Biskup ze Sant Feliu vysvětluje, proč je homilie vyhrazena kněžím a jáhnům

Mons. Xabier Gómez García, biskup katalánské diecéze Sant Feliu de Llobregat (barcelonská metropole), věnoval svůj nedělní pastýřský list otázce „Kdo má kázat homilii?“ (¿Quién debe predicar la homilía?). Text vysvětluje důvody, proč je homilie při mši vyhrazena biskupům, kněžím a jáhnům.

Argumentace listu

Biskup vychází z toho, že mše je svátostné slavení, v němž hlásání Slova, oltář, svěcený služebník, shromáždění a eucharistie tvoří jedinou skutečnost. Z tohoto hlediska podle něj homilii nelze chápat jako přednášku, krátkou katechezi či biblický komentář, nýbrž jako nedílnou součást slavení, jímž Kristus dále promlouvá ke svému lidu, dříve než se v eucharistii svátostně vydá. Proto církev svěřuje homilii těm, kdo skrze svátost svěcení přijali poslání učit, posvěcovat a předsedat církevnímu společenství.

Vyhrazení podle listu není projevem nedůvěry vůči laikům. „Jsou otázky, které — vysvětleny pouze z normy — mohou znít jako zákaz; čteny však ze svátostného rozměru církve odhalují hlubokou pedagogiku,“ uvádí biskup. Na jiném místě píše: „Bez laiků by církev byla méně evangelijní, méně vtělená a méně misijní,“ a shrnuje: „Nejde o omezování Ducha, nýbrž o respekt ke kráse znamení.“

List zároveň jmenuje prostor, kde laici Slovo hlásat mohou: bohoslužby slova, vigilie, společné modlitby a formační či vzdělávací setkání.

Kontext: odmítnutí německé žádosti

Text navazuje na rozhodnutí Říma z předchozího měsíce. Dikasterium pro bohoslužbu a svátosti dopisem z 17. června 2026, adresovaným předsedovi Německé biskupské konference biskupu Heineru Wilmerovi, sdělilo, že není možné udělit indult, o který němečtí biskupové požádali 30. března 2026. Žádost směřovala k tomu, aby pověření laici směli ve výjimečných případech pronést homilii při mši.

Dikasterium v odpovědi uvedlo, že „vyhrazení homilie knězi nebo jáhnovi není pouhou disciplinární normou, nýbrž vyplývá ze samotné povahy liturgie“. Homilie podle odpovědi „tvoří nedílnou součást bohoslužby slova“, je „vnitřně spjata s hlásáním evangelia“ a představuje „výkon munus docendi svěřeného svěceným služebníkům“; odkázáno bylo na kán. 767 § 1 Kodexu kanonického práva. Dikasterium současně připomnělo, že existuje „mnoho forem hlásání Slova a kázání, jež lze svěřit laickým věřícím mimo homilii a mimo slavení eucharistie“, jsou-li v souladu s kanonickým právem.

Po zveřejnění odpovědi vyzvaly hlavní organizace spjaté s německou synodální cestou, mezi nimi Ústřední výbor německých katolíků (ZdK), biskupy k dalšímu jednání se Svatým stolcem o kázání laiků.