Život sv. Josefa Kalasanského podle breviáře: tři čtení matutina

Dnes, 27. srpna, slaví tradiční římský ritus svátek sv. Josefa Kalasanského, vyznavače (III. třída). Zakladatel piaristů — řádu, který dal chudým dětem první bezplatné školy v Evropě — má v breviáři životopis, jehož starší, delší znění stojí za přečtení celé. Následuje jeho český překlad.

Čtení IV

Josef Kalasanský od Matky Boží, narozený v Peraltě v Aragonii ze šlechtického rodu, dával už od útlých let najevo, jaká láska k dětem a jaká péče o jejich vzdělání ho čeká. Ještě jako malý chlapec je svolával k sobě a učil je tajemstvím víry a svatým modlitbám. Byl znamenitě vzdělán v naukách lidských i božských; když se ve Valencii věnoval studiu teologie, statečně přemohl svody urozené a mocné ženy a slavným vítězstvím uchoval neporušené panictví, které byl slíbil Bohu. Knězem se stal podle svého slibu. Několik biskupů v královstvích Nové Kastilie, Aragonie a Katalánie si ho přibralo k podílu na své práci a on předčil očekávání všech: všude napravil zkažené mravy, obnovil církevní kázeň a podivuhodně uhasil nepřátelství a krvavé sváry. Když ho však opětovně napomínalo nebeské vidění a hlas Boží, vydal se do Říma.

Čtení V

V Městě trýznil své tělo nejtvrdší přísností života, bděními a posty a trávil dny i noci v modlitbě a v rozjímání nebeských věcí; skoro každou noc obcházel sedm římských bazilik — zvyk, který pak zachovával po mnoho let. Vstoupil do zbožných bratrstev a s podivuhodnou horlivostí podporoval almužnami a všemi skutky milosrdenství chudé, zvláště nemocné a vězněné. Když Město pustošil mor, strhl ho spolu se svatým Kamilem takový nápor lásky, že kromě štědré pomoci nemocným chudákům sám na vlastních ramenou odnášel k pohřbu těla zemřelých. Když se mu však od Boha dostalo poznání, že je určen k tomu, aby v duchu rozumu a zbožnosti vychovával chlapce, především chudé, založil řád řeholních kleriků chudých Matky Boží zbožných škol, jehož členové se svým vlastním řeholním závazkem zavazují ke zvláštní péči o vzdělávání dětí. A tento řád, vřele schválený Klementem VIII., Pavlem V. i dalšími papeži, v krátkém čase podivuhodně rozšířil do velmi mnoha evropských provincií a království. Přitom vytrpěl tolik námahy a s nepřemoženou myslí snesl tolik strastí, že ho všichni jednohlasně nazývali zázrakem statečnosti a obrazem svatého Joba.

Čtení VI

Ačkoli stál v čele celého řádu a ze všech sil se věnoval spáse duší, nikdy nepřestal vyučovat děti, zvláště ty chudší; sám jim zametal učebny a doprovázel je domů. V této službě nejvyšší trpělivosti a pokory setrval dvaapadesát let, a to i tehdy, když byl chatrného zdraví. Zasloužil si proto, aby ho Bůh před jeho žáky proslavil častými zázraky a aby se mu zjevila blahoslavená Panna s dítětem Ježíšem, které jim při modlitbě žehnalo. Nejvyšší hodnosti přitom odmítal. Proslul dary proroctví, poznáním skrytých věcí srdce i věcí vzdálených, a zázraky. Byl poctěn častým zjevováním Bohorodičky Panny — kterou sám od dětství uctíval zvláštní zbožností a svým bratřím ji co nejvíce doporučoval — i jiných nebešťanů. A když předpověděl den své smrti i obnovu a vzrůst řádu, tehdy málem rozvráceného, zesnul v Pánu v Římě ve věku dvaadevadesáti let, osmý den před zářijovými kalendami roku 1648. Jeho srdce a jazyk byly po sto letech nalezeny celé a neporušené. Protože ho Bůh i po smrti proslavil mnoha znameními, byl nejprve Benediktem XIV. poctěn úctou blahoslavených a potom Klementem XIII. slavnostně připočten mezi svaté.

Několik poznámek k textu

• „Petraltæ in Aragonia“ — Peralta de la Sal v aragonské provincii Huesca; Josef se tam narodil roku 1557.
• „una cum sancto Camillo“ — sv. Kamil de Lellis, s nímž Josef pomáhal v Římě za morové rány; oba světce tak breviář staví vedle sebe v témž díle.
• „ordinem Clericorum regularium pauperum Matris Dei scholarum piarum“ — scholæ piæ, „zbožné školy“, odtud české piaristé. Škola u sv. Doroty na Zátibeří (1597) bývá uváděna jako první bezplatná lidová škola v Evropě.
• „ordinis tunc prope eversi“ — narážka na to, co Josef zažil ke konci života: roku 1646 byl řád rozhodnutím Inocence X. zbaven řeholních slibů a snížen na pouhou kongregaci. Obnovy se světec nedočkal (přišla až 1656/1669), ale podle breviáře ji předpověděl.
• „octavo Kalendas Septembris“ — 25. srpna 1648. Světec tedy zemřel 25. srpna, kdežto jeho svátek se slaví 27. srpna: 25. srpna už v kalendáři držel místo sv. Ludvík, král francouzský.
• „post sæculum“ — ohledání ostatků při procesu blahořečení; Benedikt XIV. ho prohlásil za blahoslaveného roku 1748, Klement XIII. svatořečil roku 1767.

Stažené znění pro matutinum o třech čteních

Má-li matutinum tři čtení, vejde se život světce do jediného. Pro srovnání zde je ten stažený text celý — je to fakticky výtah ze čtení IV–VI výše:

Josef Kalasanský, narozený v Peraltě v Aragonii, svolával už jako malý chlapec k sobě své vrstevníky a učil je tajemstvím víry a svatým modlitbám. Knězem se stal podle svého slibu; trýznil své tělo nejtvrdší přísností života, bděními a posty a trávil dny i noci v modlitbě a v rozjímání nebeských věcí. Když se mu od Boha dostalo poznání, že je určen k tomu, aby v duchu rozumu a zbožnosti vychovával mladíky, především chudé, založil řád řeholních kleriků chudých Matky Boží zbožných škol, jehož členové se svým vlastním řeholním závazkem zavazují ke zvláštní péči o vzdělávání dětí. Snesl proto s nepřemoženou myslí nesčetné námahy a strasti a ve věku dvaadevadesáti let zemřel v Pánu osmý den před zářijovými kalendami roku 1648.

Zůstala kostra: původ, kněžství, askeze, založení řádu, smrt. Nevejde se Řím a mor, sv. Kamil, mrtví nesení na vlastních ramenou, zametené učebny ani dvaapadesát let ve třídě mezi dětmi — tedy to, čím byl Josef Kalasanský světec, a ne pouze zakladatel. Obě znění mají svůj úkol; delší z nich se ale vyplatí přečíst právě kvůli tomuhle.

---

Latinské znění: Breviarium Romanum, 27. srpna, matutinum, druhý nokturn (lectiones IV–VI), a stažené znění pro matutinum o třech čteních — dle přepisu DivinumOfficium. Český překlad je pracovní, není to schválený liturgický text. Údaje o svátku dle dat tohoto kalendáře; mešní formulář dne viz 27. srpna.