Devět Zdrávasů k Narození Panny Marie

Zítra, v úterý 8. září, slaví církev Narození blahoslavené Panny Marie — svátek II. třídy, bílá barva. Je to jeden ze tří dnů, kdy kalendář slaví něčí narozeniny — vedle Narození Páně a narození sv. Jana Křtitele. K jeho předvečeru, tedy k dnešku, se váže stará zbožná zvyklost, o které se u nás mnoho neví: devět Zdrávasů ke cti devíti měsíců, jež Panna Maria strávila v lůně své matky. Modlí se dnes odpoledne a pak ještě osm dní — do 15. září, kdy je Sedmibolestné Panny Marie.

Odkud text pochází

Zvyklost zaznamenává Život blahoslavené Panny Marie, kniha sestavená z vidění Anny Kateřiny Emmerichové (1774–1824), augustiniánky kláštera Agnetenberg v Dülmenu ve Vestfálsku. Poslední léta strávila upoutána na lůžko, se stigmaty; básník Clemens Brentano u ní trávil dny a zapisoval, co vypravovala.

Po její smrti 9. února 1824 se Brentano pustil do pořádání poznámek. Jako první vyšlo roku 1833 Hořké utrpení našeho Pána Ježíše Krista; Život blahoslavené Panny Marie už sám nedokončil — vydala jej po jeho smrti manželka jeho bratra Christiana s pomocí učených přátel roku 1852. Náš úryvek v ní stojí pod nadpisem „Gebetsweise an Mariä Geburtsfest“ (Způsob modlitby o svátku Narození Panny Marie), hned za oddílem o původu svátku a před oddílem o očistné oběti sv. Anny.

Kdy se začíná (a proč právě dnes)

Nadpis oddílu — „o svátku Narození Panny Marie“ — svádí k tomu myslet si, že se pobožnost koná až 8. září. Není to tak, a pozná se to z rámce, do kterého Brentano celý zápis zasadil. Předchozí oddíl začíná slovy:

„Večer 7. září, v předvečer svátku, byla A. K. Emmerichová neobyčejně, jak sama řekla, nadpřirozeně veselá, ačkoli se cítila nemocná.“

Všechno, co pak následuje — radost v přírodě, původ svátku, i náš oddíl o devíti Zdrávasech — patří k témuž večeru. Když tedy Emmerichová píše „dnes odpoledne“, míní odpoledne 7. září. Ostatně jinak by ta věta nedávala smysl: zápis je pořízen večer a mluví o odpoledni, které už bylo. Devět dní se proto počítá od vigilie svátku 7. září a končí 15. září (v den oktávu), na svátek Sedmibolestné Panny Marie.

Jak se pobožnost koná

Z úryvku plyne, že pobožnost se týká dvou skupin osob:

Zvláště ženy, které čekají dítě — to je slovo, které podle textu dala Panna Maria svaté Brigitě: v předvečer svátku půst a devět Zdrávasů ke cti devíti měsíců, jež strávila v matčině lůně, spolu se zbožným přijetím svátostí. Pobožnost se má opakovat během těhotenství a znovu v předvečer porodu. Připisuje se jí příslib, že takovou modlitbu přednese Bohu a vyprosí šťastný porod i za nesnadných okolností.

Kdokoli další (netěhotný) — tento způsob byl zjeven Anně Kateřině přímo vizí Panny Marie: devět Zdrávasů se zbožností a láskou ke cti oněch devíti měsíců a Mariina narození, odpoledne 7. září, a pobožnost pokračuje devět dní.

Devět Zdrávasů je krátká věc — pár minut denně.

Jak svátek vznikl

Do téhož večera patří i vyprávění o původu svátku, a stojí za to ho připojit: podle něj se 8. září začalo slavit proto, že si toho někdo všiml.

Poutníci procházející krajem, kde kdysi stával dům svaté Anny, se prý divili radosti v přírodě a ptali se tamních poustevníků, co to znamená; dostali odpověď, že tak je tu vždycky v předvečer Narození Panny Marie. Dvě stě padesát let po smrti Panny Marie putoval Svatou zemí zbožný muž, který takovou radost a líbezný zpěv ve vzduchu zakoušel v noci ze 7. na 8. září už několik let po sobě. Na svou naléhavou modlitbu se mu prý ve snu dostalo poučení od anděla, že je to noc narození Panny Marie — a zároveň zprávy, že v jeskyni proroka Eliáše u hory Sinaj je zazděná kaple ke cti Matky Mesiášovy a že má obojí oznámit tamním poustevníkům. Odtud prý se svátek 8. září kolem roku 250 začal slavit a později přešel do celé církve.

Historicky vzato zná dnešní bádání pro 8. září jinou stopu — posvěcení mariánského chrámu v Jeruzalémě v 5. století. Vyprávění výše je zbožná tradice.

Text z vizí Anny Kateřiny Emmerichové

Viděla jsem mnoho ze života svaté Brigity a bylo mi sděleno mnohé z toho, co této světici Maria zjevila o svém početí a narození. Ještě se pamatuji, že jí svatá Panna řekla: „Kdyby těhotné ženy světily předvečer jejího svátku narození postem a zbožnou modlitbou devíti Zdrávasů ke cti jejího devítiměsíčního přebývání v mateřském lůně a kdyby tuto pobožnost během svého těhotenství a v předvečer svého porodu častěji obnovovaly a přitom zbožně přijímaly svaté svátosti, chce jejich modlitbu přednést Bohu a vyprosit jim šťastný porod i za nesnadných okolností.“

Mně samé dnes řeklo zjevení svaté Panny, které se ke mně přiblížilo, mimo jiné: Kdo se dnes odpoledne pomodlí devět Zdrávasů se zbožností a láskou ke cti jejího devítiměsíčního přebývání v mateřském lůně a jejího narození a kdo v této pobožnosti vytrvá devět dní, ten dává andělům každý den devět květin do kytice, kterou ona v nebi přijme a podá Nejsvětější Trojici, aby tím modlícímu se vyprosila milost.

Potom jsem se cítila jakoby vytržena do výše mezi nebem a zemí. Země ležela dole kalná a temná; v nebi jsem mezi kůry andělů a řády svatých viděla svatou Pannu před trůnem Božím. Viděla jsem, jak se jí z pobožností a modliteb země staví dvě čestné brány a čestné trůny, které nakonec vyrostly v chrámové paláce, ba v celá města. Podivuhodné bylo, že jsem tyto stavby viděla složené celé z bylin, květin a věnců, v jejichž rozličných druzích se vyjadřoval způsob a hodnota modliteb jednotlivých lidí i celých obcí. Všechno jsem viděla, jak to andělé nebo svatí odnášejí z rukou modlících se a nesou vzhůru.

Německý originál

Ich sah vieles von der heiligen Brigitta, und es wurden mir viele Erkenntnisse mitgeteilt, welche dieser Heiligen von Maria über ihre Empfängnis und Geburt eröffnet worden sind. Ich entsinne mich noch, daß die heilige Jungfrau sagte: „Wenn schwangere Frauen den Vorabend ihres Geburtsfestes mit Fasten und dem frommen Gebete von neun Ave Maria zu Ehren ihres neunmonatlichen Verweilens im Mutterleib feierten und diese Andacht öfters in ihrer Schwangerschaft und am Vorabend ihrer Niederkunft erneuerten und dabei die heiligen Sakramente andächtig empfingen, so wolle sie ihr Gebet vor Gott bringen und ihnen selbst unter schwierigen Umständen eine glückliche Niederkunft erflehen.“

Mir selbst sagte heute eine Erscheinung der heiligen Jungfrau, die mir nahte, unter anderem: Wer heute nachmittag neun Ave Maria in Andacht und Liebe zu Ehren ihres neunmonatlichen Verweilens im Mutterleib und ihrer Geburt bete und diese Andacht neun Tage lang fortsetze, der gebe den Engeln täglich neun Blumen zu einem Strauß, den sie im Himmel empfange und der heiligen Dreifaltigkeit überreiche, den Betenden eine Gnade dadurch zu erflehen.

Später fühlte ich mich wie auf eine Höhe zwischen Himmel und Erde entrückt. Die Erde lag unten trüb und dunkel, im Himmel sah ich zwischen den Chören der Engel und den Ordnungen der Heiligen die heilige Jungfrau vor dem Throne Gottes. Ich sah ihr zwei Ehrenpforten, Ehrenthrone, welche endlich zu kirchlichen Palästen, ja zu ganzen Städten erwuchsen, aus den Andachten und Gebeten der Erde erbauen. Wunderbar war es, daß ich diese Gebäude ganz aus Kräutern, Blumen und Kränzen zusammengestellt sah, in deren verschiedenen Gattungen sich Art und Wert der Gebete einzelner Menschen und ganzer Gemeinden ausdrückten. Alles sah ich von Engeln oder Heiligen aus den Händen der Betenden abgeholt und hinaufgetragen usw.

Poznámka na okraj: proč zrovna devět dní

Text sám odůvodňuje devítku devíti měsíci v matčině lůně. Sedí ale i s kalendářem, jak vypadal v době, kdy se vidění zapisovalo: Narození Panny Marie mělo tehdy oktáv — osm dní, 8. až 15. září. S předvečerem je to přesně devět a poslední den pobožnosti padne na den oktávní. Devítka tedy nejspíš nevyšla náhodou.

Kalendář z roku 1954 uvádí u 8. září „Double of the II Class with a simple Octave”. Oktáv zavedl pro celou církev Inocenc IV. — podle tradovaného vyprávění splnil slib, který kardinálové učinili roku 1241 v konkláve, kde je Fridrich II. tři měsíce držel jako vězně; prameny přitom kladou zavedení buď k roku 1243, nebo do třetího zasedání I. lyonského koncilu roku 1245. Až do reformy Divino afflatu (1911–1913) byl obecný; tou reformou klesl na oktáv jednoduchý — slavil se z něj už jen den oktávní. A ten od roku 1913 zabrala Sedmibolestná Panna Maria, kterou sv. Pius X. přenesl právě na 15. září. Roku 1955 byl oktáv zrušen docela: dekret Cum nostra hac aetate (23. března) sebral patnáct oktávů a nechal jen tři — velikonoční, vánoční a svatodušní. V kalendáři 1962, podle kterého tenhle web počítá, po něm proto není stopy.

Dvě věci se přitom nesmějí splést dohromady. Vigilie to není: římský ritus Narození Panny Marie vigilii nikdy nedal — na rozdíl od Nanebevzetí, kde je 14. srpna vigilie i s postem —, a ani kalendář před rokem 1955 na 7. září žádnou nemá. Je to tedy osm dní oktávu a k tomu jeden předvečer, ne vigilie a oktáv.

Ať tak či onak: devátý den pobožnosti pořád vychází na Sedmibolestnou Pannu Marii, tedy tam, kde býval den oktávní. Rubrika zmizela, tvar zůstal.

Zdroj

Das Leben der heiligen Jungfrau Maria. Nach den Betrachtungen der gottseligen Anna Katharina Emmerich, Augustinerin des Klosters Agnetenberg zu Dülmen († 9. Februar 1824). Aufgeschrieben von Clemens Brentano. Poprvé vydáno 1852.

Oddíl „Gebetsweise an Mariä Geburtsfest“; vyprávění o vzniku svátku i datování na večer 7. září je z oddílu „Veranlassung des Festes Mariä Geburt“, který mu bezprostředně předchází. Hned za ním následuje „Reinigungsopfer der heiligen Mutter Anna“.

Slavení Narození Panny Marie Církví

Narození Panny Marie oktáv skutečně mělo, 8.–15. září. Kalendář z roku 1954 uvádí u 8. září doslova „Duplex II. třídy s jednoduchým oktávem“. Od roku 1913 se slaví den oktávu svátek Sedmibolestné Panny Marie. Roku 1955 byl oktáv zrušen dekretem Cum nostra hac aetate (23. března) spolu s dalšími patnácti; zůstaly tři.

Římský ritus Narození Panny Marie vigilii neměl — na rozdíl od Nanebevzetí, kde je 14. srpna vigilie i s postem. Ani kalendář před rokem 1955 na 7. září žádnou nemá. „Předvečer“ je tu tedy zbožný, ne Církví předepsaný — vysvětluje nám ale to číslo 9 = 1 + 8 (předvečer + celý oktáv).