Neposlechl Jan XXIII. Fatimu? Kevin Symonds hájí papežovo rozhodnutí nezveřejnit třetí tajemství v roce 1960

Americký teolog Kevin J. Symonds, který se specializuje na teologii soukromého zjevení a je autorem knihy On the Third Part of the Secret of Fatima (2. vydání, 2025), se 27. července 2026 na webu OnePeterFive zabývá otázkou, zda papež Jan XXIII. neposlechl pokyn spojený s třetím fatimským tajemstvím, když je v roce 1960 nezveřejnil.

Hlavní teze

Symonds argumentuje, že otázka papežovy neposlušnosti vyžaduje rozlišení: Jan XXIII. podle něj výslovný pokyn neporušil, protože se k němu při předání dokumentu pravděpodobně nedostal důležitý kontext a papež navíc čelil oprávněným výkladovým potížím.

Časová osa

• 1956–1957 — Vatikán požádal o opisy spisů sestry Lucie.
• duben 1957 — původní zapečetěná obálka s třetím tajemstvím dorazila do Říma ještě za pontifikátu Pia XII.
• srpen 1959 — dokument byl předán Janu XXIII. na Castel Gandolfu.
• 1960 — rok, kdy se očekávalo možné zveřejnění; ke zveřejnění nedošlo.
• únor 1960 — dobový tisk referoval, že zveřejnění odmítají „vatikánské kruhy“.
• únor 1967 — kardinál Alfredo Ottaviani se k rozhodnutí o nezveřejnění veřejně vyjádřil.

Rozhodnutí biskupa da Silvy

Když Řím žádal o dokumenty, biskup José da Silva (leiriský biskup, Luciin ordinář) nechal do Vatikánu poslat původní zapečetěnou obálku místo pouhého opisu, čímž nad ní předal kontrolu přímo Svatému stolci. Symonds poznamenává, že otázka, nakolik toto rozhodnutí odpovídalo církevní autoritě nad věcí, zůstává diskutabilní.

Ztracený kontext

Podle tajemníka Jana XXIII., monsignora Loris Capovilly, „římské úřady o zveřejnění textu v roce 1960 nic nevěděly“. Původní obálka podle Symondse uváděla, že smí být v roce 1960 „otevřena“, nikoli „zveřejněna“ — rozdíl, který se při předávání dokumentu zřejmě vytratil.

Papežovo dilema

Text, který měl Jan XXIII. k dispozici, obsahoval podle Symondse jen popis Luciina vidění bez jakéhokoli výkladového klíče — včetně obrazu „biskupa oděného v bílém“, který je zabit, a dalších násilných scén. Papež tak neměl prostředky k tomu, aby text spolehlivě vyložil, což podle Symondse ospravedlňuje jeho zdrženlivost.

Závěr

Symonds uzavírá, že nezveřejnění textu v roce 1960 nebylo neposlušností, ale rozvážným rozhodnutím: papež se záměrně zdržel vlastního úsudku a ponechal výklad textu svým nástupcům — s nadějí, že jim pozdější historické události dovolí porozumět mu jasněji.