Podobné příspěvky
Novéna Svatodušní
Šestý den – středa
Vezmeš-li svou milost,
nic čistého v člověku nezůstane,
všechno dobré se ve zlé promění.Dar rozumu
Rozum jako dar Ducha svatého nám pomáhá pochopit význam pravd naší svaté víry. Vírou je známe, ale rozumem se učíme je oceňovat a v nich nacházet zalíbení. Umožňuje nám pronikat vnitřní smysl zjevených pravd a jimi být povzbuzeni k novosti života. Naše víra přestává být neplodná a nečinná, ale vlévá takový způsob života, který výmluvně svědčí o víře, jež v nás jest; začínáme „chodit hodni Boha, ve všem se Mu líbíce a rostouce v poznání Boha“.
Modlitba
Přijď, ó Duchu rozumu,
a osvěť naši mysl,
abychom poznali a uvěřili všem tajemstvím spasení;
a abychom si nakonec zasloužili
vidět věčné světlo ve Tvém Světle
a v záři slávy mít jasné zření Tebe i Otce a Syna.
Amen.Otče náš a Zdrávas Maria JEDNOU. Sláva Otci SEDMKRÁT.
Akt zasvěcení Duchu svatému
(Recituje se každý den novény.)
Na svých kolenou | před nesmírným zástupem nebeských svědků | obětuji sebe sama, s duší i tělem | Tobě, věčný Duchu Boží. | Klaním se jasu Tvé čistoty | neomylné pronikavosti Tvé spravedlnosti | a moci Tvé lásky. | Ty jsi silou | a světlem mé duše. | V Tobě žiji, hýbám se a jsem. | Toužím Tě nikdy nezarmoutit | nevěrností Tvé milosti | a prosím z celého srdce, | abych byl uchráněn i sebemenšího hříchu proti Tobě. | Milosrdně střež každou mou myšlenku | a dej, ať vždy bdím nad Tvým světlem | a naslouchám Tvému hlasu | a následuji Tvá milostivá vnuknutí. | Lnu k Tobě | a odevzdávám se Tobě | a prosím Tě | pro Tvé milosrdenství, | abys nade mnou bděl v mé slabosti. | Drže probodené nohy Ježíšovy | a hledě na jeho pět ran | a důvěřuje v jeho předrahou Krev | a klaně se otevřenému boku a probodenému Srdci | úpěnlivě Tě prosím, | přeúctyhodný Duchu, | pomocníku mé slabosti, | abys mě tak uchoval ve své milosti, | abych nikdy nezhřešil proti Tobě. | Dej mi milost, | ó Duchu svatý, | Duchu Otce i Syna, | abych Ti říkal vždy a všude: | „Mluv, Pane | neboť Tvůj služebník slyší.“ Amen.
Modlitba o sedm darů Ducha svatého
(Recituje se každý den novény.)
Pane Ježíši Kriste, | který jsi před svým vstoupením na nebesa | slíbil seslat Ducha svatého, | aby dokonal Tvé dílo | v duších Tvých apoštolů a učedníků, | rač i mně udělit téhož svatého Ducha, | aby zdokonalil v mé duši | dílo Tvé milosti a Tvé lásky. | Uděl mi Ducha moudrosti, | abych pohrdal pomíjejícími věcmi tohoto světa | a toužil jen po věcech, | které jsou věčné; | Ducha rozumu, | aby osvítil mou mysl | světlem Tvé božské pravdy; | Ducha rady, | abych vždy volil | nejjistější cestu, jak se líbit Bohu a získat nebe; | Ducha síly, | abych s Tebou nesl svůj kříž | a abych s odvahou přemáhal | všechny překážky, které se staví v cestu mému spasení; | Ducha umění, | abych poznával Boha a poznával sám sebe | a rostl v dokonalosti vědy svatých; | Ducha zbožnosti, | abych nacházel službu Boží sladkou a milou; | Ducha bázně Boží, | abych byl naplněn láskyplnou úctou k Bohu a hrozil se Ho jakýmkoli způsobem urazit. | Označ mě, milý Pane, | znamením Tvých pravých učedníků | a oživuj mě ve všem Tvým Duchem. | Amen.
Rozjímání – Úterý ve svatodušní oktávě
Druhý den po slavnosti Seslání Ducha svatého nás liturgie ztišuje a vede dovnitř toho, co o samé slavnosti zaznělo s ohnivou silou. Letnice nejsou jednodenní svátek; jsou týdnem rozjímání, kdy se Církev nechává Duchem proniknout pomalu, vlnu za vlnou, jako země vstřebává déšť.
Introit – pozvání k radosti
Vstupní antifona dnešní mše začíná překvapivě jasně: Accipite iucunditatem gloriae vestrae, alleluia – „Přijměte radost své slávy, aleluja, vzdávajíce díky Bohu, který vás povolal do nebeských království.“ Slova ze IV. knihy Ezdrášovy nezvou ke skromnému přijímání nějaké drobné útěchy, nýbrž k radosti slávy, a to slávy, která je naše – darovaná, ne vydobytá. Duch svatý je arrha, závdavek té slávy: ne pouhá vzpomínka na budoucí věci, ale jejich skutečný počátek vložený do duše. Křesťan, který si toto neuvědomuje, žije pod cenou, jakou za něj Kristus zaplatil.
Epištola – ruce apoštolů nad Samařím
Čtení ze Skutků (Sk 8,14–17) líčí cestu Petra a Jana do Samaří. Filip tam již pokřtil mnohé, ale Duch dosud na nikoho nesestoupil. Tunc imponebant manus super illos, et accipiebant Spiritum Sanctum. Apoštolové vkládají ruce – a Duch sestupuje. Liturgie tím v oktávě Letnic naznačuje, že dar Ducha není rozlit nahodile po dějinách, ale svěřen Církvi a předáván skrze apoštolskou posloupnost. Tradice v tomto úryvku právem viděla předobraz biřmování: křest včleňuje do Krista, vkládání rukou apoštolovo dovršuje to, co bylo započato, plností Ducha. Pro nás to znamená dvojí: za prvé úctu ke svátostem, jež nejsou zbožnou kulisou, ale skutečnými kanály milosti; za druhé pokoru – Ducha nemáme „od sebe“, nýbrž z ruky Církve.
Evangelium – Já jsem dveře
Pán Ježíš v dnešním evangeliu (Jan 10,1–10) mluví o ovčinci. Ne každý, kdo vstupuje, vchází dveřmi: mnohý leze přes plot, hledá si vlastní zkratku k duším. „Ego sum ostium. Per me si quis introierit, salvabitur.“ – „Já jsem dveře. Kdo skrze mne vejde, bude spasen; vejde a vyjde a nalezne pastvu.“ Není náhoda, že právě tato slova klade Církev do oktávy Letnic. Duch svatý totiž nevede mimo Krista, ale do Krista. Není novým, druhým zjevením vedle Evangelia, je jeho vnitřním učitelem. Falešné duchovní cesty se poznají podle toho, že obcházejí dveře – obcházejí Kristův kříž, jeho přikázání, jeho Církev. Pravý Duch nás vede vždy stejnou Branou: skrze Pána, ne kolem něho.
A je tu druhý rozměr: Pastýř volá své ovce jménem. Letnice nejsou anonymní událost – Duch je vylit na každého, kdo věří, a každého zná. To, čemu se v tichu modlitby učíme, je rozeznávat ten hlas mezi mnoha jinými, jež dnes vyrážejí z médií, z vášní, z vlastních strachů.
Communio – Duch vás naučí všemu
Antifona k přijímání to sjednocuje: Spiritus Sanctus docebit vos quaecumque dixero vobis – „Duch svatý vás naučí všemu, cokoli jsem vám řekl.“ Slovíčko quaecumque dixero je klíčové: Duch neučí něco nového, učí Kristova slova v hloubce. Proto je rozjímání nad evangeliem pravým prostorem, kde Duch koná své dílo. Kdo Písmo otevírá, otevírá dveře vlastní duše větru Letnic.
Závěr
Dnešní orace prosí: Adsit nobis, quaesumus, Domine, virtus Spiritus Sancti: quae et corda nostra clementer expurget, et ab omnibus tueatur adversis. – „Buď s námi, prosíme, Pane, moc Ducha svatého, která naše srdce milostivě očistí a před vším protivenstvím nás ochrání.“ Čistit a chránit – to jsou dvě tichá díla Ducha, jež si dnes vyprošujme. Plameny Letnic nemají v naší duši jen vzplanout, mají v ní vytrvat: hořet jako věčné světlo před svatostánkem, kde sídlí ten, který je Bránou i Pastýřem zároveň.
Kvatember svatodušní — křesťané znají radostný půst
Mezi to, co se z katolické zbožnosti za posledních šedesát let téměř ztratilo, patří instituce, která Církev provázela víc než tisíc let: suché dny, latinsky Quatuor Tempora (čtvero období), lidově kvatember nebo kvatembr. Čtyřikrát do roka, vždy v určenou středu, pátek a sobotu, se křesťané postili, dávali almužnu a prosili — a v sobotu večer biskup světil nové kněze. Suché dny mizely tiše, bez zákazu; reforma roku 1969 je v novém ritu „doporučila“ ponechat na uvážení biskupských konferencí, čímž je v praxi odsunula stranou. V misálu z roku 1962, který drží tradiční formu, však zůstávají v plné síle. A stojí za to vědět, proč.
Více informací „Kvatember svatodušní — křesťané znají radostný půst“Novéna Svatodušní
Sedmý den – čtvrtek
Uzdrav naše rány,
obnov naše síly;
na naši vyprahlost vylij svou rosu,
smyj poskvrny vin.Dar rady
Dar rady obdarovává duši nadpřirozenou rozvážností, jež jí umožňuje soudit pohotově a správně, co se má učinit, zvláště v obtížných okolnostech. Rada uplatňuje zásady poskytované uměním a rozumem na nesčetné konkrétní případy, s nimiž se setkáváme v denní povinnosti rodičů, učitelů, veřejných činitelů a křesťanů. Rada je nadpřirozený zdravý rozum, drahocenný poklad na cestě ke spáse. „Nade vším pak se modli k Nejvyššímu, aby řídil tvou cestu v pravdě.“
Modlitba
Přijď, ó Duchu rady, pomáhej mi a veď mě na všech mých cestách, abych vždy konal Tvou svatou vůli. Nakloň mé srdce k tomu, co je dobré, odvrať je od všeho zlého a veď mě přímou cestou Tvých přikázání k onomu cíli věčného života, po kterém toužím. Amen.
Otče náš a Zdrávas Maria JEDNOU. Sláva Otci SEDMKRÁT.
Akt zasvěcení Duchu svatému
(Recituje se každý den novény.)
Na svých kolenou | před nesmírným zástupem nebeských svědků | obětuji sebe sama, s duší i tělem | Tobě, věčný Duchu Boží. | Klaním se jasu Tvé čistoty | neomylné pronikavosti Tvé spravedlnosti | a moci Tvé lásky. | Ty jsi silou | a světlem mé duše. | V Tobě žiji, hýbám se a jsem. | Toužím Tě nikdy nezarmoutit | nevěrností Tvé milosti | a prosím z celého srdce, | abych byl uchráněn i sebemenšího hříchu proti Tobě. | Milosrdně střež každou mou myšlenku | a dej, ať vždy bdím nad Tvým světlem | a naslouchám Tvému hlasu | a následuji Tvá milostivá vnuknutí. | Lnu k Tobě | a odevzdávám se Tobě | a prosím Tě | pro Tvé milosrdenství, | abys nade mnou bděl v mé slabosti. | Drže probodené nohy Ježíšovy | a hledě na jeho pět ran | a důvěřuje v jeho předrahou Krev | a klaně se otevřenému boku a probodenému Srdci | úpěnlivě Tě prosím, | přeúctyhodný Duchu, | pomocníku mé slabosti, | abys mě tak uchoval ve své milosti, | abych nikdy nezhřešil proti Tobě. | Dej mi milost, | ó Duchu svatý, | Duchu Otce i Syna, | abych Ti říkal vždy a všude: | „Mluv, Pane | neboť Tvůj služebník slyší.“ Amen.
Modlitba o sedm darů Ducha svatého
(Recituje se každý den novény.)
Pane Ježíši Kriste, | který jsi před svým vstoupením na nebesa | slíbil seslat Ducha svatého, | aby dokonal Tvé dílo | v duších Tvých apoštolů a učedníků, | rač i mně udělit téhož svatého Ducha, | aby zdokonalil v mé duši | dílo Tvé milosti a Tvé lásky. | Uděl mi Ducha moudrosti, | abych pohrdal pomíjejícími věcmi tohoto světa | a toužil jen po věcech, | které jsou věčné; | Ducha rozumu, | aby osvítil mou mysl | světlem Tvé božské pravdy; | Ducha rady, | abych vždy volil | nejjistější cestu, jak se líbit Bohu a získat nebe; | Ducha síly, | abych s Tebou nesl svůj kříž | a abych s odvahou přemáhal | všechny překážky, které se staví v cestu mému spasení; | Ducha umění, | abych poznával Boha a poznával sám sebe | a rostl v dokonalosti vědy svatých; | Ducha zbožnosti, | abych nacházel službu Boží sladkou a milou; | Ducha bázně Boží, | abych byl naplněn láskyplnou úctou k Bohu a hrozil se Ho jakýmkoli způsobem urazit. | Označ mě, milý Pane, | znamením Tvých pravých učedníků | a oživuj mě ve všem Tvým Duchem. | Amen.
Rozjímání na pátek po Duchu svatém
Pátek svatodušního oktávu má v misálu 1962 dvojí tvář. Je to pátek — den ukřižování, den úplné zdrženlivosti, den, kdy Církev od počátku drží půst. A zároveň je to pátek v oktávu Letnic — den, který nese liturgickou barvu červenou nikoli kvůli krvi mučedníka, ale kvůli ohni Ducha. Tato dvojakost není rozpor: je to klíč. Duch svatý nevede jinou cestou než Kristus. Ohnivé jazyky padají na tytéž učedníky, kterým Pán ráno řekl „kdo chce za mnou jít, ať vezme svůj kříž“. Pátek kvatembru toto spojení vystavuje na světlo.
Více informací „Rozjímání na pátek po Duchu svatém“