Co se Medžugorje vytýká: přehled doložených námitek

Dikasterium pro nauku víry vydalo 19. září 2024 notu Královna pokoje, kterou udělilo medžugorskému fenoménu nihil obstat. Nota však výslovně uvádí, že to „neznamená prohlášení o nadpřirozené povaze tohoto jevu“, a že mluví-li se o „poselstvích“ Panny Marie, je vždy nutno rozumět „domnělá poselství“. Následující přehled shrnuje, jaké námitky proti zjevením zazněly a od koho — včetně těch, které vyslovil sám Řím.

Komise došly pokaždé k „non constat“

Časovou osu sepsal sekretář dikasteria mons. Armando Matteo. Mostarský biskup Pavao Žanić se s šesti „vidoucími“ setkal 21. července 1981 a byl tehdy přesvědčen, že „chlapci nelžou“. 19. listopadu 1983 ale poslal Kongregaci pro nauku víry důvěrnou zprávu, v níž vyjádřil „nejsilnější pochybnosti“.

• 19. května 1986 — diecézní komise hlasovala 11 ku 4 pro non constat de supernaturalitate, tedy že nadpřirozenost není prokázána.
• 10. dubna 1991 — komise Jugoslávské biskupské konference vydala zadarskou deklaraci: „Na základě dosavadních zkoumání nelze tvrdit, že jde o nadpřirozená zjevení a zvěstování.“ Předcházela jí čtyři roky práce komise, zahájené 9. dubna 1987.
• Leden 2014 — mezinárodní komise vedená kard. Camillem Ruinim, kterou zřídil Benedikt XVI. 14. ledna 2008, vydala svůj úsudek. Zveřejněn nebyl, a to na výslovnou žádost Kongregace pro nauku víry.

Ruiniho komise byla u prvních sedmi zjevení (24. června až 3. července 1981) příznivá — 13 hlasů pro nadpřirozenost, jeden proti, jeden zdržující se. U všeho pozdějšího ale osm členů a čtyři znalci uvedli, že úsudek vyslovit nelze, a dva hlasovali proti.

Matteo dodává, že dikasterium poté připravilo vlastní studie a konzultovalo dva znalce, kteří došli „k velmi odlišným výsledkům“ než Ruiniho komise. V prosinci 2015 si všechna rozhodnutí o Medžugorji vyhradil papež František. Do této mezery zapadá i konzultace z roku 2016, v níž se 21 z 33 dotázaných vyslovilo proti nadpřirozenosti.

Oba mostarští biskupové zjevení odmítli

Žanićův nástupce Ratko Perić (v úřadu 1993–2020) napsal 27. února 2017: „Postoj této kurie byl po celou tu dobu jasný a rozhodný: nejde o pravá zjevení Blahoslavené Panny Marie.“ A dodal, že s ohledem na vše, co kurie prozkoumala, „včetně prvních sedmi dnů domnělých zjevení“, lze říci: „Žádná zjevení Panny Marie v Medžugorji nebyla.“

Řím se ale s místními ordináři neztotožnil: 2. března 1998 Kongregace pro nauku víry odpověděla, že soukromé poutě jsou dovoleny, a výslovně uvedla, že Perićovo stanovisko non constat není stanoviskem Kongregace.

Hercegovinský případ

Historicky nejtíživější námitka se týká sporu o farnosti, které si v mostarské diecézi dělí diecézní klérus a františkáni. Poté co Pavel VI. schválil roku 1975 dekret Romanis Pontificibus, vzepřeli se dva mladí františkáni, Ivica Vego a Ivan Prusina, svému přeložení. Vego se 19. prosince 1981 vypravil do Medžugorje pro radu k vidoucí Vicce Ivankovićové — a od té chvíle začala poselství „Gospy“ zastávat se obou řeholníků proti biskupovi. Dokumentace mostarské kurie Ogledalo pravde (2001) i chronologický korpus poselství, který vydal René Laurentin (1988), zaznamenávají výroky jako „za tyto nepořádky je vinnější biskup Žanić“, „biskup situaci neřeší, a proto je vinen“ nebo „neposlouchejte nikoho!“.

29. ledna 1982 byli oba suspendováni a divinis, propuštěni z řádu a převedeni do laického stavu. Na nahrávce, kterou roku 1983 pořídil slovinský jezuita Radogost Grafenauer a jejíž kopii předal i biskupovi, Vicka na námitku, že papež rozhodl jinak, odpovídá: „Ať papež říká, co chce, já to říkám tak, jak to je.“ Vego později řeholního života zanechal a měl dítě s řeholnicí, s níž se seznámil v medžugorském obchodě se suvenýry.

Ke spravedlivému obrazu patří dvojí: roku 1993 Apoštolská signatura uznala, že tresty byly uloženy v rozporu s kanonickým právem, a propuštění z řádu i laicizaci prohlásila za neplatné. A poselství tohoto druhu podle Laurentina ustala po lednu 1984; obhajuje je tím, že vidoucí byli tehdy takřka děti — Vicce bylo sedmnáct.

Výhrady, které vyslovila sama nota z roku 2024

Nota Dikasteria pro nauku víry označuje řadu poselství za taková, která je třeba brát „se zvláštní opatrností“:

• Opakovaná „poslední“ zjevení. „Přišla jsem naposledy volat svět k obrácení. Potom se už na zemi nezjevím“ (2. 5. 1982) — poselství přesto pokračovala bez přestání dalších čtyřicet let.
• Zasahování do řízení farnosti. Madona podle noty „budí dojem, že chce nahradit orgány“ farnosti, když určuje dny půstu a konkrétní závazky.
• Naléhání na poselství samotná, které místy vystupuje víc než jejich obsah: „Žijte má poselství, abych vám mohla dávat nová“ (27. 5. 2011).
• Požadavky nepravděpodobného nadpřirozeného původu — třeba pokyn slavit 5. srpna druhé tisíciletí jejího narození a tři dny nepracovat (1. 8. 1984). Nota k tomu říká, že je rozumné, aby věřící takové podrobnosti „nebrali vážně“.
• „Můj plán“, „můj záměr“. Nota připomíná, že Maria vlastní plán pro svět a církev nemá.
• „Já jsem prostřednice mezi vámi a Bohem“ (17. 3. 1985). Tak užité slovo by podle noty Marii přisuzovalo místo, které náleží výlučně vtělenému Božímu Synu, a odporovalo by 1 Tim 2,5–6.

Nota zároveň uvádí, že v celku poselství převažuje důraz teocentrický a kristocentrický a že „nevěrní pravému duchu Medžugorje“ jsou ti, kdo se příliš upínají na mimořádné jevy.