Deset let od zavraždění otce Jacquesa Hamela: vzpomínkové obřady v Normandii

26. července 2026 uplynulo deset let od zavraždění kněze Jacquesa Hamela při mši svaté. Výročí připomněly obřady v Normandii; současně se v katolických médiích rozešel výklad toho, co má být z události vyvozeno.

Co se stalo 26. července 2016

Otci Jacquesu Hamelovi bylo 85 let a sloužil ranní mši v kostele v Saint-Étienne-du-Rouvray v Normandii. Do chrámu vnikli dva džihádisté — Adel Kermiche a Abdel-Malik Petitjean — a kněze podřezali. Přítomné vzali jako rukojmí a jednoho z věřících těžce zranili. Při odchodu z kostela je zastřelila policie. Za Hamelova poslední slova se uvádí zvolání „Odejdi, satane!“

Vzpomínkové obřady 2026

Den začal tichým pochodem, který sledoval touž trasu, jakou otec Hamel prošel ráno 26. července 2016 — od fary ke kostelu, kde slavil svou poslední eucharistii. Poté bylo otevřeno veřejné prostranství Parvis Jacques-Hamel, pojmenované na jeho památku.

Následovala mše, kterou sloužil kardinál Jean-Marc Aveline, předseda Biskupské konference Francie. Přítomni byli mimo jiné rouenský arcibiskup Dominique Lebrun, kněžova sestra Roseline Hamelová (86 let) a bývalý francouzský prezident François Hollande.

Blahořečení

Papež František výjimečně povolil zahájení procesu bez obvyklé pětileté čekací lhůty a kněze uznal za mučedníka. Diecézní fáze procesu byla uzavřena a věc přešla k římskému dikasteriu pro kauzy svatých.

Smíření v rodině

InfoVaticana připomíná, že Roseline Hamelová útočníkům odpustila a navázala přátelství s Nasserou Kermichovou, matkou jednoho z nich. Společně napsaly knihu Sœurs de douleur („Sestry v bolesti“), která jejich cestu popisuje.

Rozhovor Vatican News: co se za deset let změnilo

Vatican News vydalo k výročí rozhovor, který s dominikánem Jeanem-Françoisem Bourem, ředitelem Národní služby pro vztahy s muslimy při Biskupské konferenci Francie, vedl Jean-Charles Putzolu.

Bour v něm klade počátky vztahů mezi křesťany a muslimy ve Francii už do padesátých let 20. století; církevní úřad pro vztahy s muslimy vznikl roku 1973 a měl křesťanům umožnit vzdělání v poznání islámu. Za skutečný zlom ale neoznačuje rok 2016, nýbrž rok 2001 a útok na Světové obchodní středisko v New Yorku — teprve tehdy se podle něj rozběhla úvaha nad tím, proč některé proudy volí teroristické násilí.

O tom, co následovalo po útocích ve Francii, mluví jako o „elektrickém šoku“ na muslimské straně. Pro mnohé to podle něj znamená utrpení, protože od předchozích generací se jim často nedostalo takového výkladu islámu, který by násilí či zmatku přál; náhle si tak uvědomují, že džihádistické a teroristické proudy existují. Po Hamelově zavraždění přijely do Paříže delegace na velmi vysoké úrovni, hovořily s biskupy a jely do Saint-Étienne-du-Rouvray vyslovit soustrast a odsoudit útok.

Na otázku, zda tento islám převzal iniciativu dialogu, Bour odpovídá, že formálně nikoli — pochopil však, že je třeba nový krok v procesu, v němž byli křesťané dosud spíše průbojnější. Připomíná, že do Saint-Étienne-du-Rouvray přijel i generální tajemník Světové muslimské ligy, kterého označuje za mluvčího saúdského wahhábismu ve světovém měřítku, a zúčastnil se s arcibiskupem Lebrunem vzpomínkové vigilie; i tito hodnostáři podle Boura pochopili, že je nutné hlásat jiné poselství, byť sami nesou jistý islámský konservatismus a rigorismus, který může být nakloněn dosti útočné podobě islámu.

Na závěrečnou otázku, zda i u křesťanů nebývá neznalost druhého tím, co snadno zvedá „zdi nedůvěry“, odpovídá Bour poukazem na obyčejné lidi — muslimy, křesťany i nevěřící —, kteří po takových tragédiích říkají, že jim toto násilí neodpovídá. Jmenuje muslima komorského původu, který namaloval a věnoval obraz otce Hamela kážícího v jeho kostele, i muslimy, kteří přišli položit květiny na hřbitov v Saint-Étienne-du-Rouvray.