Rorate Caeli připomíná, jak Ratzinger bilancoval deset let po koncilu

Rorate Caeli otisklo v anglickém překladu esej Michaela Charliera, vydanou německy 4. července 2020 na webu Summorum Pontificum. Připomíná v ní, jak tehdejší profesor Josef Ratzinger hodnotil k desátému výročí Druhého vatikánského koncilu jeho účinky.

Podle citovaných pasáží Ratzinger psal, že vyprázdnění kostelů, seminářů a klášterů potvrdí každý statistik, že ovzduší v církvi bylo místy nejen chladné, ale vyloženě trpké a útočné a že popírat tato empirická fakta neprozrazuje ani tak pesimismus, jako spíš tichou beznaděj. Připomínal dopis Řehoře Naziánského z roku 382, jímž odmítl pozvání na pokračování konstantinopolského sněmu slovy, že je podle něj třeba vyhýbat se každému biskupskému sněmu, protože u žádného nezažil dobrý konec.

Za příčiny pokoncilního rozvratu označil kajícnost obrácenou jen k negativnímu a naivní optimismus kennedyovské doby s představou „hodiny nula”. Uzavíral, že ne každý platný koncil byl v dějinách církve také plodný a že o tom, zda se koncil stane silou, rozhodují spíš svatí než texty a komise. Citace pocházejí ze studie O místě církve a teologie dnes v Ratzingerových Theologických principech (Donauwörth 2005, s. 383–395).