Lev XIV. obnovil Apoštolskou signaturu: členem nejvyššího soudu Církve je i arcibiskup Cordileone

Papež Lev XIV. jmenoval 25. července 2026 sedm nových členů Nejvyššího tribunálu Apoštolské signatury (Supremo Tribunale della Segnatura Apostolica). Jmenování oznámil téhož dne bulletin Tiskového střediska Svatého stolce (B0600, rubrika Rinunce e nomine). Nejvíce pozornosti vzbudilo jméno Salvatora Josepha Cordileoneho, arcibiskupa San Francisca.

.“)

Kdo byl jmenován

Bulletin uvádí těchto sedm členů:

• Salvatore Joseph Cordileone — arcibiskup San Francisca (USA);
• Krzysztof Nitkiewicz — biskup sandoměřský (Polsko);
• Juan Ignacio Arrieta Ochoa de Chinchetru — dosavadní sekretář Dikasteria pro legislativní texty (ve funkci do června 2026);
• Edward M. Lohse — biskup z Kalamazoo (Michigan, USA);
• Eduardo Baura de la Peña — kněz, profesor kanonického práva na Papežské univerzitě Svatého Kříže v Římě;
• Gianpaolo Montini — profesor kanonického práva na Papežské univerzitě Gregoriana;
• Ulrich Rhode SI — jezuita, profesor kanonického práva na Gregorianě.

Cordileone a Lohse zůstávají i nadále v čele svých diecézí; členové Signatury nesídlí v Římě.

Týž bulletin přinesl ještě dvě další jmenování: kardinál Mario Grech, generální sekretář Generálního sekretariátu biskupské synody, byl jmenován zvláštním papežským vyslancem na oslavy 250. výročí diecéze Spiš (katedrála sv. Martina ve Spišské Kapitule, 26. září 2026); a Mons. Christophe Zakhia El-Kassis, titulární arcibiskup roselleský, dosud apoštolský nuncius ve Spojených arabských emirátech a v Jemenu a apoštolský delegát na Arabském poloostrově, se stal stálým pozorovatelem Svatého stolce při OSN v New Yorku.

Co je Apoštolská signatura

Signatura je nejvyšší soud Církve. Podle InfoVaticany má tři okruhy působnosti: rozhoduje jako nejvyšší soudní instance o stížnostech proti rozsudkům Roty Romany; jako správní soud projednává opravné prostředky proti aktům dikasterií Římské kurie; a vykonává dohled nad řádným výkonem spravedlnosti v Církvi. Její pravomoci upravuje apoštolská konstituce Praedicate Evangelium (čl. 194–199).

Prefektem tribunálu je kardinál Dominique Mamberti. Členové nejsou úředníky dikasteria — o správních věcech rozhodují v kolegiích po pěti. Mandát člena je pětiletý (ad quinquennium).

Nynější jmenování je obměnou sboru, jemuž skončil pětiletý mandát: skupinu jmenoval papež František v červnu 2021 a patřili do ní mimo jiné kardinálové Gerhard Ludwig Müller, Joseph William Tobin, Mario Grech a James Michael Harvey.

Cordileone: návrat do instituce, kde začínal

Salvatore Joseph Cordileone se narodil 5. června 1956 v San Diegu v Kalifornii. Vystudoval filosofii na Univerzitě v San Diegu (bakalaureát 1978) a teologii na Papežské univerzitě Gregoriana v Římě (1981). Na kněze byl vysvěcen 9. července 1982 v San Diegu. Roku 1989 získal na Gregorianě doktorát z kanonického práva.

Od roku 1995 působil jako úředník přímo v Apoštolské signatuře; roku 1999 získal titul monsignora a v Signatuře zůstal do roku 2002. Poté byl jmenován pomocným biskupem sandiegským (jmenován 5. července 2002, vysvěcen 21. srpna 2002), následně biskupem oaklandským (jmenován 23. března 2009, uveden 5. května 2009) a konečně arcibiskupem San Francisca (jmenován 27. července 2012, uveden 4. října 2012). Nynějším jmenováním se tedy po více než dvaceti letech vrací do instituce, v níž svou římskou dráhu začínal — tentokrát jako její člen.

Ke jmenování se vyjádřil na sociální síti X: „Jsem Svatému otci, papeži Lvu XIV., hluboce vděčný za to, že mě jmenoval členem Nejvyšší apoštolské signatury. Přijímám tuto odpovědnost s hlubokým vědomím správcovství a s vědomím, že každý úřad v Církvi je svěřen ke službě Kristu, jeho lidu a poslání evangelia.”

Kontext: tradiční liturgie a situace kolem FSSPX

Cordileone je znám tím, že sám slouží v tradičním ritu. Na přelomu června a července 2026 světil v mezinárodním semináři Institutu Krista Krále Nejvyššího Kněze v Gricigliano u Florencie: udělil podjáhenství a jáhenství čtrnácti seminaristům (osmi podjáhnům a šesti jáhnům; InfoVaticana klade obřad na 2. července). Během téhož svěcicího týdne (29. června – 4. července) vysvětil kardinál Raymond Leo Burke čtyři nové kněze.

Jmenování přichází několik týdnů poté, co 1. července 2026 vysvětilo Kněžské bratrstvo sv. Pia X. v Écône ve Švýcarsku čtyři biskupy bez papežského pověření — Pascala Schreibera, Michaela Goldadeho, Michela Poinsineta de Sivry a Marka Hanappiera; světiteli byli biskupové Alfonso de Galarreta a Bernard Fellay. 2. července vydalo Dikasterium pro nauku víry dekret prefekta kardinála Victora Manuela Fernándeze, podle nějž bratrstvo „spáchalo čin schizmatické povahy“ (committed an act of a schismatic nature).

Cordileone se k situaci vyjádřil v textu, který 13. července 2026 otiskl The Catholic Herald. Svěcení podle něj projevují „rostoucí nedůvěru, která se dlouho hromadila“ (a growing lack of trust that has been simmering for a very long time), a dodal: „Let us pray that an ardent effort towards sincere and honest dialogue will soon start up, and that easier access to the Traditional form of the Mass will be available to our people, so they will not feel as if they are constrained to seek spiritual nourishment outside of the family in union with Rome.“ („Modleme se, aby se brzy rozběhlo horlivé úsilí o upřímný a poctivý dialog a aby našim lidem byl umožněn snazší přístup k tradiční formě mše, aby neměli pocit, že jsou nuceni hledat duchovní pokrm mimo rodinu ve sjednocení s Římem.“)

Od svěcení se distancovaly i některé tradiční laické organizace: Latin Mass Society ústy svého předsedy Josepha Shawa a Una Voce International, která ve společném prohlášení uvedla, že nesdílí „analýzu krize“, jak ji podává FSSPX.

Riposte Catholique připomíná, že Cordileone je ve Spojených státech znám také obhajobou tradiční liturgie po vydání motu proprio Traditionis custodes (2021), angažmá v obraně nenarozeného života a prosazováním tzv. eucharistické koherence.