Cordileone světil v Nigérii čtrnáct kněží: „Naše role by měly být obrácené“

Arcibiskup San Franciska Salvatore Joseph Cordileone udělil v sobotu 22. srpna 2026 kněžské svěcení čtrnácti jáhnům nigerijské diecéze Makurdi. Obřad se konal při mši v poutním centru Sesugh Maria v Makurdi, hlavním městě státu Benue — jednoho z krajů, na které nejvíc doléhá násilí proti křesťanům. Cordileone stojí v čele arcidiecéze San Francisco od uvedení v říjnu 2012, biskupskou službu zahájil v srpnu 2002 jako pomocný biskup diecéze San Diego.

„Přítel a otec, pastýř a ženich, kněz a oběť“

Výklad kněžské totožnosti postavil Cordileone na přikázání, které Ježíš dal apoštolům v řeči na rozloučenou. „Buďte svému lidu přáteli a otci,” řekl svěcencům. „Boží lid musí vědět, že kněz je s ním, že je pro něj a že jedná jedině s ohledem na jeho dobro.”

Kněžské přátelství podle něj není jen sdílení zájmů nebo potěšení ze společnosti druhého, ale má vzor v obětavé lásce Kristově: „Láska přátelství není otrocká služba, konaná neochotně pod tíhou útlaku. Je to naopak služba osvobozující, která přináší radost oběma.” Kněžské otcovství spojil se vztahem Krista a Církve — Krista jako ženicha a Církve jako jeho nevěsty — a kněžské povolání popsal jako stavbu mostů: kněz se má stát „mostem, a ne překážkou” pro setkání lidí s Kristem.

Vedle nebezpečí duchovní průměrnosti, kterou přináší zanedbaná vnitřní modlitba, upozornil na riziko, jež je v nigerijských poměrech mnohem doslovnější. „Jste svěceni do světa, v němž je tohle také nebezpečný krok. V dnešním světě je duchovní žízeň,” řekl a dodal: „Je možné, že vás náš Pán povolá, abyste položili život za své přátele.” Kněžskou totožnost shrnul do šesti slov: „Přítel a otec, pastýř a ženich, kněz a oběť.” — „To jste a to máte být, když činíte tento úžasný a bázeň budící krok.”

„Ironií je, že to svědectví potřebujeme na Západě“

Druhá část homilie patřila poměru mezi pronásledovanou Afrikou a Západem. Cordileone přiznal rozpaky nad tím, že o křesťanském sebedarování káže právě on: „Musím přiznat, že se cítím pokořen, ba nemístný, že to já jako člověk Západu vám tu tato slova kážu. Naše role by měly být obrácené. Neboť to vy pokládáte životy za našeho Pána. Příliš mnoho vašich bratří a sester to činí doslova svou krví.”

Pronásledování na Západě má podle něj jinou podobu: „Ironií však je, že tohle svědectví potřebujeme na Západě. Západ není zachvácen pronásledováním krve a zbraní, nýbrž vnitřním pronásledováním, které se vyznačuje izolací, depresí, osamělostí a úzkostí.” Připomněl, že ve Spojených státech je sebevražda druhou nejčastější příčinou úmrtí mladých lidí, a příčinu hledal v kultuře individualismu, která odporuje křesťanskému pojetí společenství: „Je to láska, co činí společenství možným, a právě pro to nás Bůh stvořil.” — „Sobectví vede člověka k tomu, aby žil opačně, než jak nás Bůh stvořil.”

Kritiku zaměřil zvlášť na rozpad rodiny: „Na Západě už těmto základním pravdám nerozumíme, ani tomu, co znamená být rodinou zrozenou ze vzájemné sebedarující lásky muže a ženy.” Západní společnost označil za stále víc „bez života a bez barvy”, s ubývající schopností navazovat vztahy a přátelství. Vývoz těchto proudů do zbytku světa pojmenoval adresně: „To je dost vážné už pro nás samotné, ale ještě vážnější jsou mocné síly Západu, které tohle vnucují zbytku světa, zvlášť tady v Africe.” Africkým křesťanům za odpor poděkoval — „Vím, že tlak je veliký, zvláště na národní vůdce tohoto kontinentu” — a ujistil je o podpoře těch západních katolíků, kdo zůstávají věrní křesťanskému učení a důstojnosti lidské osoby: „Stojíme při vás, jsme s vámi a podporujeme vás, a vy podporujete nás.”

Sám sebe přitom nevyňal z toho, co Západu vytýká: „Fyzické pohodlí a vymoženosti té kultury sobectví změkčily naši duchovní výdrž. Ale pro ty z nás, kdo dávají pozor, je hrdinná oběť a utrpení vašich kněží a vašeho lidu zármutkem, ale také inspirací. Trpíte až k prolití krve, a přesto zůstáváte radostní ve své křesťanské víře.”

Poděkování biskupu Anagbemu

Zvláštní slova věnoval Cordileone místnímu biskupovi Wilfredu Chikpovi Anagbemu, kterého označil za „pastýře a otce” diecéze Makurdi. Anagbe podle něj „je i nadále hlasem pronásledovaných, a to i za cenu velkého osobního utrpení, a přesto neustupuje”. — „Excelence, děkuji vám za váš prorocký hlas a za vaši hrdinnou nesobeckou odvahu. Jste inspirací pro ty z nás, kdo sledují utrpení církve v Nigérii.”

Anagbe vystoupil 20. listopadu 2025 na dálku před podvýborem pro Afriku zahraničního výboru Sněmovny reprezentantů USA, kde varoval, že bez rychlého zásahu hrozí křesťanství v částech severní Nigérie a takzvaného Middle Beltu vyhlazení; podle vlastních slov přišel při útoku na svou rodnou vesnici o několik příbuzných.

Homilii Cordileone uzavřel prosbou za zemi: „Ať Bůh sešle své svaté anděly, aby chránili nigerijský lid.” Vzýval přímluvu Panny Marie a modlil se: „Ať brzy dá vaší vlasti pokoj a svornost. Ať Nigérie vyjde silnější a svatější, aby byla světlem víry, pravdy a evangelizace pro celý svět.” Novosvěcence vybídl, aby přijali každodenní oběti kněžské služby a nechali svůj život stát se živým vyjádřením eucharistické oběti, kterou slaví, a vyslovil naději, že jejich služba přivede věřící ke společenství s Kristem — zdrojem „dokonalého pokoje, štěstí, světla a lásky”.