Pán much jako sonda do lidské přirozenosti: esej Giovanniho Fighery

Kulturní rubrika La Nuova Bussola Quotidiana otiskla 24. srpna esej Giovanniho Fighery nad románem Williama Goldinga Pán much. Golding, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1983, byl před spisovatelskou dráhou učitelem na obecné škole a všímal si, že dětské skupiny bez dospělé autority rychle sklouzávají ke sporům a rvačkám; tato zkušenost spolu s prožitkem druhé světové války stojí podle Fighery u zrodu knihy.

Fighera čte román jako antropologickou sondu. Bílá lastura, kterou chlapci svolávají shromáždění, je prvním znakem řádu a její ztráta vážnosti značí přechod k chaosu; udržovaný oheň je nadějí na návrat k civilizaci, a když vyhasne, rozpadá se i společenství. Golding podle něj nevolí děti proto, aby oslavil nevinnost, ale aby ji rozebral: degenerují-li i děti, je zlo zakořeněno v člověku samém. Sám název odkazuje k Belzebubovi — vepřová hlava obalená mouchami není vnějším netvorem, nýbrž zlem, které vychází z člověka. Autor to spojuje s naukou o dědičném hříchu a s Ježíšovými slovy u Marka (7, 18–22), že člověka poskvrňuje to, co vychází z jeho srdce.