Spor o inzerci církevních institucí v portálu Religión Digital

Španělský kněz Francisco José Delgado Martín uveřejnil 11. srpna na svém blogu Duro Pedernal na portálu InfoCatólica text „Peníze Církve na antikatolicismus?“. Delgado je diecézní kněz, licenciát tomistické filosofie a dogmatické teologie a misionář fidei donum v Americe.

Co text tvrdí

Podnětem mu byl článek portálu Religión Digital, který podle něj označuje církev za nesmiřitelnou a nepřátelskou evangeliu i vědě kvůli tomu, že trvá na své nauce o homosexualitě, a končí citací teologa Juana Josého Tamaya. Delgado píše, že na tom není nic nového; za nepříjemné označuje to, že se mezi jednotlivými odstavci takového článku objevuje inzerce církevních institucí, které sám portál nezřídka výslovně uvádí jako subjekty, jež ho podporují nebo s ním spolupracují.

Vyjmenovává je popořadě, jak se v článku střídají: nakladatelství EDIBESA s edicí evangelia na každý den, která se rozdává v mnoha španělských farnostech; Banco Sabadell; vzájemná pojišťovna UMAS, na níž se podílejí španělské diecéze; Nadace Pavla VI. s magisterským studiem sociální nauky církve; jezuitská Deusto; CaixaBank; Univerzita Loyola; Paulínky; Mensajeros de la Paz; nadace Edelvives a na posledním místě kamiliáni. U organizace Mensajeros de la Paz, kterou vede známý kněz zvaný Padre Ángel, Delgado podotýká, že ji Religión Digital sám představuje jako své „hlavní spojenectví“ a uvádí, že obě instituce „jdou ruku v ruce“ ve společném komunikačním projektu.

Ceník má portál podle Delgada zveřejněný na vlastních stránkách: bannery od 400 do 2 000 eur měsíčně a sponzoring rubrik od 20 000 eur ročně plus DPH. Tyto sazby považuje na médium takového typu za nápadně vysoké. Připomíná, že na sponzorství církevních subjektů v tomto portálu upozorňoval už dříve, naposledy textem z roku 2019. Portál podle něj kdysi sdružoval autory nejrůznějšího zaměření, než převážila linie jeho ředitele Josého Manuela Vidala — Delgado ho označuje za bývalého kněze — a jeho spolupracovníka Jesúse Bastanteho.

Jak to rozvedla InfoVaticana

Na Delgadův text navázala 13. srpna InfoVaticana úvodníkem „Kdo platí mediální oslavu církevního progresivismu?“. Doplnila k němu čísla o návštěvnosti: podle údajů SimilarWeb za rok 2025 má Religión Digital kolem 6,5 milionu návštěv ročně, zatímco InfoVaticana přes 18,5 milionu, InfoCatólica 16,5 milionu a Religión en Libertad přes 12 milionů. Za neobvyklé považuje redakce to, že se u výrazně méně čteného média soustřeďuje taková hustota institucionální církevní inzerce, a rovněž to, že portál používají jako tribunu i biskupové a kuriální úředníci; jmenovitě uvádí mons. Jordiho Bertomeua.

Redakce odkazuje na vlastní lednový text o digitální inzerci a „červené čáře nevěrné správy“. Argumentuje v něm, že digitální inzerce je měřitelná — zásahy se počítají, návštěvnost se audituje a náklady na tisíc zobrazení lze srovnat s trhem — a že kdo spravuje cizí prostředky, tedy peníze diecéze, církevní pojišťovny nebo církevního podniku, je vázán povinností řádné a věrné správy a nemůže bez doložitelného odůvodnění nakupovat inzerci za ceny odtržené od tržní hodnoty. V březnu podle úvodníku psala o případu pojišťovny UMAS, kde se členové domáhali údajů o zaplacených částkách, skutečně vygenerované návštěvnosti a výsledné ceně za tisíc zobrazení a dodnes nedostali odpověď.

InfoVaticana v závěru uvádí, že sama žádnou inzerci od oficiálních institucí nepřijímá ani o ni neusiluje; naposledy jí prý byla institucionální podpora nabídnuta pod podmínkou, že stáhne určité materiály ke kampani daňové asignace, a odmítla ji.

Odpověď napadeného portálu

Religión Digital odpověděl následující den, 12. srpna, textem Josého Carlose Enríqueze na blogu Dios en la frontera. Enríquez se k otázce inzertních sazeb ani ke správě církevních prostředků nevyjadřuje; Delgadův text označuje spíš než za obvinění za příznak „scvrklé eklesiologie“, která podle něj nedokáže přijmout, že katolická církev nemůže být zúžena na jedinou citlivost a jediný způsob myšlení víry. Tradice podle něj není zapečetěná urna, ale živá skutečnost, a teologie nespočívá v opakování, nýbrž v promýšlení víry.

Delgadovu úvahu považuje za selektivně uplatněnou hermeneutiku podezření: z toho, že se církevní instituce objeví v podobě inzerce či spolupráce v médiu, kde vycházejí různé názory, se podle něj vyvozuje ideová souhra, což nepovažuje za udržitelné. Za intelektuálně neobhajitelný označuje také způsob, jakým Delgado odbývá autory jako Xabier Pikaza, Andrés Torres Queiruga nebo Juan José Tamayo — jde podle něj o myslitele s dílem a skutečným vlivem ve španělsky mluvící teologii, s nimiž lze nesouhlasit, ale ne je karikovat. Víra, která se potřebuje obrnit proti každé kritice, není podle Enríqueze silná, nýbrž křehká; existenci médií, v nichž zaznívají různé hlasy, považuje za znamení životnosti církve.