Polský episkopát bojuje za výuku náboženství

Předsednictvo Polské biskupské konference vydalo 24. srpna 2026 ve Varšavě prohlášení nazvané „Mladý člověk si zaslouží víc” (Młody człowiek zasługuje na więcej). Podepsali je tři: arcibiskup Tadeusz Wojda SAC, gdaňský metropolita a předseda konference, arcibiskup Józef Kupny, vratislavský metropolita a místopředseda, a biskup Marek Marczak, generální sekretář. Text má pět částí a episkopát v úvodu uvádí, že se před začátkem školního roku „cítí zavázán pozvednout hlas v duchu pastýřské péče o mladé pokolení”.

Náboženství jako ústavní právo, ne výsada

Těžiště druhé části je právní. Hodiny náboženství podle biskupů „nejsou výsadou Církve”, nýbrž „ústavním právem žáků a rodičů”, které plyne ze zásady svobody svědomí a vyznání a z práva rodičů vychovávat děti podle vlastního přesvědčení. Vedle formace věřících jim episkopát přisuzuje i obecně vzdělávací funkci: pomáhají poznávat dějiny Polska a Evropy, literaturu, umění a sociální etiku. Zvlášť v chvílích krize se prý obsah těchto hodin ukazuje jako „ukazatel, který nedovolí zabloudit”.

Proti tomu staví prohlášení čtyři konkrétní kroky ministerstva národní osvěty, které podle něj vedou k marginalizaci předmětu:

• příkaz umisťovat hodiny náboženství před ostatní školní výuku, nebo po ní;
• snížení časové dotace na jednu hodinu týdně;
• možnost slučovat třídy;
• odstranění známky z náboženství z průměru známek.

Episkopát proto apeluje na „neprodlené vrácení těchto hodin na patřičné místo” a na „skutečný dialog se zástupci náboženských společenství”.

Náboženství, nebo etika — a občanský návrh zákona

Třetí část prohlášení podporuje občanský návrh zákona, který by každému žákovi zaručil školní výuku utvářející axiologický základ života, a to buď v hodinách náboženství, nebo etiky. Biskupové zde předešli námitce, že jde o konfesijní nárok: „Formace k hodnotám není protikladem plurality,” stojí v textu — naopak prý umožňuje vést dialog s úctou a budovat společenství navzdory rozdílům. Z toho podle nich plyne, že žáci mají volit mezi náboženstvím a etikou.

Výhrady ke zdravotní výchově

Čtvrtá část se týká nového povinného předmětu „zdravotní výchova”, který ministerstvo zavádí od 1. září letošního roku. Episkopát předesílá, že potřebu zdravotní výchovy uznává a vidí její význam pro prevenci nemocí, duševní zdraví a odpovědné společenské postoje. Jeho výhrady míří na pojetí člověka, manželství a rodiny, které podle něj vyplývá z programových východisek a z vydaných učebnic.

Skutečnost, že modul o sexualitě zůstal nepovinný, biskupové za řešení nepovažují — „problém to neřeší”, píší, protože výchova v tak citlivé oblasti musí respektovat právo rodičů rozhodovat o její podobě. „Stát má rodinu ve výchově podporovat, ne přebírat její základní funkce,” uvádí prohlášení. Sexualita má být podle biskupů představena v perspektivě manželských a rodinných vztahů, protože v tomto kontextu slouží pravému dobru člověka. Text výslovně dodává: „Znepokojuje také chybějící jednoznačné stanovisko, že manželství je svazek muže a ženy.”

Druhá výtka je procedurální. Při tvorbě programových východisek podle episkopátu chyběl široký dialog s prostředími odpovědnými za výchovu a „postuláty a prosby římskokatolické Církve nebyly vzaty v potaz”. Biskupové žádají věcné konzultace s rodiči, vychovateli a náboženskými společenstvími a společné vypracování obsahu, který bude respektovat světonázor všech rodičů a dětí.

Podle zpravodajství EWTN News vyvolaly navrhované změny spor i mimo církevní půdu: proti zdravotní výchově se postavila také Koalice za záchranu polské školy, podle níž má předmět protirodinný charakter a nese znaky genderové ideologie.

Výzva rodičům a poděkování učitelům

Závěrečná část je adresována rodičům, učitelům a vychovatelům. Episkopát děkuje zvlášť katechetům „za vytrvalost a obětavost tváří v tvář rostoucím obtížím” a rodiče vyzývá: „zapojujte se do školního života, ptejte se na obsah výuky, využívejte svých ústavních práv.” Církev podle prohlášení nabízí součinnost při konzultacích, přípravě programů na podporu rodin, rozvoji psychologické pomoci a vytváření prostoru pro dialog mezi školou, rodiči a náboženskými společenstvími. Text uzavírá pastýřské požehnání do nového školního roku a svěření vychovatelů Panně Marii.