Nejsvětější Trojice
Milovaní bratři a sestry,
dnes je první neděle po Letnicích (Seslání Ducha Svatého). Završili jsme velikonoční dobu. Od nynějška se opět užívá zelená liturgická barva. Avšak dnešní neděle tvoří výjimku, neboť Církev dnešního dne slaví slavnost Nejsvětější Trojice. Činí tak proto, že si je vědoma velikých dobrodiní, která jí Nejsvětější Trojice prokázala.
Otec poslal svého Syna na zem: „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna.” Otec nás také povolal k víře. Syn, náš Spasitel Ježíš Kristus, se stal člověkem, zemřel za nás; vykoupil nás a učinil nás Božími dětmi. Duch Svatý je pak po odchodu Páně naším učitelem, vůdcem, ukazatelem cesty, utěšitelem. Slavnost Nejsvětější Trojice je jako Te Deum po všech velikých dobrodiních a svátcích Církve, je shrnutím Vánoc, Zjevení Páně, Velikonoc, Nanebevstoupení a Letnic. Prožili jsme všechny tyto nejdůležitější události církevního roku a nyní se obracíme k Nejsvětější Trojici a klaníme se jí.
Svátek, který připadá na první neděli po Letnicích, nás má kromě toho upozornit na to, že vlastně každá neděle je svátkem Nejsvětější Trojice; každá neděle je zasvěcena a posvěcena trojjedinému Bohu. Každou neděli si máme s vděčností připomínat dobrodiní, která nám Nejsvětější Trojice prokázala. Otec nás stvořil, povolal nás. (V tento den započal stvoření.) Syn nás vykoupil; neděle je pak „dnem Páně”, dnem vzkříšení, každá neděle je malými Velikonocemi. Duch Svatý nás posvětil, učinil nás svým chrámem; mimoto Duch Svatý sestoupil na mladou Církev právě v neděli. Tedy každá neděle je dnem Nejsvětější Trojice.
Liturgická čtení nás upozorňují na toto největší tajemství. V evangeliu dnes čteme hlavní místo Písma svatého, v němž jsou tři božské osoby postaveny vedle sebe. Kristus dává svým apoštolům příkaz křtít: „Jděte tedy a učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého…” Slovo „jméno” znamená to, co Bůh o sobě zjevil. Jméno, obecně vzato, je tu pro druhé; pro sebe sama nikdo jméno nepotřebuje, jméno je pro druhé, aby nás jím mohli označit a v mysli pojmout. Nejsme sice schopni pochopit celé Božství, avšak Bůh nám o sobě mnohé sdělil, k našemu prospěchu. Např. bychom nikdy nemohli poznat božskou Trojici bez zjevení.
V řeckém textu stojí doslova „křtít na jméno”. To znamená, že pokřtění jsou zasvěceni Bohu a podrobeni jeho panství. Křtem jsme tedy zasvěceni Nejsvětější Trojici, tak jak se nám zjevila, vstupujeme do společenství s ní, nakolik nás takového společenství uznává za hodné, a podrobujeme se jí v poslušnosti vůči všemu, co od nás žádá.
Nyní můžeme ještě uvážit, jak je celý náš život docela obklopen Nejsvětější Trojicí. Život křesťana začíná a končí ve jménu Nejsvětější Trojice. Proto ať každý den, každé dílo, každá modlitba začíná a končí znamením kříže a slovy: Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.
Všechny svátosti a žehnání se udílejí ve jménu Nejsvětější Trojice. Mnohé modlitby Církve jsou věnovány Nejsvětější Trojici. Tu je především „Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen”. Tato modlitba se ze všech zajisté nejčastěji koná v Církvi. Každý žalm se touto modlitbou uzavírá; každá modlitební hodina v breviáři jí začíná. Lze opravdu říci: „Sláva Otci” je jako pravidelný zvuk zvonu, který ustavičně zaznívá v chrámu svaté Církve. Každý kněz se ji modlí snad asi 50krát za den. Tak je tedy tato modlitba vznešeným chvalozpěvem Nejsvětější Trojici. „Sláva Otci” je malý chvalozpěv (čili doxologie). Velkým chvalozpěvem je „Gloria in excelsis” ve mši; to je teprve vznešená píseň chvály Nejsvětější Trojici. Také nádherné „Te Deum” je chvalozpěv a píseň díků trojjedinému Bohu. V breviáři se modlí velmi často. Existuje ještě celá řada modliteb k Nejsvětější Trojici; nacházíme je pohromadě ve mši. Tam je také vyznání víry, Credo ve mši, modlitba a zároveň slavnostní vyznání naší víry v Nejsvětější Trojici. Nejkrásnější modlitbou k Nejsvětější Trojici je sama mše svatá, je obětí chvály, díků a prosby trojjedinému Bohu, kterou si přejeme hned vykonat.
Co mám ještě říci k tajemství Nejsvětější Trojice? Sluší se spíše mlčet a být naplněn úžasem se svatým Pavlem. Když svou velikou vírou nahlíží do hlubin Božství, sotva nalézá slova, aby vylíčil nekonečné, neproniknutelné tajemství Nejsvětější Trojice. Tak máme i my toto tajemství spíše rozjímat skrze zmíněné modlitby.
„Neboť z něho a skrze něho a v něm je všechno. Jemu buď sláva na věky!”
Ó Maria, pomoz nám pokorně stát před Bohem, aby i v nás nalezl zalíbení!
