Kázání na 9. neděli po Letnicích - Začni u sebe

Milovaní bratři a sestry,

dnešní evangelium nám ukazuje něco, co v celém Písmu najdeme jen třikrát nebo čtyřikrát. Náš Pán Ježíš Kristus pláče. Bůh pláče. Vtělené Slovo, druhá Božská Osoba, se dívá na město a slzy mu tečou po tváři.

Kázání na 8. neděli po Letnicích - Moudrá investice (1. sv. přijímání)

Neděle 8. po Svatém Duchu — Lk 16, 1–9

Milé děti!

Pán Ježíš dnes vyprávěl příběh o jednom správci. Bohatý pán mu svěřil všechno, co měl: pole, sýpky plné obilí, džbány s olejem. Správce se o to měl dobře starat. Ale on se nestaral. Rozhazoval a mrhal, až z pánova bohatství mnoho promarnil.

Kardinál Burke po konzistoři: „Synodalitu je třeba zastavit“ — jeho výroky v překladu

Po druhé konzistoři letošního roku a tohoto pontifikátu (26.–27. června 2026), kterou svolal papež Lev XIV., poskytl kardinál Raymond Leo Burke dva rozhovory, jež se v uplynulých dnech rozšířily napříč katolickými médii. V jednom (pro College of Cardinals Report, 28. června) formuloval tři konkrétní požadavky, které vzbudily největší ohlas: zastavit synodalitu, přehodnotit Traditionis custodes a zřídit dikasterium pro tradiční mši. Ve druhém (pro Per Mariam, s Michaelem Haynesem) se šíře rozhovořil o „synodální“ podobě konzistoře a o chystaných biskupských svěceních Kněžského bratrstva sv. Pia X.

Jak je to se škapulířovou medailkou

Hnědý škapulíř Panny Marie Karmelské se tradičně nosí v podobě dvou kousků látky spojených šňůrkami. Mnozí věřící však nosí místo látky škapulířovou medailku — a často se ptají, zda je to vůbec dovoleno, kdo to povolil a co je k tomu třeba.

Přivázaná jablka - VII. neděle po Duchu Svatém

Představte si, že byste dnes odpoledne obcházeli svou zahradu a u jedné jabloně si povzdechli: „Letos zase nic. Samá pláňata, kyselá, červivá.“ Co uděláte? Půjdete a přivážete na větve krásná jablka z obchodu? Každý se té představě usměje. A přece — přesně takhle často žijeme svůj duchovní život. Zvenčí přivazujeme dobré skutky, zbožná slova, spořádaný vzhled. A Pán Ježíš nám dnes říká: takhle to nejde. „Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce, ani špatný strom dobré ovoce.“ Ovoce se nedá přivázat. Ovoce roste z kořene.

Nasycení čtyř tisíc (Mk 8,1–9): chléb pro ty, kteří milují pustinu

I když se dnes slaví svátek sv. Cyrila a Metoděje, v průběhu týdne můžeme žít Božím slovem z neděle. Zastavme se dnes u události, kterou známe možná až příliš dobře — a právě proto ji čteme povrchně. Splývá nám totiž s tím slavnějším nasycením pěti tisíc a máme sklon obě považovat za dvojí vyprávění téže věci. Marek nás však varuje, abychom to nedělali: on sám obě nasycení pečlivě rozlišuje a dokonce nechává Ježíše, aby později učedníkům obě čísla připomněl a ptal se jich, zda ještě nechápou. Budeme-li tedy číst pozorně, zjistíme, že tento „menší“ zázrak nese vlastní, velmi přesné poselství.

Přidejme každý den jednu vroucí modlitbu

Papež Lev XIV. napsal 29. června generálnímu představenému Davidu Pagliaranimu „s otcovským srdcem“ a prosil, aby bratrstvo od zamýšleného kroku ustoupilo. Pagliarani odpověděl o den později — oslovil papeže „Nejsvětější Otče“, prosil ho „synovsky“ a jejich rozhovor popsal slovy, že spolu mluví „jako otec se synem“.

Všimněme si toho jazyka. I ve chvíli, kdy se schylovalo k roztržce, spolu ti dva mluvili jako otec a syn. To není diplomatická zdvořilost — je to mluvnice církve. Máme jednoho Otce v nebi a jednoho otce viditelného, nástupce sv. Petra. Navzájem jsme bratři a sestry.

Právě proto nás to bolí. Rána uprostřed rodiny je i naší ranou. Z rozkolu se nemůže nikdo radovat, a vlastně ho ani nikdo nemůže přecházet s nezájmem. Celá rodina trpí. Každý kdo má otcovské nebo mateřské srdce tomu rozumí.

Nezbývá než to, co dělá rodina, když někdo z jejích členů má problém: denně se modlí. Vzpomínejme každý den alespoň krátkou vroucí modlitbou o smilování a příznivé řešení vážné situace.

Z Nejsvětějšího Srdce do měsíce Nejdražší krve

Zbožná tradice připisuje některým měsícům zvláštní úctu. Červen patří Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, červenec Nejdrahocennější krvi Páně. Ta dvě zasvěcení nejsou vedle sebe náhodou. Obě hledí k témuž místu — k otevřenému boku Ukřižovaného, z něhož podle svědectví sv. Jana „vyšla krev a voda“ (Jan 19,34). Srdce a krev patří k sobě: krev vytéká ze zasaženého Srdce. Přechod z jednoho měsíce do druhého je proto spíš prohloubením než změnou tématu — od lásky, kterou Srdce zjevuje, k ceně, kterou tato láska zaplatila.

V tradičním kalendáři stojí na prahu července svátek I. třídy: Pretiosissimi Sanguinis Domini Nostri Jesu Christi, barva červená, Gloria i Credo, s prefací o svatém Kříži — neboť krev je cenou spásy.