Medžugorje: v tajném hlasování Kongregace pro nauku víry se 21 z 33 vyslovilo proti nadpřirozenosti

Italský novinář David Murgia zveřejnil 6. srpna 2026 na svém webu Il Segno di Giona souhrnný výsledek konzultace Kongregace pro nauku víry o medžugorském fenoménu. Chorvatský portál Vjera i djela jej následujícího dne přetiskl s vlastním úvodem a Rorate Caeli přinesl 9. srpna anglickou verzi chorvatského textu — do našeho ranního přehledu se tak zpráva dostala jako překlad překladu.

Jak komise vznikla

Benedikt XVI. pověřil roku 2009 Kongregaci pro nauku víry, aby zřídila a vedla mezinárodní komisi pro prozkoumání jevu, který se v Medžugorji objevil roku 1981. Tiskové středisko Svatého stolce o tom 17. března 2010 oznámilo, že při Kongregaci byla pod předsednictvím kardinála Camilla Ruiniho ustavena mezinárodní vyšetřovací komise složená z kardinálů, biskupů a znalců, která bude pracovat důvěrně a výsledky svého zkoumání předloží orgánům dikasteria.

Podstatné je, že komise nebyla samostatným orgánem podřízeným přímo papeži: působila uvnitř Kongregace a pod její pravomocí. Její závěry měly být jen jednou fází širšího posouzení — Kongregace, která fenomén sledovala už od roku 1983, je měla vyhodnotit, než věc půjde papeži k rozhodnutí. Z mostarského biskupského ordinariátu došlo Kongregaci mezi roky 1981 a 2015 přes dva a půl tisíce opisů protokolovaných dokumentů; oba tamní biskupové, zemřelý Pavao Žanić (koadjutor 1971–1980, sídelní biskup 1980–1993) i emeritní Ratko Perić, byli o věci v trvalém styku s Kongregací i se Státním sekretariátem.

Komise dokončila práci roku 2014 a spisy předala Kongregaci. Její závěry byly poměrně příznivé, zvláště pokud jde o možnou nadpřirozenost prvních zjevení z června 1981.

Otázka a tři možné odpovědi

Papež František věc postoupil řádnému zasedání Kongregace, na němž se její členové — kardinálové, arcibiskupové, biskupové a odborní znalci — scházejí k projednání a rozhodnutí předložených otázek. Spolu s Ruiniho zprávou byl posuzován také dokument kritizující její závěry a text, který na tuto kritiku odpovídal.

Třiatřicet dotázaných mělo písemně a s odůvodněním odpovědět, zda je medžugorský fenomén nadpřirozeného původu, zda je prokázáno, že nadpřirozený původ nemá, anebo zda zatím není dost podkladů k rozhodnutí. Odpovědi se odevzdávaly ustálenými latinskými formulemi; v překladu znějí: nadpřirozený původ je prokázán — je prokázáno, že jev nadpřirozený původ nemá — nadpřirozený původ prokázán není, tedy zatím nevíme.

Výsledek

Posudky došly Svatému stolci 17. září 2016. Murgia je po vlastním ověřování zveřejnil poprvé:

• 21 — je prokázáno, že jev nadpřirozený původ nemá;
• 9 — nadpřirozený původ je prokázán;
• 3 — zatím nelze rozhodnout.

Proti uznání nadpřirozenosti se tedy postavily téměř dvě třetiny dotázaných. Je to výsledek nápadně odlišný od Ruiniho zprávy, která byla — hlavně u nejranějších zjevení — znatelně vstřícnější. Murgia z toho vyvozuje, že spis o Medžugorji byl a zčásti dosud je uvnitř Církve hluboce rozdělující; podle svých slov opakovaně tvrdí, že Církev nad Medžugorjí stála před velmi hlubokou trhlinou, „téměř před schizmatem“.

Kdo byl dotázán

Murgia zveřejnil i jmenný seznam všech třiatřiceti s funkcemi, které tehdy zastávali. Byl mezi nimi tehdejší prefekt Kongregace kardinál Gerhard Ludwig Müller, její sekretář Luis F. Ladaria i náměstek sekretáře Joseph Augustine Di Noia; z kurie dále kardinálové Marc Ouellet, Fernando Filoni, Angelo Amato, Kurt Koch, Peter Turkson, Francesco Coccopalmerio a Zenon Grocholewski a arcibiskup Rino Fisichella. Z diecézí byli dotázáni mimo jiné kardinálové Christoph Schönborn (Vídeň), Angelo Scola (Milán), Antonio Cañizares Llovera (Valencie), Ricardo Blázquez Pérez (Valladolid), Jean-Pierre Ricard (Bordeaux), Donald Wuerl (Washington), Crescenzio Sepe (Neapol), John Onaiyekan (Abuja) a George Alencherry, dále arcibiskup Roland Minnerath (Dijon) a arcibiskup Charles J. Scicluna.

Zvlášť stojí za pozornost, že se hlasování účastnili i lidé z komise, jejíž zprávu Kongregace posuzovala: sám kardinál Camillo Ruini jako její bývalý předseda, kardinálové Julián Herranz Casado, Jozef Tomko, Vinko Puljić (Vrhbosna–Sarajevo) a Josip Bozanić (Záhřeb) jako bývalí členové, a k tomu bývalý zástupce tajemníka komise Peter Smutelovič, její bývalý tajemník Achim Schütz a znalci David-Maria Jaeger, Tony Anatrella, Zdzisław Józef Kijas a Salvatore M. Perrella.

Co s tím papež udělal

František se záporným stanoviskem Kongregace neřídil. Odhlédl od něj, opřel se o závěry samotné Ruiniho komise a celou otázku si vyhradil sobě; k práci komise se veřejně vyjádřil 6. června 2015 a 13. května 2017. Nadpřirozenost medžugorských zjevení Svatý stolec dodnes formálně neuznal.

Souvislost s pozdějším vývojem naznačuje sám Murgia. Roku 2024 byla zrušena dosavadní pravidla z roku 1978 a Dikasterium pro nauku víry vydalo 17. května 2024 nové normy pro rozlišování domnělých nadpřirozených jevů. Ty přístup podstatně změnily: rozlišování už nemusí vyústit v prohlášení o nadpřirozeném původu. Normy to říkají výslovně — ani diecézní biskup, ani biskupské konference, ani dikasterium zpravidla neprohlásí, že takové jevy jsou nadpřirozeného původu, a to ani tehdy, udělí-li se souhlas s uctíváním. Podle Murgii to umožnilo vyřešit i medžugorský případ jinou cestou, totiž oddělit soud o domnělých událostech od duchovního a pastoračního užitku toho místa, a vyhnout se tak přímému střetu obou názorových proudů.

Co novinář zamlčel

Murgia neuvádí, jak se k důvěrným spisům dostal; Ruiniho závěrečnou zprávu ostatně zveřejnil už dříve, ve dvou knihách o medžugorském fenoménu z let 2020 a 2021. Jednotlivé hlasy zatím ke jménům nepřiřadil — chce podle svých slov předejít planým polemikám, zneužití a honu na čarodějnice. Slibuje, že je zveřejní později a bez vynechávek: dluží to prý osobě, která mu byla velmi drahá, nedávno zemřela a jíž to slíbil. Kardinál Camillo Ruini, předseda mezinárodní komise, zemřel 16. června 2026.

Sám Murgia k tomu připojuje osobní vyznání, že navzdory všemu dál věří, že se v Medžugorji děje něco, co může být pravým znamením Tajemství — aniž by pokládal každý jednotlivý jev připisovaný tomu místu za pravý.