Zemřel poslední čínský trapista, který přežil komunistické pronásledování

Dne 31. července 2026 zemřel ve věku 108 let páter Benedikt Čao (Chao), nejstarší trapistický mnich na světě a poslední žijící člen skupiny, které se podařilo uniknout komunistickému pronásledování v Číně a obnovit svou komunitu v tehdejší britské kolonii. Úmrtí oznámil čínsky psaný týdeník hongkongské diecéze Kung Kao Po; pohřeb byl ohlášen na 14. srpna v opatství Panny Marie Radostné na ostrově Lantau, které pomáhal stavět vlastníma rukama.

Kdo je teď nejstarší

Řád cisterciáků přísné observance vydal 1. srpna vlastní oznámení, v němž Čaovu smrt vzal za příležitost připomenout své nejstarší členy. Nejstarší je nyní sestra Sebastiana Jamaguči Teruko z opatství Imari v Japonsku, narozená 15. října 1918 (107 let); dále bratr Frederic Collins z opatství Gethsemani (nar. 31. března 1923), páter Pierre Mougel z opatství Acey (23. dubna 1923) a páter Francisco Dietzler z opatství Novo Mundo (10. května 1923), všem 103 let.

Sestra Sebastiana se narodila v témž roce jako Čao. Že je uváděna jako 107letá, zatímco zesnulý byl 108letý, není rozpor: její narozeniny připadají až na říjen.

Od Sept-Fons do Che-peje

Čao se narodil roku 1918 v Čeng-tingu v provincii Che-pej. V roce 1941, ve třiadvaceti letech, vstoupil do opatství Panny Marie Radostné, známého i pod francouzským jménem Liesse. Komunita vznikla roku 1928 jako filiálka prvního cisterciáckého opatství v Číně, Panny Marie Útěchy, které roku 1883 založili v horách Jang-ťia-pchingu asi 130 kilometrů severně od Pekingu mniši z francouzského opatství Notre-Dame de Sept-Fons.

Válku komunita zakusila dřív než revoluci: roku 1937 obsadili klášter Liesse v Čeng-tingu Japonci a několik mnichů uvěznili a zavraždili.

„Pochod smrti” z Jang-ťia-pchingu

Nejtěžší kapitola začala roku 1947, kdy Čao složil doživotní sliby. Opatství Jang-ťia-pching, domov zhruba 75 mnichů — většinou už Číňanů, jak přibývalo domácích povolání — bylo první, na které zaútočily jednotky Mao Ce-tunga. Komunisté pobízeli obyvatele okolních vesnic, aby klášter vyrabovali, a mnichy stavěli před revoluční tribunály; veřejným bitím a mučením je měli přimět, aby se zřekli víry.

Dne 30. srpna 1947 začalo mučednictví. Poté, co komunisté zapálili, co z kláštera zbylo, deportovali všechny mnichy na „pochod smrti” přes hory severní Číny. Ruce měli svázané řetězy nebo dráty, které se jim zařezávaly až ke kostem; staré a nemocné nesli spolubratři na ramenou, potravu si museli hledat jako zvířata, mluvit spolu nesměli a bičovali je, když je přistihli, že podřimují nebo pohybují rty při modlitbě. Vyčerpáním a nedostatkem umírali až tři mniši denně.

V lednu 1948 byl po posledním lidovém soudu v Pchan-pou zastřelen devětadvacetiletý podpřevor Chrysostom Čang a s ním dalších pět mnichů. Před smrtí řekl spolubratřím: „Umíráme pro Boží věc. Pozdvihněme k Němu naposledy svá srdce v úplném obětování celé své bytosti.” Jeho jméno stojí v čele seznamu 33 mučedníků z Jang-ťia-pchingu: třicet čínských mnichů, jeden Francouz, jeden Nizozemec a jeden Kanaďan.

Zánik Liesse a exil

Podobný osud potkal i klášter Liesse, kde byl mladý Čao. Po útoku komunistů byli dva mniši zavražděni a ostatní se museli uchýlit do Sin-tu u Čcheng-tu v provincii S’-čchuan, tehdy ještě pod kontrolou nacionalistů. Opat pochopil, že je to útočiště dočasné, a postaral se, aby aspoň někteří mniši — mezi nimi Čao — odešli z Číny do kláštera Notre-Dame-des-Prairies v kanadské Manitobě. Čas mu dal za pravdu: roku 1951 byla komunita v Sin-tu pronásledováním zlikvidována.

Znovuzrození na Lantau

Ze skupiny uprchlíků v Kanadě vzešel plán obnovit komunitu v Hongkongu. Britský guvernér jim na žádost biskupa Enrica Valtorty, misionáře PIME, přidělil neobydlený pozemek ve vyšší části ostrova Lantau. Osm mnichů postavilo klášter vlastníma rukama a 19. února 1956 byl oficiálně otevřen.

Před návratem z Kanady strávili čínští mniši několik měsíců v opatství Nejsvětější Trojice v americkém Utahu, aby se zdokonalili v angličtině a naučili se vyrábět sýr. Aby se podle trapistické spirituality živili prací vlastních rukou, přivezli na Lantau krávy a začali vyrábět mléko, máslo a sýr, které byly brzy proslulé v celém Hongkongu.

Roku 1974 byl Čao zvolen třetím převorem obnovené čínské komunity a úřad zastával do roku 1998. Následujícího roku uznal cisterciácký řád komunitu na Lantau za samostatné opatství a v lednu 2000 znovu přijala jméno, které nesla v Che-peji: opatství Panny Marie Radostné.

Poznámka ke zdrojům

Zprávu přinesla jako první agentura AsiaNews. Španělská InfoCatólica ji přeložila a pramen uvádí hned v prvním řádku, slovenská Christianitas.sk pak přeložila InfoCatóliku. Poslední třetina slovenské verze — úvaha o čínsko-vatikánské dohodě z roku 2018 a o Fiducia supplicans — je vlastní přídavek redakce Christianitas, ve španělské předloze není. AsiaNews podle InfoCatóliky upozorňuje, že se příběh nápadně podobá osudu mnichů z Tibhirine, zavražděných v 90. letech a blahořečených mezi alžírskými mučedníky.