Lamont odpovídá na výtku „eklesiologie nahrazení“ u Bratrstva sv. Pia X.

Rorate Caeli otisklo 3. srpna text filosofa Johna Lamonta, který odpovídá knězi toulouského arcibiskupství Clémentu Barrému; jeho článek o „eklesiologii nahrazení“ u Bratrstva sv. Pia X. tentýž web krátce předtím otiskl v překladu. U hostujících textů redakce uvádí, že nemusejí vyjadřovat její stanovisko.

Barré, opírající se o P. Alberta Jacquemina, tvrdí, že si Bratrstvo fakticky přisvojuje životní funkce církve — uchovávání tradice, rozlišování římské věrnosti, formaci kléru a předávání episkopátu — protože řádné struktury pokládá za nefunkční.

Lamont odpovídá, že Barré popisuje pozici Bratrstva správně, ale vyvozuje z ní nesprávné závěry: Lefebvrovo prohlášení z 21. listopadu 1974 i Kajetánovo rozlišení mezi osobou a úřadem papeže, o něž se Bratrstvo opírá, jsou podle něj pravdivé. Spor o „stav nouze“ převádí na pojem notoriety: Barré žádá, aby byl stav nouze notorický v právu, kdežto Bratrstvo tvrdí, že je notorický ve skutečnosti.

Řím podle Lamonta odmítal vždy totéž: lefebvristé žádali kanonické narovnání, uznání svých nauk a liturgických postojů za dovolené a povolení vysvětit biskupa. Nesvolil k tomu podle něj Jan Pavel II. ani Benedikt XVI., tím méně František a Lev XIV.