Španělský Nejvyšší soud zúžil zvláštní hraniční režim Ceuty a Melilly

Pátý senát správního kolegia španělského Nejvyššího soudu rozhodl rozsudkem č. 814/2026, že zvláštní režim platný pro Ceutu a Melillu nelze použít na osoby zadržené na moři při pokusu doplavat do některého z obou měst. Případ se týkal alžírského občana zadrženého ve vodách u Ceuty a okamžitě předaného marockým úřadům bez individuálního správního rozhodnutí, bez právní pomoci a bez možnosti vylíčit svou situaci.

Dva různé nástroje

Organický zákon č. 4/2000 o právech a svobodách cizinců rozlišuje dvě věci. Devolución je správní vrácení na hranici u cizince přistiženého při pokusu o nedovolený vstup; není to sankce vyhoštění, ale předpokládá rozhodnutí vztažené ke konkrétní osobě — cizinec je zadržen, předveden, ztotožněn, úřad posoudí jeho postavení, zajistí právní pomoc a podle potřeby tlumočníka a ověří, zda nebrání něco vrácení.

Rechazo en frontera je naproti tomu okamžité odmítnutí. Zavedla je desátá dodatková ustanovení vložená do zákona č. 4/2000 organickým zákonem č. 4/2015 ze dne 30. března 2015, a to jen pro Ceutu a Melillu: je-li někdo zpozorován na hraniční čáře při pokusu překonat zábrany, mohou jej strážci zastavit a převést zpět, aniž předtím zahájí řízení o devolución.

Co k tomu řekl Ústavní soud

Ústavní soud tuto úpravu posoudil rozsudkem č. 172/2020 ze dne 19. listopadu 2020, vydaným v řízení o ústavnosti č. 2896-2015, které zahájilo více než padesát poslanců proti zákonu o ochraně veřejné bezpečnosti. Odmítnutí na hranici kvalifikoval jako okamžité obnovení hraniční zákonnosti, ne jako správní sankci, a zvláštní úpravu považoval za odůvodněnou výjimečnou zeměpisnou polohou obou měst — jediných pozemních vnějších hranic schengenského prostoru na africkém kontinentu.

Ústavnost ale podmínil: odmítnutí musí zohlednit individuální postavení zadržené osoby, postup správy musí podléhat plnému a účinnému soudnímu přezkumu a musí být dodrženy mezinárodní závazky Španělska, zásada nenavracení a záruky pro nezletilé, žadatele o mezinárodní ochranu a zranitelné osoby.

Tentýž závěr potvrdil Ústavní soud rozsudkem č. 13/2021 v řízení zahájeném katalánským parlamentem. Ve výroku prohlásil desátá dodatková ustanovení za souladná s ústavou výslovně jen za podmínky, že budou vykládána způsobem uvedeným v odůvodnění; k oběma rozsudkům byla připojena odlišná stanoviska.

Zúžení a námitka

Nejvyšší soud nyní použití zvláštního režimu zúžil na případy, kdy je překonávána skutečná hmotná zábrana: pozemní plot jí je, moře nikoli — třebaže je hranicí zeměpisnou i právní — protože prostředky umístěné ve vodě podle soudu plní úlohu dohledu, ne zadržení.

Ústavní právník Daniele Trabucco v rozboru pro La Nuova Bussola Quotidiana namítá, že soud tím povýšil technický prvek, totiž plot, na rozhodující předpoklad správní pravomoci, jako by účelem zákona byla ochrana fyzické bariéry, a ne zabránění nedovolenému vstupu. Dvě jednání se stejným cílem se podle něj posuzují různě jen proto, že jeden člověk zkouší plot překonat a druhý jej obeplout. Trabucco upozorňuje i na evropský dosah: povinnost použít na všechna zadržení na moři běžné řízení znamená delší lhůty a vyšší náklady a vytváří precedens pro kontrolu vnějších hranic Unie.