Bartheova kniha o sedmi svátostech: liturgická reforma je „jeden blok“

Americký liturgický teolog Peter Kwasniewski na svém blogu Tradition & Sanity zveřejnil ukázky z knihy francouzského kněze Clauda Bartheho Sedm svátostí, dříve a nyní: stručná kritická studie nových ritů (The Seven Sacraments, Past and Present: A Short Critical Study of the New Rituals), jejíž anglické vydání ohlásilo nakladatelství Os Justi Press už 7. srpna. Francouzsky kniha vyšla v roce 2025 a podle Kwasniewského vyvolala „bouři”.

Protějšek Ottavianiho intervence

Kwasniewski knihu staví vedle Krátkého kritického rozboru Novus Ordo Missae z roku 1969, který podepsali kardinálové Antonio Bacci a Alfredo Ottaviani a který se vžil pod názvem „Ottavianiho intervence” — od vydání se nepřestal tisknout. Ptá se, kde zůstal protějšek věnovaný zbývajícím šesti svátostem: reforma mše totiž byla doprovázena přepracováním křtu, biřmování, manželství, kněžského svěcení, pokání a posledního pomazání — poslední dvě byly přejmenovány na smíření a pomazání nemocných. Barthe podle Kwasniewského srovnává staré a nové rituály v látce a formě (užité prvky, pronesená slova) i v obřadech kolem nich a ptá se, zda snaha „přizpůsobit obřady modernímu člověku” nerozředila víru, kterou měly vyjadřovat.

Předmluva biskupa Schneidera

Knihu uvádí předmluvou kazašský pomocný biskup Athanasius Schneider. Podle něj se při pokoncilní liturgické reformě „nepochopitelným způsobem” a se souhlasem Svatého stolce provedlo přesně to, před čím po staletí varovali církevní Otcové a většina papežů — perennis sensus ecclesiae (trvalé smýšlení církve): novoty, improvizace a přerušení kontinuity s ritem předchozí doby. Mezi znaky nových svátostných obřadů, které je odlišují od liturgie všech dob, jmenuje: úbytek posvátnosti; systematické oslabení biblické symboliky a typologie, zejména vazby na starozákonní bohoslužbu (postoj, který byl podle něj typický pro staré křesťanské gnostiky a částečně i pro Martina Luthera); přehnaně akademický a umělý tón; novoty vzniklé improvizací; antropocentrismus; neopelagiánský sklon (zjevné oslabení nauky o dědičném hříchu a oslabení modliteb kajícnosti a smíru) spojený se sklonem naturalistickým (oslabení vědomí existence a působení zlých duchů, odtud téměř systematické vynechávání exorcismů). Po nestranném čtení studie je podle biskupa Schneidera třeba dojít k závěru, že je nutné vrátit se ke svátostnému duchu a obřadům, jak je církev vždy uchovávala.

Reforma jako „jeden blok”

Barthe v citovaném textu píše, že snaha zbavit křesťanský lid „odpradávné liturgie římské církve” je „hrubě nespravedlivá”, protože tridentská liturgie je klíčovým nástrojem předávání a uchovávání pokladu víry. Od motu proprio Františka Traditionis custodes (16. července 2021), které tridentskou mši výrazně omezilo, podle něj probíhá — zejména ve Francii — tažení proti dalším podobám tradiční bohoslužby: tridentská mše je trpěna jen jako postupně omezovaná koncese (např. zákazy poutních mší), kdežto tradiční svátosti jsou zakázány zcela.

Liturgickou reformu označuje za jediný celek, „blok” (výraz, který si vypůjčuje od G. Clemenceaua, jenž tak mluvil o jiné revoluci) — dělit ji na mši a ostatní svátosti je podle něj myšlenkově neudržitelné. Zavržen byl celý svět tridentské liturgie a nahrazen světem novým; nejde přitom o soužití dvou ritů jako u ritů východních vůči římskému, nový ritus má ten starý nahradit. Kdo odmítá nový misál, ale přijímá nové obřady svátostí, je podle Bartheho nedůsledný.

Poslední pomazání a otázka autority

O reformě posledního pomazání píše Barthe, že šla ruku v ruce s celkovým „odramatizováním” smrti, dnes zdravotnicky spravované a přesunuté do nemocnic; cituje k tomu spisovatele Françoise Mauriaka: „Milost prosakuje troskami zbořené liturgie.”

V dodatku ke knize se ptá, zda je neposlušností nepodřídit se zákonu, který zjevně neslouží obecnému dobru. Druhý vatikánský koncil na rozdíl od dřívějších koncilů nezamýšlel odsuzovat ani dogmatizovat; podle Bartheho zavedl nový typ učení — „autentické” či „pastorační” — které zavádí novoty znehodnocující tradici a zároveň ruší autoritu předchozího magisteria, aniž by mu muselo přímo odporovat, protože zůstává v rovině „pastorační”. Výsledné bohoslužebné pravidlo je podle něj „proměnlivé a sotva závazné”, plné možností volby, ponechávající celebrantovi maximální prostor pro výklad. Uzavírá, že takto „vyrobená” liturgie se nikdy nestane tradicí, i kdyby se za půl století stala zvykem, který bude těžké vykořenit.

Recenze a dostupnost

Anglické vydání doporučili Michael P. Foley z Baylor University, P. Thomas M. Kocik (autor knihy Reform of the Reform?) a P. Robert McTeigue SJ, moderátor pořadu The Catholic Current. Kniha vyšla v brožované i vázané podobě a jako e-kniha, k dostání u vydavatele nebo přes Amazon.