„Zakázal Pavel VI. tradiční mši?“ — InfoVaticana prochází Madiranovu časovou osu zákazu

Španělský web InfoVaticana otiskl 25. července 2026 rozbor s otázkou „¿Prohibió Pablo VI la Misa tradicional?“ („Zakázal Pavel VI. tradiční mši?“). Text vyšel pod pseudonymem „Una Católica (ex)perpleja“ („Jedna (ex)zmatená katolička“) a opírá se o knihu francouzského spisovatele Jeana Madirana (1920–2013) Histoire de la Messe interdite (španělsky Historia de la Misa Prohibida), v níž Madiran prošel vatikánské dokumenty a prohlášení biskupských konferencí Francie, Německa, Švýcarska a Anglie.

Ústřední teze

Autorka tvrdí, že v prvních letech po liturgické reformě nelze najít výslovný, přesný a datovaný papežský akt, který by tradiční mši zakazoval. Doslova píše:

„Durante los años 1971, 1972, 1973, 1974, 1975 y hasta el 24 de mayo de 1976, no se encuentra ninguna mención explícita, precisa y fechada de un acto del Papa que promulgue la prohibición.“

(„Po celé roky 1971, 1972, 1973, 1974, 1975 a až do 24. května 1976 se nenajde žádná výslovná, přesná a datovaná zmínka o papežském aktu, který by zákaz vyhlašoval.“)

Zákaz podle článku existoval nejprve jen implicitně — jako důsledek toho, že byl nařízen nový ritus — později se opíral o dokumenty sporné povahy a teprve v květnu 1976 jej vyslovil papež osobně.

Časová osa, kterou článek sestavuje

• 3. dubna 1969 — apoštolská konstituce Missale Romanum, jíž Pavel VI. promulgoval nový misál.
• 14. června 1971 — notifikace Kongregace pro bohoslužbu otištěná v L’Osservatore Romano. Článek zdůrazňuje její formální vadu: „una notificación de la congregación para el culto divino publicada en l’Osservatore Romano que no estaba fechada ni firmada. Sólo varias semanas después recibiría una firma“ („notifikace … která nebyla ani datovaná, ani podepsaná; podpis dostala až o několik týdnů později“). Dokument připouštěl, aby starší a nemocní kněží dále užívali misál z roku 1962 — ovšem bez účasti lidu.
• 1973 — biskup sionský Mons. Adam ve Švýcarsku jako jeden z prvních otevřeně mluví o tom, že tradiční ritus byl zrušen.
• 28./29. října 1974 — druhá notifikace, podle níž mše se starým misálem za účasti věřících už nejsou dovoleny.
• 11. října 1975 — dopis státního sekretáře kardinála Jeana Villota; podle článku je zde poprvé výslovně řečeno, že nový misál má starý nahradit.
• 24. května 1976 — alokuce Pavla VI., v níž papež poprvé osobně mluví o nahrazení starého ritu novým a odvolává se na svou nejvyšší autoritu.

Článek zmiňuje také dopis spisovatele Michela de Saint Pierre papeži ze srpna 1976 a kardinála Françoise Martyho v souvislosti se statistikami poklesu počtu praktikujících.

Námitky, které autorka vznáší

Vedle chybějícího výslovného zákazu text uvádí:

• formální vady notifikací (chybějící datum a podpis);
• nedůslednost ve vymáhání — zatímco svévolné úpravy nového ritu se tolerovaly, tradiční mše se zakazovala; k tomu autorka klade otázku: „¿Acaso se permite cualquier «celebración eucarística» excepto la misa tradicional?“ („Je snad dovolena každá »eucharistická slavnost« kromě tradiční mše?“);
• rozpor s povolením pro Anglii z roku 1971 (tzv. indult Agatha Christie);
• spor o článek 7 původního znění Institutio generalis, který předefinovával mši;
• historickou nepřesnost ve srovnávání s bulou Quo primum Pia V.

Závěrem článek připomíná, že až koncem 80. let začali kuriální kardinálové veřejně říkat, že tridentská mše „nikdy nebyla zakázána“ — tezi, kterou později převzalo motu proprio Summorum Pontificum (2007).