Nejsvětější Trojice

Milovaní bratři a sestry,

dnes je první neděle po Letnicích (Seslání Ducha Svatého). Završili jsme velikonoční dobu. Od nynějška se opět užívá zelená liturgická barva. Avšak dnešní neděle tvoří výjimku, neboť Církev dnešního dne slaví slavnost Nejsvětější Trojice. Činí tak proto, že si je vědoma velikých dobrodiní, která jí Nejsvětější Trojice prokázala.

Otec poslal svého Syna na zem: „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna.” Otec nás také povolal k víře. Syn, náš Spasitel Ježíš Kristus, se stal člověkem, zemřel za nás; vykoupil nás a učinil nás Božími dětmi. Duch Svatý je pak po odchodu Páně naším učitelem, vůdcem, ukazatelem cesty, utěšitelem. Slavnost Nejsvětější Trojice je jako Te Deum po všech velikých dobrodiních a svátcích Církve, je shrnutím Vánoc, Zjevení Páně, Velikonoc, Nanebevstoupení a Letnic. Prožili jsme všechny tyto nejdůležitější události církevního roku a nyní se obracíme k Nejsvětější Trojici a klaníme se jí.

Svátek, který připadá na první neděli po Letnicích, nás má kromě toho upozornit na to, že vlastně každá neděle je svátkem Nejsvětější Trojice; každá neděle je zasvěcena a posvěcena trojjedinému Bohu. Každou neděli si máme s vděčností připomínat dobrodiní, která nám Nejsvětější Trojice prokázala. Otec nás stvořil, povolal nás. (V tento den započal stvoření.) Syn nás vykoupil; neděle je pak „dnem Páně”, dnem vzkříšení, každá neděle je malými Velikonocemi. Duch Svatý nás posvětil, učinil nás svým chrámem; mimoto Duch Svatý sestoupil na mladou Církev právě v neděli. Tedy každá neděle je dnem Nejsvětější Trojice.

Liturgická čtení nás upozorňují na toto největší tajemství. V evangeliu dnes čteme hlavní místo Písma svatého, v němž jsou tři božské osoby postaveny vedle sebe. Kristus dává svým apoštolům příkaz křtít: „Jděte tedy a učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého…” Slovo „jméno” znamená to, co Bůh o sobě zjevil. Jméno, obecně vzato, je tu pro druhé; pro sebe sama nikdo jméno nepotřebuje, jméno je pro druhé, aby nás jím mohli označit a v mysli pojmout. Nejsme sice schopni pochopit celé Božství, avšak Bůh nám o sobě mnohé sdělil, k našemu prospěchu. Např. bychom nikdy nemohli poznat božskou Trojici bez zjevení.

V řeckém textu stojí doslova „křtít na jméno”. To znamená, že pokřtění jsou zasvěceni Bohu a podrobeni jeho panství. Křtem jsme tedy zasvěceni Nejsvětější Trojici, tak jak se nám zjevila, vstupujeme do společenství s ní, nakolik nás takového společenství uznává za hodné, a podrobujeme se jí v poslušnosti vůči všemu, co od nás žádá.

Nyní můžeme ještě uvážit, jak je celý náš život docela obklopen Nejsvětější Trojicí. Život křesťana začíná a končí ve jménu Nejsvětější Trojice. Proto ať každý den, každé dílo, každá modlitba začíná a končí znamením kříže a slovy: Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.

Všechny svátosti a žehnání se udílejí ve jménu Nejsvětější Trojice. Mnohé modlitby Církve jsou věnovány Nejsvětější Trojici. Tu je především „Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen”. Tato modlitba se ze všech zajisté nejčastěji koná v Církvi. Každý žalm se touto modlitbou uzavírá; každá modlitební hodina v breviáři jí začíná. Lze opravdu říci: „Sláva Otci” je jako pravidelný zvuk zvonu, který ustavičně zaznívá v chrámu svaté Církve. Každý kněz se ji modlí snad asi 50krát za den. Tak je tedy tato modlitba vznešeným chvalozpěvem Nejsvětější Trojici. „Sláva Otci” je malý chvalozpěv (čili doxologie). Velkým chvalozpěvem je „Gloria in excelsis” ve mši; to je teprve vznešená píseň chvály Nejsvětější Trojici. Také nádherné „Te Deum” je chvalozpěv a píseň díků trojjedinému Bohu. V breviáři se modlí velmi často. Existuje ještě celá řada modliteb k Nejsvětější Trojici; nacházíme je pohromadě ve mši. Tam je také vyznání víry, Credo ve mši, modlitba a zároveň slavnostní vyznání naší víry v Nejsvětější Trojici. Nejkrásnější modlitbou k Nejsvětější Trojici je sama mše svatá, je obětí chvály, díků a prosby trojjedinému Bohu, kterou si přejeme hned vykonat.

Co mám ještě říci k tajemství Nejsvětější Trojice? Sluší se spíše mlčet a být naplněn úžasem se svatým Pavlem. Když svou velikou vírou nahlíží do hlubin Božství, sotva nalézá slova, aby vylíčil nekonečné, neproniknutelné tajemství Nejsvětější Trojice. Tak máme i my toto tajemství spíše rozjímat skrze zmíněné modlitby.

„Neboť z něho a skrze něho a v něm je všechno. Jemu buď sláva na věky!”

Ó Maria, pomoz nám pokorně stát před Bohem, aby i v nás nalezl zalíbení!

Přepošli dál:

Podobné příspěvky

  • Půst o vigilii Seslání Ducha Svatého

    Podle disciplíny platné v době Missale Romanum 1962 byla sobota před nedělí Seslání Ducha Svatého dnem postu – tedy přísnějším než pouhý páteční zdrženlivý den. Vigilie Letnic totiž liturgicky zrcadlila Bílou sobotu: kdysi se i zde světil křestní pramen a katechumeni přijímali křest. Bylo proto patřičné, aby věřící vstupovali do slavnosti Ducha Svatého očištěni postem i zdrženlivostí.

    Konkrétně se uplatňovala praxe: půst újmy spojený se zdrženlivostí od masa. Půst újmy znamenal jedno plné nasycení denně se dvěma malými doplňky (frustulum, collatio). Tato kázeň vycházela z CIC 1917 (kán. 1252) a byla zrušena až konstitucí Paenitemini Pavla VI. (1966).

    Pro tradiční katolíky platí, že ač církevní zákon dnes půst neukládá, stará praxe zůstává duchovně velmi vhodná – připomíná, že Letnice nejsou jen radostnou tečkou velikonoční doby, ale dovršením, na něž se připravujeme jako apoštolové ve večeřadle: modlitbou, ztišením a postem (srov. Sk 1,14).

    „Veni, Sancte Spiritus, reple tuorum corda fidelium…“

    Přepošli dál:
  • Novéna Svatodušní

    Osmý den – pátek

    Zlom zatvrzelá srdce i vůli,
    zahřej, co je studené,
    veď kroky, jež bloudí.

    Dar moudrosti

    V sobě obsahuje všechny ostatní dary, podobně jako láska zahrnuje všechny ostatní ctnosti; moudrost je nejdokonalejší z darů. O moudrosti je psáno: „Spolu s ní mi přišlo všechno dobré a nesčíslné bohatství jejíma rukama.“ Je to dar moudrosti, který posiluje naši víru, upevňuje naději, zdokonaluje lásku a podporuje konání ctností v nejvyšší míře. Moudrost osvěcuje mysl, aby rozeznávala a vychutnávala věci božské; v jejím ocenění ztrácí pozemská radost svou chuť, kdežto Kristův kříž přináší božskou sladkost podle slov Spasitele: „Vezmi svůj kříž a následuj mě, neboť mé jho je sladké a mé břemeno lehké.“

    Modlitba

    Přijď, ó Duchu moudrosti, a zjev mé duši tajemství nebeských věcí, jejich přesahující velikost, moc a krásu. Nauč mě milovat je nad všechny pomíjející radosti a uspokojení země. Pomoz mi dosáhnout jich a vlastnit je navěky. Amen.

    Otče náš a Zdrávas Maria JEDNOU. Sláva Otci SEDMKRÁT.

    Akt zasvěcení Duchu svatému

    (Recituje se každý den novény.)

    Na svých kolenou | před nesmírným zástupem nebeských svědků | obětuji sebe sama, s duší i tělem | Tobě, věčný Duchu Boží. | Klaním se jasu Tvé čistoty | neomylné pronikavosti Tvé spravedlnosti | a moci Tvé lásky. | Ty jsi silou | a světlem mé duše. | V Tobě žiji, hýbám se a jsem. | Toužím Tě nikdy nezarmoutit | nevěrností Tvé milosti | a prosím z celého srdce, | abych byl uchráněn i sebemenšího hříchu proti Tobě. | Milosrdně střež každou mou myšlenku | a dej, ať vždy bdím nad Tvým světlem | a naslouchám Tvému hlasu | a následuji Tvá milostivá vnuknutí. | Lnu k Tobě | a odevzdávám se Tobě | a prosím Tě | pro Tvé milosrdenství, | abys nade mnou bděl v mé slabosti. | Drže probodené nohy Ježíšovy | a hledě na jeho pět ran | a důvěřuje v jeho předrahou Krev | a klaně se otevřenému boku a probodenému Srdci | úpěnlivě Tě prosím, | přeúctyhodný Duchu, | pomocníku mé slabosti, | abys mě tak uchoval ve své milosti, | abych nikdy nezhřešil proti Tobě. | Dej mi milost, | ó Duchu svatý, | Duchu Otce i Syna, | abych Ti říkal vždy a všude: | „Mluv, Pane | neboť Tvůj služebník slyší.“ Amen.

    Modlitba o sedm darů Ducha svatého

    (Recituje se každý den novény.)

    Pane Ježíši Kriste, | který jsi před svým vstoupením na nebesa | slíbil seslat Ducha svatého, | aby dokonal Tvé dílo | v duších Tvých apoštolů a učedníků, | rač i mně udělit téhož svatého Ducha, | aby zdokonalil v mé duši | dílo Tvé milosti a Tvé lásky. | Uděl mi Ducha moudrosti, | abych pohrdal pomíjejícími věcmi tohoto světa | a toužil jen po věcech, | které jsou věčné; | Ducha rozumu, | aby osvítil mou mysl | světlem Tvé božské pravdy; | Ducha rady, | abych vždy volil | nejjistější cestu, jak se líbit Bohu a získat nebe; | Ducha síly, | abych s Tebou nesl svůj kříž | a abych s odvahou přemáhal | všechny překážky, které se staví v cestu mému spasení; | Ducha umění, | abych poznával Boha a poznával sám sebe | a rostl v dokonalosti vědy svatých; | Ducha zbožnosti, | abych nacházel službu Boží sladkou a milou; | Ducha bázně Boží, | abych byl naplněn láskyplnou úctou k Bohu a hrozil se Ho jakýmkoli způsobem urazit. | Označ mě, milý Pane, | znamením Tvých pravých učedníků | a oživuj mě ve všem Tvým Duchem. | Amen.

    Přepošli dál:
  • Rozjímání – Úterý ve svatodušní oktávě

    Druhý den po slavnosti Seslání Ducha svatého nás liturgie ztišuje a vede dovnitř toho, co o samé slavnosti zaznělo s ohnivou silou. Letnice nejsou jednodenní svátek; jsou týdnem rozjímání, kdy se Církev nechává Duchem proniknout pomalu, vlnu za vlnou, jako země vstřebává déšť.

    Introit – pozvání k radosti

    Vstupní antifona dnešní mše začíná překvapivě jasně: Accipite iucunditatem gloriae vestrae, alleluia – „Přijměte radost své slávy, aleluja, vzdávajíce díky Bohu, který vás povolal do nebeských království.“ Slova ze IV. knihy Ezdrášovy nezvou ke skromnému přijímání nějaké drobné útěchy, nýbrž k radosti slávy, a to slávy, která je naše – darovaná, ne vydobytá. Duch svatý je arrha, závdavek té slávy: ne pouhá vzpomínka na budoucí věci, ale jejich skutečný počátek vložený do duše. Křesťan, který si toto neuvědomuje, žije pod cenou, jakou za něj Kristus zaplatil.

    Epištola – ruce apoštolů nad Samařím

    Čtení ze Skutků (Sk 8,14–17) líčí cestu Petra a Jana do Samaří. Filip tam již pokřtil mnohé, ale Duch dosud na nikoho nesestoupil. Tunc imponebant manus super illos, et accipiebant Spiritum Sanctum. Apoštolové vkládají ruce – a Duch sestupuje. Liturgie tím v oktávě Letnic naznačuje, že dar Ducha není rozlit nahodile po dějinách, ale svěřen Církvi a předáván skrze apoštolskou posloupnost. Tradice v tomto úryvku právem viděla předobraz biřmování: křest včleňuje do Krista, vkládání rukou apoštolovo dovršuje to, co bylo započato, plností Ducha. Pro nás to znamená dvojí: za prvé úctu ke svátostem, jež nejsou zbožnou kulisou, ale skutečnými kanály milosti; za druhé pokoru – Ducha nemáme „od sebe“, nýbrž z ruky Církve.

    Evangelium – Já jsem dveře

    Pán Ježíš v dnešním evangeliu (Jan 10,1–10) mluví o ovčinci. Ne každý, kdo vstupuje, vchází dveřmi: mnohý leze přes plot, hledá si vlastní zkratku k duším. „Ego sum ostium. Per me si quis introierit, salvabitur.“ – „Já jsem dveře. Kdo skrze mne vejde, bude spasen; vejde a vyjde a nalezne pastvu.“ Není náhoda, že právě tato slova klade Církev do oktávy Letnic. Duch svatý totiž nevede mimo Krista, ale do Krista. Není novým, druhým zjevením vedle Evangelia, je jeho vnitřním učitelem. Falešné duchovní cesty se poznají podle toho, že obcházejí dveře – obcházejí Kristův kříž, jeho přikázání, jeho Církev. Pravý Duch nás vede vždy stejnou Branou: skrze Pána, ne kolem něho.

    A je tu druhý rozměr: Pastýř volá své ovce jménem. Letnice nejsou anonymní událost – Duch je vylit na každého, kdo věří, a každého zná. To, čemu se v tichu modlitby učíme, je rozeznávat ten hlas mezi mnoha jinými, jež dnes vyrážejí z médií, z vášní, z vlastních strachů.

    Communio – Duch vás naučí všemu

    Antifona k přijímání to sjednocuje: Spiritus Sanctus docebit vos quaecumque dixero vobis – „Duch svatý vás naučí všemu, cokoli jsem vám řekl.“ Slovíčko quaecumque dixero je klíčové: Duch neučí něco nového, učí Kristova slova v hloubce. Proto je rozjímání nad evangeliem pravým prostorem, kde Duch koná své dílo. Kdo Písmo otevírá, otevírá dveře vlastní duše větru Letnic.

    Závěr

    Dnešní orace prosí: Adsit nobis, quaesumus, Domine, virtus Spiritus Sancti: quae et corda nostra clementer expurget, et ab omnibus tueatur adversis. – „Buď s námi, prosíme, Pane, moc Ducha svatého, která naše srdce milostivě očistí a před vším protivenstvím nás ochrání.“ Čistit a chránit – to jsou dvě tichá díla Ducha, jež si dnes vyprošujme. Plameny Letnic nemají v naší duši jen vzplanout, mají v ní vytrvat: hořet jako věčné světlo před svatostánkem, kde sídlí ten, který je Bránou i Pastýřem zároveň.

    Přepošli dál:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *