Lev XIV. promulgoval nový Základní zákon Vatikánu

Papež Lev XIV. podepsal 31. července 2026, na svátek sv. Ignáce z Loyoly a ve druhém roce svého pontifikátu, nový Základní zákon Vatikánského městského státu (Legge fondamentale). Text zveřejnilo téhož dne Tiskové středisko Svatého stolce v bulletinu B0611. Zákon podle svého článku 25 „v celém rozsahu nahrazuje předchozí ze 13. května 2023”, vydaný papežem Františkem, a nabývá účinnosti okamžitě — na rozdíl od znění z roku 2023, které bylo podepsáno 13. května a účinným se stalo až 7. června.

Nový zákon má pět hlav a 25 článků; předchozí jich měl 24. Srovnání obou italských znění ukazuje, že nejde o přepis, ale o cílenou novelu: deset článků přešlo do nového textu doslova a dalších sedm se liší jen interpunkcí či mluvnicí. Beze změny zůstala i nosná ustanovení — článek 1 (papež jako suverén má plnost moci zákonodárné, výkonné i soudní), článek 3 (za uprázdněného stolce zajišťuje kontinuitu sbor kardinálů, jenž smí vydávat zákonná opatření jen v případě nutnosti a naléhavosti a s účinností omezenou na dobu vakance), články 13 a 14 (rozpočet a jeho kontrola), článek 23 (amnestie, milost a zmírnění trestů zůstávají vyhrazeny papeži) i článek 24 (vlajka, znak a pečeť).

Vysvětlující nóta, kterou v týž den vydal Governatorát, uvádí, že změny se týkají „jak funkce zákonodárné, tak funkce výkonné a funkce soudní”.

Výkonná moc: nový článek o prezidentovi Governatorátu

Nejrozsáhlejší zásah je v hlavě III. Přibyl zde zcela nový článek 16, který v předchozím zákoně neměl obdobu a vypočítává úkoly prezidenta Governatorátu: zajišťuje vládu státu, dohlíží na výkon a provádění zákonů a dalších normativních aktů, vydává směrnice pro celkovou organizaci státu, určuje zásady správy a personální politiky a koordinuje orgány Governatorátu. Podle druhého odstavce mu jsou nápomocni generální sekretář a — „je-li jmenován” (ove nominato) — jeho zástupce, na něž může některé své výkonné funkce delegovat.

Dohled nad prováděním zákonů tím přechází na prezidenta; ve znění z roku 2023 příslušel generálnímu sekretáři (tehdejší čl. 16).

Generální sekretář (nyní čl. 17) je nově jmenován papežem na návrh prezidenta Governatorátu na pětileté období — předchozí zákon jeho jmenování vůbec neupravoval. Nadále zastupuje prezidenta v případě nepřítomnosti, vyjma vydávání aktů se silou zákona, a nově opatruje a připojuje úřední pečeť státu. Naopak mu odpadla funkce zastupovat stát, kterou mu znění z roku 2023 svěřovalo tam, kde to stanovily zákony či nařízení nebo kde ho prezident pověřil.

Post zástupce generálního sekretáře se stal nepovinným: obrat „je-li jmenován” přibyl na čtyřech místech (čl. 9, 16, 17 a 18), zatímco starší text s touto funkcí počítal jako s existující.

Vysvětlující nóta k tomu uvádí, že se „upřesňují úkoly prezidenta a generálního sekretáře a jejich vzájemný vztah spolupráce”.

Zákonodárná moc: předsednictví komise a možnost delegace

Článek 7 nadále svěřuje zákonodárnou funkci Papežské komisi pro Vatikánský městský stát, s výhradou případů, které si papež vyhradí sám. Nově však přibyla i možnost je „výjimečně delegovat jinému orgánu”.

Změnila se také formulace o složení komise (čl. 8). Znění z roku 2023 mluvilo o komisi „složené z kardinálů, mezi nimiž je prezident, a z dalších členů”; nové znění o komisi „složené z kardinálů a dalších členů, mezi nimiž je prezident”. Text tedy už nevyžaduje, aby byl předseda komise kardinálem. Vysvětlující nóta tuto úpravu výslovně spojuje s motu proprio Lva XIV. z 19. listopadu 2025, které se týkalo právě předsednictví Papežské komise; nový Základní zákon tak dřívější změnu přebírá do ústavního textu.

Drobnější posuny v téže hlavě: prezident komise může nově přizvat generálního poradce k účasti na zasedáních s poradním hlasem (čl. 9); povinnost komise upravit si vlastní jednací řád se změnila na možnost; poradní funkce poradců státu se z povinnosti („vykonávají”) rovněž staly možností („mohou vykonávat”, čl. 12). Ze článku 12 zároveň vypadla věta, podle níž mohla o stanovisko k právní pochybnosti dát podnět i instituce Svatého stolce; nově je předkládá prezident Governatorátu.

Soudní moc: orgány jmenovitě v ústavním textu

Znění z roku 2023 mluvilo obecně o „orgánech ustavených podle soudního řádu a dalších orgánech, jimž zákon svěří působnost pro určité věci”. Nový článek 22 je vypočítává přímo: soudící funkci vykonává Tribunál, Odvolací soud a Kasační soud, funkci vyšetřovací a žalobní Úřad promotora spravedlnosti. Zároveň se doplňuje, že právní režim soudních orgánů stanoví Zákon o soudním řádu. Obecná zmínka o dalších orgánech v novém textu chybí.

Vysvětlující nóta v tom vidí výslovné potvrzení, že režim soudních orgánů určuje zákon o soudním řádu, který podle ní „díky důležitým zásahům posledních let plně zaručuje službu výkonu spravedlnosti”.

Beze změny zůstala ustanovení, podle nichž může papež v kterékoli občanské či trestní věci a v kterémkoli stádiu předat vyšetřování a rozhodnutí zvláštní instanci s vyloučením dalších opravných prostředků, a záruky nestrannosti soudce, práva na obhajobu a kontradiktornosti řízení.

Preambule: vypuštěná věta o kanonickém právu

Preambule z roku 2023 potvrzovala zvláštnost a autonomii vatikánského právního řádu, „který se, odlišen od řádu Římské kurie, vyznačuje tím, že uznává kanonické právo za první normativní pramen a nenahraditelné výkladové kritérium”. Nová preambule tuto větu neobsahuje: potvrzuje „zvláštnost a autonomii vatikánského právního řádu a úkol Governatorátu”. Spojení diritto canonico („kanonické právo”) ani fonti del diritto („prameny práva”) se v novém zákoně nevyskytují ani jednou.

Nová preambule je celkově kratší. Odpadly z ní i odkazy na to, že zákon navazuje na znění z roku 1929 a nahrazuje znění z roku 2000, i zmínka o reformě Zákona o pramenech práva, Zákona o vládě státu a Zákona o soudním řádu. Jako důvod vydání uvádí „nutnost vzít v úvahu nové potřeby vládnutí a některé důležité normativní změny, k nimž došlo v posledních letech”. Vysvětlující nóta Governatorátu se k vypuštěné větě o kanonickém právu nevyjadřuje.

Ostatní

Zákon zachovává dosavadní úpravu zastupování státu navenek (čl. 6): styk se státy a jinými subjekty mezinárodního práva, diplomatické vztahy a uzavírání smluv jsou vyhrazeny papeži, který je vykonává prostřednictvím Státního sekretariátu; v ostatních případech zastupuje stát prezident Governatorátu. Beze změny zůstal i výčet oblastí, o něž se Governatorát stará jako o vlastní a výlučný úkol (čl. 20) — od bezpečnosti a civilní ochrany přes zdravotnictví, hospodářské, poštovní a celní služby až po Vatikánská muzea a dohled nad uměleckým, historickým, archeologickým a etnografickým dědictvím — i možnost prezidenta vyžádat si vedle četnického sboru pomoc Papežské švýcarské gardy (čl. 21).

Zákon nařizuje uložit originál opatřený státní pečetí v Archivu zákonů Vatikánského městského státu a text zveřejnit nejprve v deníku L’Osservatore Romano, poté v příloze Acta Apostolicae Sedis.

V článku 17 odst. 2 odkazuje nový text u úřední pečeti státu na „čl. 20 odst. 3”; článek 20 má však jen dva odstavce a pečeť upravuje článek 24 odst. 3.

Rorate Caeli zveřejnilo k zákonu vlastní neoficiální anglický překlad.