Sedm radostí Panny Marie: františkánský svátek, který zrušila reforma 1961

Na 27. srpen připadal po krátkou dobu františkánský svátek Sedmi radostí Panny Marie. New Liturgical Movement připomíná, že jako výraz zbožnosti serafínského řádu odpovídal svátku Růžence, který vzešel od dominikánů, a svátku Sedmi bolestí Panny Marie 15. září, původně patronátnímu svátku servitů. Hlavním františkánským příspěvkem k mariánským svátkům je ovšem Neposkvrněné početí.

Liturgické slavení Sedmi radostí bylo pozdní a mělo krátký život. Řádu bylo povoleno roku 1906 a zprvu připadalo na neděli po oktávu Nanebevzetí; když reforma svatého Pia X. zrušila vázání svátků na neděle, přesunulo se natrvalo na 27. srpen. Kalendářní reforma vyhlášená roku 1961, která snižovala počet svátků a zvláště takzvaných svátků z pobožnosti, jej zrušila.

Sama pobožnost je mnohem starší. Podle Příručky pro františkánské terciáře přijal kolem roku 1420 hábit svatého Františka mladík, který dosud denně pletl věnec z květů pro sochu Panny Marie. V noviciátě už to nemohl dělat a chtěl klášter opustit; Panna Maria jej podle vyprávění pokárala a uložila mu místo věnce korunku sedmdesáti dvou Zdrávasů s rozjímáním o sedmi radostech, jež zakusila za sedmdesát dva let svého pozemského vyhnanství.