Půst o vigilii Seslání Ducha Svatého

Podle disciplíny platné v době Missale Romanum 1962 byla sobota před nedělí Seslání Ducha Svatého dnem postu – tedy přísnějším než pouhý páteční zdrženlivý den. Vigilie Letnic totiž liturgicky zrcadlila Bílou sobotu: kdysi se i zde světil křestní pramen a katechumeni přijímali křest. Bylo proto patřičné, aby věřící vstupovali do slavnosti Ducha Svatého očištěni postem i zdrženlivostí.

Konkrétně se uplatňovala praxe: půst újmy spojený se zdrženlivostí od masa. Půst újmy znamenal jedno plné nasycení denně se dvěma malými doplňky (frustulum, collatio). Tato kázeň vycházela z CIC 1917 (kán. 1252) a byla zrušena až konstitucí Paenitemini Pavla VI. (1966).

Pro tradiční katolíky platí, že ač církevní zákon dnes půst neukládá, stará praxe zůstává duchovně velmi vhodná – připomíná, že Letnice nejsou jen radostnou tečkou velikonoční doby, ale dovršením, na něž se připravujeme jako apoštolové ve večeřadle: modlitbou, ztišením a postem (srov. Sk 1,14).

„Veni, Sancte Spiritus, reple tuorum corda fidelium…“

Přepošli dál:

Podobné příspěvky

  • Kázání — 2. neděle po Duchu svatém (CZ / DE / PL)

    Nedělám si velké iluze, že by bylo pochopeno. Ale budeme-li se k tomu častěji vracet, srdce se nakonec otevře.


    Čeština

    Církev nám dnešní texty předkládá s ohledem na čtvrteční svátek Božího Těla. Evangelium mluví o pozvání na hostinu. Jejím posledním smyslem je hostina nebeská, na niž jsme všichni pozváni, a je to večeře, tedy poslední jídlo, konečná hostina, po které již žádná další není. Její předchutí zde na zemi je Eucharistie, svaté přijímání. A Pán nám v podobenství ukazuje hlavní překážky, které nám brání dojít k oné nebeské hostině — a stejně tak okoušet její předchuť ve svátosti. Jsou troje: koupený statek, pět spřežení volů a pojetí ženy.

    Více informací „Kázání — 2. neděle po Duchu svatém (CZ / DE / PL)“
    Přepošli dál:
  • Novéna Svatodušní

    Čtvrtý den – pondělí

    Tys v práci sladkou útěchou,
    v žáru milým osvěžením,
    v slzách potěšením.

    Dar síly

    Darem síly je duše posílena proti přirozenému strachu a podržena až do konce v plnění povinností. Síla vlévá vůli pohnutku a energii, jež ji vedou k tomu, aby bez váhání podnikla i nejtěžší úkoly, čelila nebezpečím, šlapala po lidských ohledech a snášela bez stížnosti pomalé mučednictví třeba i celoživotního trápení. „Kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“

    Modlitba

    Přijď, ó blažený Duchu síly,
    podepři mou duši v čase trápení a protivenství,
    posilni mé úsilí o svatost,
    upevni mou slabost,
    dej mi odvahu proti všem útokům mých nepřátel,
    abych nikdy nebyl přemožen a odloučen od Tebe,
    mého Boha a nejvyššího dobra. Amen.

    Otče náš a Zdrávas Maria JEDNOU. Sláva Otci SEDMKRÁT.

    Akt zasvěcení Duchu svatému

    (Recituje se každý den novény.)

    Na svých kolenou | před nesmírným zástupem nebeských svědků | obětuji sebe sama, s duší i tělem | Tobě, věčný Duchu Boží. | Klaním se jasu Tvé čistoty | neomylné pronikavosti Tvé spravedlnosti | a moci Tvé lásky. | Ty jsi silou | a světlem mé duše. | V Tobě žiji, hýbám se a jsem. | Toužím Tě nikdy nezarmoutit | nevěrností Tvé milosti | a prosím z celého srdce, | abych byl uchráněn i sebemenšího hříchu proti Tobě. | Milosrdně střež každou mou myšlenku | a dej, ať vždy bdím nad Tvým světlem | a naslouchám Tvému hlasu | a následuji Tvá milostivá vnuknutí. | Lnu k Tobě | a odevzdávám se Tobě | a prosím Tě | pro Tvé milosrdenství, | abys nade mnou bděl v mé slabosti. | Drže probodené nohy Ježíšovy | a hledě na jeho pět ran | a důvěřuje v jeho předrahou Krev | a klaně se otevřenému boku a probodenému Srdci | úpěnlivě Tě prosím, | přeúctyhodný Duchu, | pomocníku mé slabosti, | abys mě tak uchoval ve své milosti, | abych nikdy nezhřešil proti Tobě. | Dej mi milost, | ó Duchu svatý, | Duchu Otce i Syna, | abych Ti říkal vždy a všude | „Mluv, Pane | neboť Tvůj služebník slyší.“ Amen.

    Modlitba o sedm darů Ducha svatého

    (Recituje se každý den novény.)

    Pane Ježíši Kriste, | který jsi před svým vstoupením na nebesa | slíbil seslat Ducha svatého, | aby dokonal Tvé dílo | v duších Tvých apoštolů a učedníků, | rač i mně udělit téhož svatého Ducha, | aby zdokonalil v mé duši | dílo Tvé milosti a Tvé lásky. | Uděl mi Ducha moudrosti, | abych pohrdal pomíjejícími věcmi tohoto světa | a toužil jen po věcech, | které jsou věčné; | Ducha rozumu, | aby osvítil mou mysl | světlem Tvé božské pravdy; | Ducha rady, | abych vždy volil | nejjistější cestu, jak se líbit Bohu a získat nebe; | Ducha síly, | abych s Tebou nesl svůj kříž | a abych s odvahou přemáhal | všechny překážky, které se staví v cestu mému spasení; | Ducha umění, | abych poznával Boha a poznával sám sebe | a rostl v dokonalosti vědy svatých; | Ducha zbožnosti, | abych nacházel službu Boží sladkou a milou; | Ducha bázně Boží, | abych byl naplněn láskyplnou úctou k Bohu a hrozil se Ho jakýmkoli způsobem urazit. | Označ mě, milý Pane, | znamením Tvých pravých učedníků | a oživuj mě ve všem Tvým Duchem. | Amen.

    Přepošli dál:
  • Novéna Svatodušní

    Sedmý den – čtvrtek

    Uzdrav naše rány,
    obnov naše síly;
    na naši vyprahlost vylij svou rosu,
    smyj poskvrny vin.

    Dar rady

    Dar rady obdarovává duši nadpřirozenou rozvážností, jež jí umožňuje soudit pohotově a správně, co se má učinit, zvláště v obtížných okolnostech. Rada uplatňuje zásady poskytované uměním a rozumem na nesčetné konkrétní případy, s nimiž se setkáváme v denní povinnosti rodičů, učitelů, veřejných činitelů a křesťanů. Rada je nadpřirozený zdravý rozum, drahocenný poklad na cestě ke spáse. „Nade vším pak se modli k Nejvyššímu, aby řídil tvou cestu v pravdě.“

    Modlitba

    Přijď, ó Duchu rady, pomáhej mi a veď mě na všech mých cestách, abych vždy konal Tvou svatou vůli. Nakloň mé srdce k tomu, co je dobré, odvrať je od všeho zlého a veď mě přímou cestou Tvých přikázání k onomu cíli věčného života, po kterém toužím. Amen.

    Otče náš a Zdrávas Maria JEDNOU. Sláva Otci SEDMKRÁT.

    Akt zasvěcení Duchu svatému

    (Recituje se každý den novény.)

    Na svých kolenou | před nesmírným zástupem nebeských svědků | obětuji sebe sama, s duší i tělem | Tobě, věčný Duchu Boží. | Klaním se jasu Tvé čistoty | neomylné pronikavosti Tvé spravedlnosti | a moci Tvé lásky. | Ty jsi silou | a světlem mé duše. | V Tobě žiji, hýbám se a jsem. | Toužím Tě nikdy nezarmoutit | nevěrností Tvé milosti | a prosím z celého srdce, | abych byl uchráněn i sebemenšího hříchu proti Tobě. | Milosrdně střež každou mou myšlenku | a dej, ať vždy bdím nad Tvým světlem | a naslouchám Tvému hlasu | a následuji Tvá milostivá vnuknutí. | Lnu k Tobě | a odevzdávám se Tobě | a prosím Tě | pro Tvé milosrdenství, | abys nade mnou bděl v mé slabosti. | Drže probodené nohy Ježíšovy | a hledě na jeho pět ran | a důvěřuje v jeho předrahou Krev | a klaně se otevřenému boku a probodenému Srdci | úpěnlivě Tě prosím, | přeúctyhodný Duchu, | pomocníku mé slabosti, | abys mě tak uchoval ve své milosti, | abych nikdy nezhřešil proti Tobě. | Dej mi milost, | ó Duchu svatý, | Duchu Otce i Syna, | abych Ti říkal vždy a všude: | „Mluv, Pane | neboť Tvůj služebník slyší.“ Amen.

    Modlitba o sedm darů Ducha svatého

    (Recituje se každý den novény.)

    Pane Ježíši Kriste, | který jsi před svým vstoupením na nebesa | slíbil seslat Ducha svatého, | aby dokonal Tvé dílo | v duších Tvých apoštolů a učedníků, | rač i mně udělit téhož svatého Ducha, | aby zdokonalil v mé duši | dílo Tvé milosti a Tvé lásky. | Uděl mi Ducha moudrosti, | abych pohrdal pomíjejícími věcmi tohoto světa | a toužil jen po věcech, | které jsou věčné; | Ducha rozumu, | aby osvítil mou mysl | světlem Tvé božské pravdy; | Ducha rady, | abych vždy volil | nejjistější cestu, jak se líbit Bohu a získat nebe; | Ducha síly, | abych s Tebou nesl svůj kříž | a abych s odvahou přemáhal | všechny překážky, které se staví v cestu mému spasení; | Ducha umění, | abych poznával Boha a poznával sám sebe | a rostl v dokonalosti vědy svatých; | Ducha zbožnosti, | abych nacházel službu Boží sladkou a milou; | Ducha bázně Boží, | abych byl naplněn láskyplnou úctou k Bohu a hrozil se Ho jakýmkoli způsobem urazit. | Označ mě, milý Pane, | znamením Tvých pravých učedníků | a oživuj mě ve všem Tvým Duchem. | Amen.

    Přepošli dál:
  • Kvatember svatodušní — křesťané znají radostný půst

    Mezi to, co se z katolické zbožnosti za posledních šedesát let téměř ztratilo, patří instituce, která Církev provázela víc než tisíc let: suché dny, latinsky Quatuor Tempora (čtvero období), lidově kvatember nebo kvatembr. Čtyřikrát do roka, vždy v určenou středu, pátek a sobotu, se křesťané postili, dávali almužnu a prosili — a v sobotu večer biskup světil nové kněze. Suché dny mizely tiše, bez zákazu; reforma roku 1969 je v novém ritu „doporučila“ ponechat na uvážení biskupských konferencí, čímž je v praxi odsunula stranou. V misálu z roku 1962, který drží tradiční formu, však zůstávají v plné síle. A stojí za to vědět, proč.

    Více informací „Kvatember svatodušní — křesťané znají radostný půst“
    Přepošli dál:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *