Katechismus

Milovaní bratři a sestry,
právě vstupujeme do jednoho dlouhého dne. Je to den spásy. První den, který Bůh stvořil, začal večerem, tak začíná večerem i den spásy: „Nastal večer a jitro, den první.“ Tento podivuhodný den je Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota – jeden den. V tento den se slouží jenom jedna mše svatá. Ano, celý den je vlastně jedna dlouhá mše svatá. Slunce vyjde, zapadne a zůstane ležet v hrobě celou sobotu.
Ten den, do kterého vstupujeme, je dnem spásy i soudu. Vstupní orace dnešní mše říká: Bože, od něhož Jidáš trest za svou vinu a lotr odměnu za své vyznání obdržel, uděl nám účinek své slitovnosti, aby jako v umučení svém Ježíš Kristus, Pán náš, oběma po zásluze rozdílné odplaty udělil, tak nechť nám po odstranění bludu starého člověka uštědří milost vzkříšení svého.
Den do kterého vstupujeme je den, ve kterém se rozhoduje všechno: spása nebo zavržení. Je to den, ve kterém nám Pán dává všechno, co má. Jsou lidé, kteří to všechno, co Kristus dává dnes přijímají, a jsou lidé, kteří to všechno, co Kristus dnes dává, zneužívají.
Svatý apoštol Pavel nás varuje v prvním čtení. Říká, že jsou lidé, kteří přijímají Nejsvětější Svátost ke spáse, a jsou lidé, kteří nesoudí správně, a přijímají k zavržení.
Celý tento den, do kterého vstupujeme, náš Pán dává všechno. Dává úplně všechno, co má! Všechny nebeské poklady jsou dokořán otevřeny!
Nejdříve s námi požívá poslední večeři a posiluje tělo. Pak jako otrok nám umývá nohy. Dále nám dává své svaté tělo za pokrm a svou svatou krev za nápoj.
Potom se odchází za nás modlit tak mocně, až se potí krví.
Když přichází nepřátelé, dobrovolně se jim vydává. Odchází s nimi. Nechává se věznit, bít, poplivat. Dnešní den, nikomu nic neodpírá, ani dobrým ani zlým lidem. Nechává se vyslýchat jedním veleknězem, druhým veleknězem, nechává se soudit jedním panovníkem, druhým panovníkem. Nechává se bičovat dle libosti, vysmívat a trním korunovat dle libosti. Nikomu nic dnes neodpírá!
Sám si nese kříž, nechává se svléknout a okrást o šaty. Nechává se přibít na dřevo a modlí se za všechny, pln lásky. Odpuštění dává všem kajícím lotrům a přednostně je bere do ráje. Dává nám za matku tu nejčistší ženu! A když odevzdává Bohu Svého Ducha, aby nám ho později mohl dát, nechává ještě po smrti otevřít své srdce, to nejvnitřnější co má, aby i poslední kapky své krve nám daroval!
Dnešní den, do kterého vstupujeme, je den ve kterém Boží láska protrhla všechna stavidla a řine se na celý svět. Den pro který se vyplatí žít.
Přijímejme tedy, berme a shromažďujme!
Dnes je den soudu. Každý bere, jak si zaslouží – kající hříšník i pyšný zrádce.
O Maria, oroduj za nás!

„Tati, je Bůh hodný?“

Dobrá otázka. Samozřejmě. Ale teď mi řekni – je hodný jako babička, která ti dala čokoládu? Nebo je hodný jako náš malý Karlík, který dnes vůbec nezlobil? Nebo je hodný, jako někdo, kdo je hoden něco dostat, že si to zaslouží?

Vidíš, říkáme hodný, ale pokaždé trochu jinak.

A Bůh? Bůh je hodný. Jenže tak, že nám to slova nestačí popsat.

---

Slova jsou jako boty

Představ si, že máš doma malé gumové botičky, číslo 20. A teď chceš do nich obout obra. Nejde to. Botičky jsou příliš malé.

Naše slova jsou jako ty botičky. Jsou ušité pro věci, které vidíme, slyšíme, zažíváme. Pro stoly, stromy, lidi, pocity. Ale Bůh je jako ten obr – nekonečně větší, než co jsme kdy viděli.

Tak co? Máme radši mlčet?

Ne tak docela.

---

Zkus si tohle

Řekni slovo „silný“.

Silný je táta, který zvedne těžkou skříň. Silné je lano, které udrží člověka visícího na skále. Silný je lev na savaně. Silný je vítr, který vyvrátí strom.

Pokaždé stejné slovo. Ale pokaždé trochu jiné, že ano? Táta není silný jako vítr. Lev není silný jako lano. A přesto – všichni víme, o čem mluvíme. Je tu něco společného. Nějaký význam, který to všechno spojuje.

Teologové tomu říkají analogie. Slovo, které říká: „Je tu podobnost – ale ne úplná stejnost.“

---

A teď Bůh

Bůh je dobrý. Bůh je moudrý. Bůh miluje.

Jsou to pravdivá slova? Ano. Ale hned musíme dodat tři věci.

Zaprvé: Bůh je dobrý opravdu. Nejde jenom o přirovnání. Dobro, moudrost, láska – to v Bohu reálně je. Dokonce tím nejdokonalejším způsobem.

Zadruhé: Ale ne tak jako u nás. Naše dobrota je omezená. Někdy jsme dobří, někdy ne. Unavíme se, zklameme, zapomeneme. Boží dobrota tak omezená není. Vůbec.

Zatřetí: Boží dobrota je tak velká, že přesahuje vše, co si dokážeme představit. Je to jako – vezmi nejlepší dobrotu, jakou jsi kdy zažil. Vynásob ji milionkrát. A pak si uvědom, že ani to nestačí.

To je analogie. Slovo platí. Ale způsobem, který si nedokážeme ani představit.

---

Příklad od stolu

Táta pečuje o svou rodinu. Chrání ji, živí, učí, miluje. To je krásné.

Bůh pečuje o celý vesmír. O každého člověka, o každý okamžik. Ne proto, že by musel – ale proto, že to tak chce, z lásky.

Slovo „pečuje“ je stejné. Ale co za ním stojí – to je nekonečně rozdílné.

Jako kdybys chtěl porovnat svíčku a slunce. Obě svítí. Ale slunce svítí způsobem, o kterém si svíčka nemůže ani nechat zdát.

---

Proč na tom záleží

Kdyby naše slova o Bohu znamenala přesně totéž jako o lidech, Bůh by byl jen takový velký člověk někde nahoře. Trochu chytřejší, trochu silnější. To by ale nebyl Bůh – to by byl prostě někdo starší a větší.

A kdyby naše slova o Bohu neznamenala vůbec nic – kdybychom museli mlčet – pak bychom nemohli vyjádřit pravdivě ani modlitbu, ani víru, ani lásku k Bohu. Vše by bylo prázdné.

Analogie je ta správná střední cesta. Mluvíme – ale s pokorou. Víme – ale víme, že nevíme. Blížíme se – ale Boha nikdy nemůžeme uchopit, jako nějaký předmět.

---

Takový je Bůh. Dá se o něm mluvit. Ale nikdy ho slovem úplně neuchopíme. V tom co o Bohu říkáme, je cosi pravdivého, ale mnohem více nepravdivého.

Musíme si neustále uvědomovat, že o Bohu téměř nic nevíme. Analogie v praxi: Jako kámen neví nic o životě rostliny, jako rostlina neví nic o životě zvířete, jako zvíře neví nic o duchovním životě člověka, tak ani my nevíme nic o nadpřirozeném životě Boha. Prostě nic nevíme. Jenom si trošku něco představujeme pomocí přirovnání díky analogii.

A možná je to tak dobře. Věci, které úplně uchopíme, přestaneme obdivovat. Bůh je jiný – čím víc ho poznáváme, tím více zjišťujeme, že ho neznáme a tím více ho chceme poznávat dál.

„Tati, to je krásné.“

Ano. Pán Ježíš v evangeliích často používá přirovnání ze světa. Mluví o Bohu analogicky. Dnes mluví o vztahu pastýře k ovcím, který ukazuje něco o jeho vztahu k nám a nás k němu.

Jednou v nebi nám Bůh chce dát schopnost vidět ho takový, jaký je.

„Tati, už se na to těším.“

Ano. Já také.

Kázání dnešního dne, pokud vás zajímá.

Více informací „Poznávejme Boha, dokud máme čas“