Vatikán po 26 letech tiše opravil větu o islámu, kterou Jan Pavel II. nevyslovil — ale jen v italském znění

Podle InfoVaticany (27. července 2026) opravil Svatý stolec na svém webu vatican.va větu z promluvy Jana Pavla II., kterou tam měl čtvrt století v podobě, jakou papež podle dochované nahrávky nevyslovil.

O jakou větu jde

Papež ji pronesl 21. března 2000 ve Wádí al-Charrar na jordánském břehu Jordánu — na místě, které tradice i archeologie označují za dějiště Křtu Páně. Šlo o improvizovaná slova na rozloučenou, pronesená po plánované modlitbě a závěrečném požehnání.

• Znění, které stálo na vatican.va (ještě v říjnu 2025): ať svatý Jan Křtitel ochraňuje islám a všechen lid Jordánska.
• Znění po opravě (v dubnu 2026): ať svatý Jan Křtitel ochraňuje tuto zemi a všechen lid Jordánska.

InfoVaticana uvádí, že dohledala úplný televizní záznam EWTN z 21. března 2000 a že na něm papež říká „tuto zemi“, nikoli „islám“. Kontext tomu podle ní odpovídá — papež bezprostředně předtím požehnal zemi a jejímu lidu.

Oprava se týká jen italského znění

Stránka existuje na vatican.va ve více jazycích a opraveno je pouze italské znění. Ostatní jazykové verze nesou původní podobu věty dál; ověřeno k 28. červenci 2026:

jazyk	závěrečná věta
italsky	„San Giovanni Battista protegga questa terra…“ (opraveno)
anglicky	„May Saint John Baptist protect Islam…“
španělsky	„San Juan Bautista proteja al islam…“
francouzsky	„Que saint Jean-Baptiste protège l’Islam…“

Na téže adrese tedy dnes stojí dvě různá znění téhož papežova výroku podle toho, jaký jazyk čtenář zvolí.

Jak se chybné znění rozšířilo

Podle InfoVaticany chybu rozšířily i úřední kanály Svatého stolce:

• bulletin Tiskového střediska Svatého stolce z 22. března 2000, který přinesl italský překlad s prosbou, aby svatý Jan Křtitel chránil islám;
• L’Osservatore Romano, které chybné znění otisklo 29. března 2000 a v průběhu roku opakovaně;
• pamětní svazek Alle Radici della Fede e della Chiesa („U kořenů víry a Církve“) z roku 2000, na straně 37.

Kdy k opravě došlo

Změnu zachytila Wayback Machine internetového archivu: mezi snímkem z 15. října 2025 a snímkem z 15. dubna 2026. Opravu nedoprovodila žádná poznámka, datace ani vysvětlení — text byl podle InfoVaticany přepsán mlčky.

InfoVaticana upozorňuje, že oprava spadá do téhož období jako výměna sdělení mezi Svatým stolcem a Kněžským bratrstvem sv. Pia X., jehož naukový spor s Římem se týká právě mezináboženského dialogu, náboženské svobody, setkání v Assisi a gest pontifikátu Jana Pavla II. vůči islámu.

Sama InfoVaticana ale dodává, že se obrátila na obě strany — na Bratrstvo i na Svatý stolec — a ověřila si, že tato konkrétní otázka předmětem jejich jednání nebyla. Souběh je tedy časový, nikoli prokázaná souvislost.

Výhrada, kterou InfoVaticana formuluje, nesměřuje proti opravě jako takové, nýbrž proti jejímu provedení: úřední archiv není osobní blog, a opravuje-li se historický dokument — tím spíš takový, který se čtvrt století citoval v teologické polemice —, měla by být oprava vyznačena, datována a vysvětlena.

Poznámka k jiné sporné položce: polibek koránu

V téže polemice se vedle jordánské věty a setkání v Assisi pravidelně cituje fotografie, na níž Jan Pavel II. líbá korán. Na rozdíl od přepisu promluvy tu ale nejde o text, který by šlo mlčky přepsat — a doklady o události jsou jiného druhu.

Audience se konala 14. května 1999 ve Vatikánu. Papež při ní přijal iráckou delegaci, kterou uvedl chaldejský patriarcha babylonský Rafael I. Bidawid a v níž byl šíitský imám mešity Kázimíja, sunnitský předseda správní rady Irácké islámské banky a zástupce iráckého ministerstva pro náboženské záležitosti. Bidawid o setkání sám vypověděl v rozhovoru pro agenturu Fides z 1. června 1999: papež se podle něj sklonil k předloženému koránu a políbil jej na znamení úcty; snímek onoho gesta pak podle patriarchy opakovaně vysílala irácká televize.

Fotografie tedy pochází ze skutečné audience a rozšířily ji tiskové agentury. Sporné je něco jiného — co přesně snímek zachycuje. Část komentátorů má za to, že se papež ke knize pouze uklonil, aniž se jí dotkl rty; Robert Moynihan v Inside the Vatican zpochybnil, zda mohl patriarcha ze svého místa dotek vůbec spolehlivě vidět. Objevila se i výhrada, že vazba knihy na snímku připomíná spíš desky než obvyklé vydání koránu. Svatý stolec k fotografii nikdy nevydal vysvětlení.

Obě položky spolu tedy souvisejí spíš tím, jak se s nimi zachází, než svou povahou: u jordánské věty se čtvrt století šířil text, který papež neřekl, a když se opravoval, opravil se mlčky a jen v jednom jazyce; u fotografie z roku 1999 se zase o gestu, které se doopravdy stalo, přes čtvrt století spekuluje bez jediného úředního slova.

Není vyloučeno, že jednou bude podáno vysvětlení této fotografie nejenom ze strany vyznavačů islámu, ale i ze strany církve. Fotografie ukazuje zelené desky, které papež pozvedá, zda je líbá, není jisté. Také není jisté, co v deskách je. Seriózní proto bude, nestavit na této fotografii teologické závěry, kterými je prostý věřící snadno manipulovatelný.