Proti „kultu domácnosti“: člověk je tvor politický, a tedy veřejný

Nicholas Rao, doktorand filosofie na Saint Louis University, otiskl na OnePeterFive první z řady textů z letošního Římského fóra v italském Gardone. Vystupuje v něm proti tomu, co nazývá kultem domácnosti — tedy proti názoru, že jedinou společností, která je cílem sama o sobě, je domov a život nukleární rodiny (rodičů a jejich dětí, na rozdíl od širší, vícegenerační rodiny).

Vychází z Aristotelovy Politiky, podle níž je člověk od přirozenosti tvor určený k životu v obci, a ze svatého Tomáše, který obec (civitas) označuje za dokonalé společenství, jemuž je dobro jednotlivé domácnosti podřízeno. Autoři, s nimiž polemizuje — mimo jiné Susan Sucherová a Fiona Meltonová, která v Crisis Magazine hájí návrat obou rodičů do domácí sféry — podle něj veřejnou sféru neuzdravují, nýbrž ji prohlašují za nepřirozenou; křesťanství jako náboženství baziliky se tak proměňuje v náboženství obývacího pokoje.

Rao dovozuje, že politické společenství se neobejde bez veřejného prostoru — fóra, agory, náměstí — a uzavírá, že člověk je jakožto tvor politický tvorem veřejným.