Neuveď nás v pokušení: obhajoba tradičního znění prosby

Teolog Randall Smith, držitel katedry Mons. J. Michaela Millera na Univerzitě sv. Tomáše v Houstonu, se vrací ke sporu o znění prosby Otčenáše „neuveď nás v pokušení“. Navrhovaná úprava na „nedopusť, abychom podlehli pokušení“ měla odstranit zdání, že Bůh sám vede člověka k hříchu.

Smith souhlasí, že Bůh k hříchu nevede, namítá však, že úprava míjí gramatický smysl prosby. Nechce od Boha jen to, aby ho nenechal padnout — chce, aby ho od pokušení odvedl pryč. Za nesmyslné pokládá modlit se o to, být uveden do těžkého pokušení a vyzkoušet, zda mu člověk odolá; rozumnější je podle něj ustoupit stranou a odejít. Připomíná i mladého svatého Augustina, který podle vlastního svědectví prosil: „Dej mi čistotu a zdrženlivost, ale ne hned“ — chtěl ji tedy dostat až někdy později.

Druhou vrstvu vidí Smith v tom, že prosba následuje hned po prosbě o odpuštění vin. Obvyklým pokušením je podle něj nechat toho, kdo nám ublížil, „bydlet zadarmo v naší mysli“ — ať už v podobě zášti, strachu z opakování křivdy, nebo představ o tom, jak bychom se příště statečně bránili.