Slovanský svátek svatého Eliáše: hlaholské misály a „Ilija Gromovnik"

Na blogu New Liturgical Movement vyšel text Gregoryho DiPippa (s příspěvkem chorvatského liturgického odborníka Danijela Uremoviće) věnovaný svátku proroka svatého Eliáše, který se v západní tradici slaví 20. července a je zvlášť uctíván v Bosně a Hercegovině a v karmelitánském řádu.

Rozbor vychází z textů chorvatskocírkevněslovanského misálu — Rimski Misal (římský misál přeložený do církevní slovanštiny, vydání 1927) — a srovnává je s karmelitánským Daily Missal z roku 1953. Zmíněny jsou dvě hlaholské edice: z roku 1893 (tištěná starobylým hlaholským písmem) a z roku 1927 (přepsaná do latinky).

Text prochází jednotlivá mešní propria a jejich biblické perikopy:

• Introit (3 Král 19,10; Ž 29,2) — Eliášova horlivost pro čest Boží a věrnost smlouvě; slovanské slovo „vrag“ (nepřítel) přitom nese i význam „ďábel“.
• Kolekta — prosba o duchovní pozdvižení skrze Eliášovo nanebevzetí.
• Graduale (4 Král 2,1.11) — ohnivý vůz a vichr unášející Eliáše do nebe.
• Aleluja (1 Mak 2,58; Sir 48,9) — Eliášova horlivost a jeho vzetí do nebe.
• Evangelium (Mt 17,1–9) — Proměnění Páně, spojující Eliáše s Kristovým božstvím.
• Ofertorium (Jak 5,17–18) — Eliášova přímluvná modlitba za déšť.
• Přijímání (Mal 4,5–6) — mesiášské proroctví o Eliášově návratu před „velikým a hrozným dnem“.

Článek uvádí dvě vysvětlení, proč se Eliáš stal patronem Bosny a Hercegoviny. Podle jednoho Řím na žádost biskupa Pavla Dragičeviće odpověděl označením „divoký svatý pro divoký lid“. Podle druhého je Eliáš uctíván napříč katolictvím, pravoslavím i islámem — třemi hlavními náboženstvími země.

Zvláštní pozornost text věnuje lidové zbožnosti: slovanská adaptace proměnila pohanského boha hromu Peruna v postavu „Ilija Gromovnik“ — Eliáše Hromovládce, což autor uvádí jako příklad křesťanského přetavení předkřesťanských představ; meteorologická souvislost navazuje právě na Eliášovu přímluvu za déšť.