saeculo sextodecimo, inter ceteros doctrina ac sanctitate perinlustres viros, quibus tunc temporis Ecclesia Catholica fulsit, ut mysticae Christi Sponsae illatas ab haereticis protestanticis iniurias ac damna reficeret erroresque peculiares refutaret.

A vskutku jej nejprozřetelnější Bůh vzbudil v šestnáctém století mezi ostatními muži přeslavnými naukou i svatostí, jimiž tehdy katolická Církev zářila, aby napravil bezpráví a škody, jež mystické Snoubence Kristově způsobili protestantští bludaři, a aby vyvrátil jejich zvláštní omyly.

Mládí, studia a setkání se sv. Terezií

Natus ipse in oppido Fontiveros, intra Hispaniae fines, nuncupato, die XXIV m. iunii a. MDXXXXII, ac vicesimoprimo aetatis suae anno Carmelitarum Ordinem ingressus, in celeberrimo athenaeo Salmantino philosophicas ac theologicas disciplinas didicit. Anno, quo etiam auctus est sacerdotio, MDLXVII, sanctam Theresiam novit, quae cum iam Carmeli sorores ad strictiorem observantiam adduxisset, huiusmodi reformationem ad religiosos quoque viros Carmelitarum Ordinis producere admodum cupiebat.

Narodil se ve městečku zvaném Fontiveros ve Španělsku dne 24. června roku 1542, v jednadvacátém roce svého věku vstoupil do řádu karmelitánů a na proslulém učení salamanckém vystudoval filosofii a theologii. Téhož roku, kdy byl vysvěcen na kněze — 1567 —, poznal svatou Terezii, která už přivedla karmelitánské sestry k přísnějšímu zachovávání řehole a velmi si přála rozšířit tuto reformu i na řeholní muže karmelitánského řádu.

Reforma, úřady a věznění

Sanctae Theresiae optatis plene adhaerens Ioannes inceptisque studiosissime favens, habitum Carmelitarum Reformatorum induit eorundemque Regulae observantiam iniit. Tyronum magister propterea ac primus collegii Alcalensis de Henares moderator renuntiatus est; at paulo post sororum Carmelitarum veteris observantiae Abulae confessarius nominatus, per vim captus in carcerem coniicitur.

Jan se plně připojil k přáním svaté Terezie a jejím počátkům co nejhorlivěji přál; oblékl hábit reformovaných karmelitánů a začal zachovávat jejich řeholi. Byl proto ustanoven novicmistrem a prvním představeným koleje v Alcalá de Henares; když byl však krátce nato jmenován zpovědníkem karmelitánských sester staré observance v Ávile, byl násilím zajat a uvržen do žaláře.

Ve vězení vzniká Duchovní píseň

Novem per menses in vinculis detentus, ad christifidelis animae cum Christo sponso mysticam unionem celebrandam, atque ad effectus orationis multiplices ac suaves affectusque declarandos, Canticum Spirituale conscribit, quod serius considerationibus quoque notisque explanavit.

Držen devět měsíců v poutech, sepsal Duchovní píseň, aby opěval mystické spojení duše věřícího křesťana s Kristem Snoubencem a aby vyložil rozmanité a sladké účinky modlitby i její hnutí; později ji opatřil i rozjímáními a poznámkami.

Po vysvobození: spisy o cestě dokonalosti

Mirabili modo e carcere liberatus, in coenobio, antea, quod a Calvario nuncupatur, in ceteris, postea, domibus, quas officiorum suorum causa incoluit, alia parat scripta, quibus, quasi superno lumine inlustratus, perfectionis semitam, perspicua caelestium charismatum commentatione, animabus ostendit.

Podivuhodným způsobem vysvobozen z žaláře, připravil nejprve v klášteře zvaném Kalvárie a potom v ostatních domech, v nichž kvůli svým úřadům přebýval, další spisy, jimiž — jakoby ozářen světlem shůry — ukázal duším stezku dokonalosti jasným výkladem nebeských darů.

Jeho knihy jsou učebnicí a školou duše

Licet de arduis ac reconditis argumentis agant, Adscensus ad Carmelum, Obscura Nox, Flamma amoris viva ac nonnulla alia ab ipso exarata opuscula atque epistolae, tanta nihilominus spirituali doctrina pollent, atque ita ad intuitum legentium aptantur, ut merito codex et schola animae fidelis videantur, quae perfectiorem vitam aggredi studeat.

Ačkoli pojednávají o věcech nesnadných a skrytých, Výstup na horu Karmel, Temná noc, Živý plamen lásky a některé další spisky i listy, které sepsal, oplývají přesto takovou duchovní naukou a jsou tak přizpůsobeny chápání čtenářů, že se právem jeví jako učebnice a škola věřící duše, jež se snaží nastoupit dokonalejší život.

Recte igitur in Canonizationis bulla Ioannem a Cruce «libros de Mystica Theologia caelesti sapientia refertos» conscripsisse affirmatur; atque huiusmodi magni momenti iudicio fere omnes postea adhaesere.

Právem se tedy v bule o svatořečení tvrdí, že Jan od Kříže sepsal „knihy o mystické theologii naplněné nebeskou moudrostí”; a k tomuto velevýznamnému soudu se potom připojili téměř všichni.

Autorita v mystické askezi

Tantam enim progressu temporis in mystica ascesi nactus est auctoritatem Ioannes post mortem suam, quae anno salutis MDXCI accidit, ut sacrae disciplinae scriptores et sancti quidem viri continenter in eo ipso magistrum sanctitatis pietatisque experti sint, atque ex ipsius doctrina scriptisque, quasi e christiani sensus atque Ecclesiae spiritus limpido fonte, in spiritalibus rebus pertractandis hauserint.

Jan totiž po své smrti, k níž došlo roku spásy 1591, získal během doby v mystické askezi takovou autoritu, že v něm spisovatelé posvátné nauky, a to i mužové svatí, stále shledávali učitele svatosti a zbožnosti a z jeho nauky a spisů jako z čistého pramene křesťanského smyslu a ducha Církve čerpali při pojednávání o věcech duchovních.

Prosby o titul učitele Církve od roku 1891

Nil mirum itaque quod iam anno MDCCCXCI nonnulli Cardinales, una cum hispanicis Episcopis, tertio occurrente anno centesimo ab obitu S. Ioannis, enixas Decessori Nostro Leoni PP. XIII preces adhibuerint, ut Doctorem Ecclesiae eundem Sanctum declarare dignaretur; postea vero hac de re vota quam plurima tum catholicarum Studiorum Universitatum moderatores tum Religiosorum Coetuum praelati ad hanc Sanctam Sedem continuo tulerunt.

Není tedy divu, že už roku 1891, když připadalo třetí sté výročí smrti svatého Jana, obrátili se někteří kardinálové spolu se španělskými biskupy s naléhavými prosbami na Našeho předchůdce Lva XIII., aby ráčil téhož světce prohlásit učitelem Církve; a potom podávali v této věci k této Svaté stolici přehojná přání jak představení katolických univerzit, tak preláti řeholních společností.

Věc projednala Kongregace obřadů

Quapropter cum hodiernus Praepositus generalis Ordinis Carmelitarum Excalceatorum, secundi a canonizatione anni saecularis, proxime celebrandi occasionem nactus, unanimis Capituli generalis sui Ordinis optata referens, Nos modo suppliciter exoraverit, ut ipsum Ioannem a Cruce Doctoris Ecclesiae titulo exornare velimus, atque votis huiusmodi tum S. R. E. Cardinales, tum Archiepiscopi atque Episcopi quam plurimi, nec non conspicui sive e clero sive e popularibus, sive denique e Studiorum Institutis coetibusque viri suffragentur, Nobis peropportunum visum est tam magni momenti rem pro voto ac sedulo studio Sacrae pro Ritibus tuendis Romanae Congregationi committere; quae mandato Nostro parens ex officio ad rem idoneos examinandam viros deputavit.

Protože tedy nynější generální představený řádu bosých karmelitánů, chopiv se příležitosti blížící se druhé stoleté ročnice svatořečení a tlumoče jednomyslná přání generální kapituly svého řádu, Nás nyní pokorně požádal, abychom ráčili ozdobit Jana od Kříže titulem učitele Církve, a protože tato přání podporují jak kardinálové svaté římské Církve, tak přehojní arcibiskupové a biskupové, a rovněž význační mužové z kléru, z lidu i z učilišť a učených společností, uznali jsme za nanejvýš vhodné svěřit tak velevýznamnou věc k posouzení a bedlivému prozkoumání Posvátné římské kongregaci obřadů; ta poslušna Našeho příkazu z úřední povinnosti určila muže k prozkoumání věci způsobilé.

Exquisitis itaque atque obtentis eorundem separatis suffragiis atque etiam praelo impressis, illud tantum supererat ut Sacrorum Rituum Congregationi praepositi rogarentur an, consideratis tribus, quae post rec. mem. Decessorem Nostrum Benedictum PP. XIV in Ecclesiae universalis Doctore enumerari solent, requisitis: insigni, scilicet, vitae sanctitate, eminenti doctrina, ac Summi Pontificis declaratione, procedi posse censerent, ad Sanctum Ioannem a Cruce Doctorem Ecclesiae universalis declarandum.

Když byla tedy jejich jednotlivá vyjádření vyžádána, obdržena a také vytištěna, zbývalo už jen, aby byli představení Kongregace obřadů dotázáni, zda mají za to, že se — s ohledem na tři náležitosti, které se od Našeho předchůdce blahé paměti Benedikta XIV. u učitele všeobecné Církve obvykle vypočítávají, totiž vynikající svatost života, význačnou nauku a prohlášení nejvyššího velekněze — může postoupit k prohlášení svatého Jana od Kříže učitelem všeobecné Církve.

Atque in ordinario conventu die XXVII mensis iulii, proxime elapsi, in Aedibus Vaticanis habito, S. R. E. Cardinales Sacrorum Rituum Congregationi praepositi, a venerabili fratre Nostro Antonio S. R. E. Cardinali Vico, Episcopo Portuensi ac S. Rufinae, eiusdem Sacrae Congregationis Praefecto debita rerum relatione facta, audito quoque dilecto filio Carolo Salotti, Fidei promotore generali, sententiam affirmativam, unanimi consensu, dixerunt.

A na řádném zasedání konaném dne 27. července právě uplynulého ve Vatikánských budovách vyslovili kardinálové svaté římské Církve, představení Kongregace obřadů — poté, co Náš ctihodný bratr Antonio, kardinál Vico, biskup portuenský a svaté Rufiny, prefekt téže Posvátné kongregace, podal náležitou zprávu o věci, a poté, co byl vyslechnut také milovaný syn Carlo Salotti, generální promotor víry — jednomyslným souhlasem kladné mínění.

Prohlášení

Quae cum ita sint, Nos, votis Carmelitarum Excalceatorum omnium ceterorumque suffragatorum ultro libenterque concedentes, praesentium Litterarum tenore, certa scientia ac matura deliberatione Nostris, deque Apostolicae potestatis plenitudine, Sanctum Ioannem a Cruce, confessorem, Ecclesiae universalis Doctorem constituimus, declaramus.

Když se tedy věci takto mají, My, ochotně a rádi vyhovujíce přáním všech bosých karmelitánů i ostatních přímluvců, zněním tohoto listu, z jistého vědomí a po zralé úvaze a z plnosti apoštolské moci ustanovujeme a prohlašujeme svatého Jana od Kříže, vyznavače, učitelem všeobecné Církve.

Non obstantibus constitutionibus atque ordinationibus Apostolicis, ceterisque in contrarium facientibus quibuslibet. Decernentes praesentes Litteras firmas, validas atque efficaces semper exstare ac permanere: suosque plenos atque integros effectus sortiri atque obtinere; sicque rite iudicandum esse ac definiendum, irritumque ex nunc et inane fieri, si quidquam secus super his, a quovis, auctoritate qualibet, scienter sive ignoranter attentari contigerit.

Bez ohledu na apoštolské konstituce a nařízení a na cokoli jiného, co by tomu odporovalo. Ustanovujeme, že tento list zůstává a trvá pevný, platný a účinný navždy, že nabývá a dosahuje svých plných a neporušených účinků a že se tak má řádně soudit a rozhodovat; a že je od nynějška neplatné a nicotné, kdyby se kdokoli, jakoukoli mocí, vědomě či nevědomky pokusil v těchto věcech o cokoli jiného.

Datace

Datum Romae apud Sanctum Petrum, sub anulo Piscatoris, die XXIV mensis augusti anno MDCCCCXXVI, Pontificatus Nostri quinto.

P. Card. GASPARRI, a Secretis Status.

Dáno v Římě u svatého Petra, pod prstenem rybářovým, dne 24. srpna roku 1926, pátého roku Našeho pontifikátu.

P. kard. GASPARRI, státní sekretář