Kardinál Burke vedl v Amsterodamu smírný růženec v parku, kde se konala WorldPride

Kardinál Raymond Leo Burke sloužil v sobotu 5. září v Amsterodamu pontifikální mši podle tradičního, tridentského ritu a poté vedl procesí a smírný růženec ve Vondelparku. Šlo o šestý ročník mezinárodního Rosary Rally, které od roku 2021 pořádá nizozemské Rádio Maria jako den modlitby a smíru v duchu Fatimy.

Mše začala o půl jedné v kostele Panny Marie na Keizersgrachtu. Podle haarlemsko-amsterodamského biskupa Jana Hendrikse byl kostel „přeplněný, lidé stáli až ven” a sešlo se přes šest set lidí; diecéze uvádí, že zaplnili chrám do posledního místa. Přišlo mnoho ministrantů a kněží. Během mše zpovídalo několik kněží a možnosti se hojně využilo — Hendriks mluvil s jedním z nich, který měl počítadlo a napočítal jen u sebe šedesát penitentů.

Vedle Burkeho byli přítomni utrechtský arcibiskup kardinál Willem Eijk, rodák z Amsterodamu, který přijel rovnou z letiště po návratu z Říma, dále biskup Hendriks a emeritní haarlemsko-amsterodamský biskup Jos Punt. Pomocný biskup ‘s-Hertogenbosche Rob Mutsaerts se chtěl zúčastnit, ale pro nemoc účast odřekl; rotterdamského biskupa Hanse van den Hendeho, předsedu nizozemské biskupské konference, který byl mezi ohlášenými hosty, domácí zprávy z akce nejmenují.

Ve tři hodiny vyšlo od Keizersgrachtu mariánské procesí s modlitbou růžence a mariánskými písněmi do Vondelparku. Tam se modlila korunka k Božímu milosrdenství a obyčejný růženec v devíti jazycích — latinsky, nizozemsky, německy, španělsky, portugalsky, polsky, francouzsky, italsky a slovensky — ke každému byli k dispozici předříkávači. Hlavním jazykem setkání byla angličtina, převahu měli podle Hendrikse Nizozemci. Burke pak měl promluvu o smyslu a významu růžence; její text má zveřejnit Rádio Maria a záznam je na jeho kanálu YouTube.

Před kostelem stála skupinka deseti až dvanácti žen, které protestovaly za potraty s heslem „paní ve vlastním břiše”, ačkoli s potraty celý den nijak nesouvisel. Podle Hendrikse i podle diecéze se aktivistky chovaly slušně a modlitební setkání nenarušily.

Vondelpark byl od 25. července do 8. srpna jedním z hlavních míst amsterodamské WorldPride 2026 a obě okolnosti spojil před akcí ředitel nizozemského Rádia Maria P. Pieter Zimmermann, podle nějž není pro smír Neposkvrněnému Srdci lepšího místa než právě tento park. V samotné Burkeho promluvě ani v dostupných zprávách z akce se ale WorldPride nezmiňuje. Hendriks v uvítacím slově vyložil, co se smírem míní: přirovnal jej k tomu, co se děje v rodině, kde se lidé mají rádi — pochybí-li někdo, nechceme jej vystavovat na odiv, ale chceme to za něj napravit; duchovně tedy chceme napravit, co jiní udělali špatně, „aniž bychom ty lidi vystavovali na odiv”. Amsterodam v témž projevu označil za jedno z nejmezinárodnějších měst světa a den za modlitbu za pokoj a spásu všech lidí.

V neděli 6. září pokračoval program v katedrální bazilice svatého Bavona v Haarlemu. Burke byl v 9.30 uvítán u hlavního vchodu, políbil kříž, požehnal svěcenou vodou a v sakristii požehnal ikonu svaté Matky Terezy z Kalkaty. V deset hodin sloužil v plné katedrále pontifikální mši; v homilii ke známému evangeliu o bratrském napomenutí řekl, že je to pro všechny těžké, ale je důležité si to troufnout, vyslovit svůj názor a nenechat všechno jen tak projít — „zastávejme se křesťanských hodnot a pravdy, které jsou v naší době pod takovým tlakem”.

Odpoledne měl kardinál v katedrále přednášku o smyslu prvních sobot podle fatimských zjevení a o svatém Peregrinovi, vzývaném jako patron proti rakovině. Relikvii světce přivezl s sebou z Ameriky a udělil s ní požehnání; přitom výslovně upozornil, že požehnání relikvií nepřináší nutně uzdravení — to je nakonec věc, kterou je třeba přenechat Bohu — ale že může dát pokoj a vnitřní sílu. Věřící pak relikvii, kterou kardinál držel, osobně uctívali. Následovalo krátké svátostné požehnání s korunkou k Božímu milosrdenství a v pět hodin slavnostní nešpory zpívané katedrálním sborem. Bohoslovci haarlemského semináře chyběli: byli na exerciciích v Krakově. Kromě členů kapituly podle Hendrikse nepřišli téměř žádní kněží.