Kardinál Zen vyzývá celou Církev, aby si obranu rodiny zvolila za hlavní poslání

Kardinál Joseph Zen, emeritní biskup Hongkongu, vyzval celou Církev, aby z obrany rodiny učinila „hlavní poslání“ své pastorační činnosti. Salesiánský kardinál to napsal v úvaze zveřejněné na svém blogu u příležitosti liturgických čtení pondělí 17. týdne v mezidobí. Podstatnou část dnešní krize podle něj způsobila ztráta smyslu života a zpochybňování manželství a rodiny je součástí téhož procesu.

Ztracený smysl života

Zasedání kardinálského kolegia na konci června se Zen nemohl zúčastnit, vysvětluje však, že vše, co se v těch dnech dělo, pozorně sledoval. Za jednu z nejtrefnějších úvah považuje konstatování, že „kořenem problému se zdá být to, že lidé ztratili smysl života“ — tedy že „nenašli poklad a perlu, nebo je snad našli, ale potom je opustili“.

Tuto diagnózu kardinál spojuje s evangelijními podobenstvími o skrytém pokladu, vzácné perle, hořčičném zrnu a kvasu. Objevit Boží království je podle něj teprve začátek: křesťan je povolán vytrvat ve věrnosti, aby milost přinesla plody a aby neskončil jako „shnilý pás“ z Jeremiášova proroctví, neužitečný proto, že se vzdálil od Boha.

Tři nepřátelé křesťana

Křesťanský život vyžaduje trvalou bdělost. „Co nás od Něho může oddělit? Nemělo by to být nic,“ píše Zen. Upozorňuje ale, že každý věřící musí čelit třem nepřátelům: „neuspořádaným vášním, duchu světa a ďáblu“.

Emeritní hongkongský biskup trvá na tom, že „ďábel existuje“, a připomíná, že Písmo učí, že „obchází svět a hledá, koho by pohltil“; věřící proto vybízí, aby si často vyprošovali ochranu svatého Michaela archanděla.

Varuje však i před duchem světa, který pokládá za obzvlášť nebezpečný proto, že působí svůdně: „Nepředstavuje se s hrozivou tváří ďábla; umí mluvit svůdnými slovy, snaží se stát tvým přítelem. Je třeba být velmi pozorný.“

K tomu se přidávají neuspořádané vášně, které působí zevnitř člověka. „Nikdy neříkejme, že jde o malé věci. Malé hříchy, když se stanou zvykem, nakonec oslabují vůli. Špatné návyky jsou stejně nebezpečné jako droga,“ píše kardinál.

Sexuální morálka

V této souvislosti se Zen dotýká sexuální morálky. Uznává, že křesťanská etika se neomezuje na šesté a deváté přikázání, upozorňuje ale, že „právě tento druh hříchů nejsnáze vytváří závislost“.

„Hříchy LGBTQ zcela porušují plán Stvořitele s lidstvem: muž a žena povolaní milovat se po celý život a předávat život v prostředí lásky,“ píše. Dodává, že homosexuální skutky „nejsou v Bibli nazvány jen hříchem, nýbrž jsou před Bohem ‚ohavností‘“, a připomíná vyprávění z knihy Genesis: „Milosrdný Bůh také seslal déšť ohně, aby zničil Sodomu.“

Rodina jako těžiště duchovního boje

Ztráta smyslu života podle kardinála nevyhnutelně vede k pohrdání rodinou a předáváním života. „Popře-li se hodnota života a rodiny, jaká krása v životě zbývá? Opustili jsme pramen, abychom hledali vodu v rozpukané cisterně?“ ptá se s odkazem na obraz proroka Jeremiáše.

Připomíná pak výrok, který přisuzuje ďáblu: „Říká se, že i ďábel uznal, že zničí-li rodinu, bude vítězství jeho.“

Tváří v tvář této skutečnosti Zen vybízí katolíky k činorodému postoji. „Nejlepší způsob boje je přejít do útoku,“ píše a vysvětluje, že pomáhat druhým konat dobro je zároveň nejlepší cestou, jak osobně vytrvat v křesťanském životě.

Výzva celé Církvi

Úvahu kardinál uzavírá výzvou všem členům Církve, aby se zapojili do obrany manželství a rodiny: „Mobilizujme se všichni: biskupové, kněží, řeholníci, řeholnice, věřící ženatí i svobodní; ti, kdo se těší ze soudržné rodiny, i ti, kdo procházejí obtížemi. Učiňme z ochrany rodiny své hlavní poslání a těžiště pastorační činnosti.“

Toto poslání nakonec svěřuje přímluvě svatých Jáchyma a Anny, rodičů Panny Marie, a svatých Ludvíka a Zélie Martinových, rodičů svaté Terezie od Dítěte Ježíše, aby „mladí lidé plně důvěřovali Božímu plánu lásky“ a znovu objevili krásu Božího záměru s manželstvím a rodinou.