Schválil Lev XIV. Rocheho dokument proti tradiční mši? Zpráva vyvolala spor, kardinál Sarah mluví o „skutečném hříchu“

Během několika dnů se sešlo hned několik vyjádření k budoucnosti tradiční latinské mše za pontifikátu Lva XIV. — sporná zpráva španělského deníku o papežově schválení restriktivního dokumentu, rozhovor kardinála Roberta Saraha, reakce arcibiskupa Salvatora Cordileoneho a komentář srovnávající kardinála Saraha s kardinálem Blasem Cupichem, arcibiskupem chicagským. Východiskem všech je rozhovor kardinála Arthura Rocheho, prefekta Dikasteria pro bohoslužbu a svátosti, který 29. července řekl britskému týdeníku The Tablet, že Lev XIV. nezmění Traditionis custodes a nevrátí se k Summorum pontificum — o tomto rozhovoru samotném již dříve informovaly i tradiční weby (viz událost z 31. července).

„Nezměnil ani čárku“: co tvrdí La Razón

Madridský deník La Razón v článku novináře Josého Beltrána, zveřejněném 2. srpna pod titulkem „Lev XIV. se staví proti mši v latině a zády k lidu“, tvrdí, že se tradiční liturgie jako běžná praxe už nevrátí. Podle listu Roche v lednu na první mimořádné konzistoři rozdal kardinálům jeden a půl stránky dlouhý, jím podepsaný dokument o liturgii, který hájí postoj Františka a jeho motu proprio; dokument mimo jiné odkazuje na Benedikta XVI. a jeho pojetí Tradice jako „živého proudu“ a uzavírá, že reforma „chtěná“ Druhým vatikánským koncilem je s pravým smyslem Tradice v plném souladu. Podle novin asi 170 kardinálů na začátku ledna z nabídnutých čtyř témat konzistoře (synodalita, evangelizace, reforma kurie, liturgie) velkou většinou vyřadilo liturgii i centrální řízení církve — a právě proto Roche dokument rozdal.

List cituje anonymní vatikánské zdroje, podle nichž byl dokument sepsán na žádost papeže, ten jej pak sám prošel a „nezměnil ani čárku“; jeho rozdání prý mělo zviditelnit postoj nového papeže, nikoli být Rocheho provokací. Podle týchž zdrojů totéž potvrdila i druhá, červnová konzistoř: téma se v diskusích samo od sebe neobjevilo, jde jen o věc, kterou „chce udržet naživu hlasitá menšina“. La Razón připomíná, že Traditionis custodes z července 2021 svěřilo výhradní pravomoc nad tradiční mší místním biskupům, uložilo jim určit, ve kterých kostelích se smí sloužit, dohlížet na čtení v národních jazycích, jmenovat kněze pověřeného dohledem a nepovolovat vznik nových společenství; Summorum pontificum Benedikta XVI. z roku 2007 naopak zrušilo nutnost biskupského svolení. Deník připomíná i to, že Lev XIV. to zakusil na vlastní kůži, když musel před měsícem exkomunikovat vedení Kněžského bratrstva sv. Pia X. po nedovoleném svěcení čtyř biskupů.

Vyvrácení: rozdání dokumentu není papežův souhlas

Novinářka Diane Montagna, která na Rocheho výrok upozornila, i server InfoVaticana téhož 3. srpna tvrzení La Razón odmítli jako logický skok. Montagna píše, že jde o běžnou vatikánskou proceduru: kardinálům se pro nedostatek času nabídly k výběru jen dvě ze čtyř původně navržených témat, a papež proto zbylá dvě témata — liturgii i reformu kurie (zprávu k ní připravil kardinál Baggio) — nechal rozdat „stejným způsobem“, aniž by tím vyjádřil souhlas s jejich obsahem. To, že papež text „nezměnil ani čárku“, podle ní nic neznamená, protože nešlo o zprávu vyjadřující papežovo smýšlení, ale o podkladový text připravený příslušným dikasteriem pro diskusi kardinálů; v dokumentech Svatého stolce, jejichž obsah papež výslovně schválil, se to podle ní vždy uvádí nedvojznačně. Montagna dodává, že liturgie se přesto v diskusích objevila: kardinál Gerhard Ludwig Müller navrhl zřídit komisi podle vzoru Ecclesia Dei pro přijímání kněží a věřících odcházejících z FSSPX a jeden asijský kardinál kritizoval trvající omezení tradiční mše — podle novináře Nika Spuntoniho byla liturgie z programu červnového zasedání stažena kvůli blížícím se biskupským svěcením FSSPX. Lev XIV. mezitím podle Montagny přijal zastánce staršího ritu (kardinály Raymonda Burkeho a Roberta Saraha) a v prosinci biskupa Athanasia Schneidera, podle jehož vlastních slov papež pozorně naslouchal, projevil porozumění a uznal, že tradiční liturgie přivádí ke konverzím a silně oslovuje mladé lidi.

InfoVaticana ve vlastním rozboru dodává, že papežovy dosavadní kroky ukazují spíš opačným směrem: kardinál Pietro Parolin v březnu jménem Lva XIV. vyzval francouzské biskupy ke „konkrétním řešením umožňujícím velkorysé zahrnutí těch, kdo jsou upřímně vázáni na Vetus Ordo“, papež před svěcením v Écône napsal FSSPX dopis uznávající jejich „touhu po věrnosti Tradici“ a do Nejvyššího tribunálu Apoštolské signatury jmenoval arcibiskupa Cordileoneho. Patnáct měsíců po zvolení Lev XIV. k tématu liturgie nepodepsal žádný dokument. Server také cituje výrok arcibiskupa Cordileoneho z téhož týdne: „Nevím, do jaké míry [Roche] zná mysl Svatého otce.“

Otazníky nad samotným dokumentem

InfoVaticana upozorňuje i na problémy samotného lednového textu. Dokument se dovolává buly Quo primum (1570), která tradiční misál zaručila navěky — a to právě proto, aby zdůvodnil jeho potlačení; užívání starých knih od Jana Pavla II. po Františka označuje jen za „koncesi“, čímž mlčky vynechává šestnáct let Summorum pontificum, jež misál z roku 1962 uznalo za právo každého kněze, ne za koncesi. Bez rozlišení ztotožňuje reformu z roku 1969 s vůlí koncilních otců, ačkoli Sacrosanctum Concilium (čl. 23, 25, 36) nařídilo revizi podle kritérií, o jejichž naplnění se vede odborný spor už desítky let. Tvrzení dokumentu, že tradice bez reformy se scvrkává na „mrtvé věci, ne vždy zdravé“, navíc podle InfoVaticany naráží na slova Benedikta XVI. z roku 2007: „Co bylo pro předchozí generace posvátné, zůstává posvátné a velké i pro nás.“

Jak o tom napsaly další weby

Německy psaný Katholisches.info (autor Giuseppe Nardi) zprávu La Razón převyprávěl podrobně a jako jediný pojmenoval, co v titulku listu znamená ono „zády k lidu“: totiž celebraci ad orientem, proti níž se podle deníku papež staví stejně jako proti mši v latině. Nardi k tomu připojil vlastní úvahu, že papežem zmiňovaná „velkorysá řešení“ pro francouzské biskupy nemusí znamenat ústupky tradičnímu ritu, ale spíš přejímání jednotlivých tradičních prvků do Novus Ordo, aby se Vetus Ordo jevil jako zbytný. Anglický LifeSiteNews naproti tomu zprávu La Razón shrnul bez výhrad a vlastním komentářem doplnil, že tím papež „skutečně podporuje potlačení tradiční mše“ — k tomu připojil citát z buly Quo primum, podle níž tento dokument „nelze zrušit ani upravit, zůstává navždy platný a v plné síle“.

Kardinál Sarah: liturgická válka je „skutečný hřích“

Rozsáhlý rozhovor s kardinálem Robertem Sarahem, emeritním prefektem Dikasteria pro bohoslužbu a svátosti, otiskl 1. srpna italský deník Il Foglio; vedl jej šéfredaktor Matteo Matzuzzi. Podle Saraha je „drama, dokonce opravdový hřích, že se kolem tak zásadního tématu, jako je liturgie, vede jakási válka“ — liturgie je zdrojem církevního společenství a je nemyslitelné, aby vyvolávala tak ostré střety. „Nikdo nemá moc nad obřady, které vzešly z mnohasetletých dějin církve. Obřady nelze svévolně rušit a nikdo nemůže ze dne na den prohlásit, že určitý ritus přestal existovat,“ řekl a vyzval k návratu k „vyváženému, pastoračně moudrému a teologicky podloženému postoji“ Benedikta XVI., který umožnil, aby obě formy římského ritu vedle sebe existovaly, vzájemně se obohacovaly a lid je postupně poznával, aby si mohl zvolit tu, která lépe odpovídá jeho potřebě víry, ticha a spirituality.

Sarah zároveň připustil, že mezi zastánci tradiční mše dochází k excesům, ty však podle něj částečně vysvětlují „dramatická a rozšířená zneužití“ při slavení řádné formy, která dodnes často není slavena tak, jak si přál koncil, ani jak předpokládá sama liturgická reforma. „Liturgie není majetkem celebranta — ať je to kněz, biskup nebo kardinál. Liturgie patří Bohu,“ řekl a použil i konkrétní přirovnání: nikoho by nenapadlo vejít do Sixtinské kaple a opravovat Michelangelův Poslední soud, přitom misál je nesrovnatelně důležitější, starší a závaznější. Církev na Západě podle kardinála prochází „dobou velkých obtíží, ba zmatku“ v nauce, morálce i kázni. Předávání víry se podle něj už nemůže opřít o okolní kulturu, ale jen o modlitbu, ticho, důstojně slavenou liturgii a věrnost evangeliu; varoval také před kázáním, které se snaží líbit posluchačům módními tématy místo hlásání evangelia — takové kázání je podle něj „banální“ a evangelium nelze nikdy redukovat na sociální a horizontální otázky. Klíčem k nápravě je podle Saraha „formace, formace a znovu formace“ biskupů, kněží i laiků. Přes všechny obtíže vyjádřil důvěru, že církev „za staletí prošla mnoha bouřemi, ale nikdy nezanikne, protože je božská“.

Cordileone: omezení jsou dlouhodobě neudržitelná

Arcibiskup San Franciska Salvatore Cordileone, čerstvý člen Nejvyššího tribunálu Apoštolské signatury, na Rocheho slova reagoval v rozhovoru pro novináře Raymonda Arroya, z něhož Riposte Catholique otiskla 3. srpna úryvek. Na otázku po Rocheho výroku odpověděl: „Nevím, do jaké míry [Roche] zná mysl Svatého otce, ale myslím, že jasné je jedno: Svatý otec chce všechny sjednotit. Je zcela pro jednotu.“ Podle Cordileoneho hrozí, že zůstanou-li omezení v platnosti, budou lidé mít pocit, že jim nezbývá než hledat duchovní pokrm tradičním způsobem mimo oficiálně schválené instituce a společenství — tedy odejdou ke skupinám, které nejsou v plném společenství s Římem. Povolí-li se ale přístup ke mši velkoryse, „musíme se ujistit, že lidé, kteří k ní přistupují, jsou v plném společenství, pokud jde o víru a přijetí učení Druhého vatikánského koncilu“ — podle jeho zkušenosti v USA to tak většinou je. S určitými opatřeními je tedy podle něj možné umožnit lepší přístup ke mši a zároveň zachovat jednotu církve. Arroyo v úvodu rozhovoru připomněl, že Cordileone 2. července udělil podjáhenské a jáhenské svěcení čtrnácti seminaristům tradičního Institutu Krista Krále a po nedovolených svěceních biskupů FSSPX (která vedla k exkomunikacím) veřejně vyzval k snazšímu přístupu k tradiční mši, aby věřící neměli sklon vyhledávat ji nedovoleně; v kratším úryvku téhož rozhovoru, který Riposte Catholique přebírá ze sociálních sítí, Cordileone říká, že dlouhodobé udržení omezení „upřímně řečeno … nepovažuji za realistické; je to nezastavitelné, právě to přitahuje mladé lidi“.

Sarah versus Cupich: dvě cesty k jednotě

Kněz a bloger John Zuhlsdorf (Fr. Z’s Blog) 3. srpna shrnul dvojici textů ze serveru Ad Vaticanum: Sarahovo vyjádření z rozhovoru pro Il Foglio, které tam vyšlo 2. srpna, a vedle něj odlišné stanovisko chicagského kardinála Blase Cupicha. Podle Zuhlsdorfova shrnutí Cupich tvrdí, že spory o tradiční mši a další církevní kontroverze oslabují důvěryhodnost církve při řešení válek, ekologických problémů a globálních otázek — vnitřní „nesvár a rozdělení“ podle něj snižují autoritu církevního svědectví a dávají okolnímu světu důvod neposlouchat instituci poznamenanou vnitřními spory. Cupich spojuje výzvu k jednotě se synodalitou: odpor vůči synodálním procesům podle něj často pramení z obavy, že zapojení do současných otázek odtrhne církev od tradice, zatímco sensus fidelium umožňuje řešit nové problémy bez opuštění víry. Pro nadcházející desetiletí jmenoval tři priority: pokračování obnovy zahájené Druhým vatikánským koncilem, ekologickou angažovanost a podporu míru; varoval také, že nauka o spravedlivé válce, původně určená k omezení konfliktů, může být zneužita jako „licence k jednání“.

Text na Ad Vaticanum podle Zuhlsdorfa zároveň poukazuje na to, že Cupichovo vlastní řízení diecéze je s jeho kritikou rozdělení v rozporu: uplatnění Traditionis custodes v Chicagu zakázalo starší mši o prvních nedělích a hlavních svátcích a uložilo podmínky pro slavení pokoncilní liturgie, kvůli čemuž Institut Krista Krále pozastavil veřejné mše a zpovědi ve svém chicagském sídle, což podle textu mohlo některé katolíky přiblížit k FSSPX. Zmiňuje i to, že Cupich navrhoval ocenění pro senátora Dicka Durbina přes jeho podporu legálních potratů a přes zákaz biskupa Thomase Paprockého, podle něhož Durbin nesmí přistupovat ke svatému přijímání — Durbin nakonec ocenění po protestech biskupů odmítl. Závěr textu, jak jej shrnuje Zuhlsdorf: Sarah volá po rozmanitosti uvnitř jednoty, zatímco Cupich by jednotu vynutil jednotností.