Agnus Dei: proč se v zádušní mši prosí o odpočinutí místo o pokoj

Michael P. Foley pokračuje na New Liturgical Movement seriálem Lost in Translation výkladem Agnus Dei, které kněz recituje po vložení částice hostie do kalicha. Oslovení Krista Beránkem i větu o snímání hříchů světa přejímá mešní text od svatého Jana Křtitele (Jan 1,29). Protože lámání hostie a její vložení do kalicha představují Kristovu smrt a vzkříšení, lze podle Foleyho v Agnus Dei slyšet hlas Předchůdce, který i z předpeklí ohlašuje, že Mesiáš vstal z mrtvých.

Dvojí prosba o smilování vrcholí prosbou o pokoj. Ten je podle Foleyho hlavním motivem této části mše, počínaje slovy vzkříšeného Krista „Pokoj vám“ a pokračuje pozdravením pokoje. Kněz se při každé prosbě bije v prsa jako přiznání, že jeho potřeba milosrdenství a nedostatek pokoje souvisejí s jeho hříšností.

V zádušních mších se všechny tři prosby mění na dona eis requiem, potřetí requiem sempiternam, a kněz se přitom v prsa nebije: prosba se přesouvá od živých k duším v očistci. Přání odpočinutí namísto pokoje je inspirováno 4. knihou Ezdrášovou (2,34–35), z níž vychází i modlitba za zemřelé.