Před dvoustým výročím Oxfordského hnutí: co dnešní studenti hledají v liturgii

Blížící se dvousté výročí Oxfordského hnutí je příležitostí k bilanci, kterou na stránkách liturgické revue Adoremus přinesl Jan C. Bentz, profesor filosofie a tutor na oxfordském Blackfriars Studium.

Hnutí vzniklo roku 1833 uvnitř anglikánské církve; jeho hlavními postavami byli sv. John Henry Newman, John Keble a Edward Bouverie Pusey. Reagovali na to, co vnímali jako rozklad církevní autority a věroučné vážnosti.

Bentz pozoruje, že dnešní studenti — katolíci, anglikáni i lidé nevyhraněně „duchovní” — znovu objevují právě to, oč traktariáni usilovali: úctu, nauku, krásu, svátostnost a nadpřirozený ráz Církve. Na rozdíl od viktoriánských předchůdců je podle něj neformovaly kadence modlitební knihy, nýbrž algoritmus, a právě tento nedostatek v nich probudil cit pro posvátno.

Studenti podle jeho zkušenosti poznají, kdy má liturgie váhu a kdy byla vyprázdněna, a všimnou si, když krásu vytlačí didaktický utilitarismus. Setkají-li se s liturgií branou vážně — dominikánským ritem, slavnou mší v oxfordském oratoriu či usus antiquior — něco se v nich pohne. Liturgie podle Bentze není především něco, co utváříme, nýbrž co přijímáme.