Zásvětná modlitba

Zasvěcení sebe sama Ježíši Kristu, Vtělené Moudrosti, rukama Panny Marie podle sv. Ludvíka Maria Grigniona z Montfortu († 1716).

Není to modlitba k Panně Marii místo Krista. Je to odevzdání Kristu — jenom se do něho vstupuje tou cestou, kterou si zvolil sám Bůh, když se stal člověkem: skrze Marii. Odtud i tvrdé slovo otrok, které montfortská zbožnost užívá schválně. Neznamená ponížení, ale opak toho, co si člověk obvykle nechává stranou: dávám všechno, bez výhrady a bez zpětného práva.

Text je zakončením Montfortova spisu Láska věčné Moudrosti; věcně k němu patří i známější Pojednání o pravé zbožnosti k Panně Marii.

Kdy se modlí

Osoby a rodiny zasvěcené Panně Marii obnovují své odevzdání a modlí se Zásvětnou modlitbu šestnáctého dne každého měsíce. Zasvěcení se totiž nekoná jednou provždy jako podpis pod smlouvu — je to způsob života, a ten se drží tím, že se k němu člověk pravidelně vrací.

Připomínku toho dne najdete v okénku Výročí v kalendáři.

Zásvětná modlitba

Věčná a Vtělená Moudrosti, Ježíši, velmi hodný lásky a klanění, pravý Bože a pravý Člověče, jediný Synu věčného Otce a Marie, vždy Panny! Hluboce se Ti klaním v lůně a jasu Tvého Otce po celou věčnost a v panenském lůně Marie, Tvé nejdůstojnější Matky, v čase Tvého Vtělení. Vzdávám Ti díky, že jsi sám sebe zmařil a vzal na sebe podobu otroka, abys mne vytrhl z krutého otroctví ďáblova. Chválím a oslavuji Tě, že ses ve všem ráčil podrobit Marii, své svaté Matce, abys mne skrze Ni učinil svým věrným otrokem.

Ale běda, já nevděčný a nevěrný, nezachoval jsem sliby a závazky, které jsem při křtu tak slavnostně učinil. Vůbec jsem neplnil své povinnosti. Nezasluhuji, abych se nazýval Tvým dítětem ani Tvým otrokem. A protože ve mně není nic, co by nezasluhovalo Tvého odmítnutí a Tvého hněvu, už se neodvažuji sám se přiblížit ke Tvé svaté a vznešené Velebnosti. Proto se utíkám o přímluvu a milosrdenství ke Tvé svaté Matce, kterou jsi mi dal za Prostřednici u Tebe, a doufám, že se mi skrze Ni od Tebe dostane zkroušenosti a odpuštění mých hříchů, že získám Moudrost a že mi bude zachována.

Pozdravuji Tě tedy, Maria neposkvrněná, živoucí stánku Božství, ve kterém se skrývá věčná Moudrost a ve kterém chce přijímat klanění andělů i lidí. Pozdravuji Tě, Královno nebe i země, jejíž vládě je podrobeno všechno, co je nižší než Bůh. Pozdravuji Tě, jisté Útočiště hříšníků, jehož milosrdenství nikomu nechybí! Vyslyš mé touhy po božské Moudrosti, a přijmi proto sliby a nabídky, které Ti poníženě předkládám.

Já, N. N., nevěrný hříšník, obnovuji a potvrzuji dnes do Tvých rukou své křestní sliby. Navždy se zříkám satana, všeho, čím se pyšní, i jeho skutků a úplně celý se dávám Ježíši Kristu, Vtělené Moudrosti, abych za Ním nesl svůj kříž po všechny dny svého života a abych Mu byl věrnější než dosud.

Volím si dnes Tebe, Maria, v přítomnosti celého nebeského dvora, za svou Matku a Paní. Vydávám a zasvěcuji Ti jako otrok své tělo i svou duši, svá dobra vnitřní i vnější i samotnou hodnotu svých dobrých skutků minulých, přítomných i budoucích. Přenechávám Ti plné a neomezené právo, abys nakládala mnou a vším, co mi patří, bez výhrady podle svého zalíbení k největší slávě Boží v čase i věčnosti.

Přijmi, Panno dobrotivá, tuto malou oběť mého otroctví, abych uctil podřízenost, s níž se věčná Moudrost ráčila podrobit Tvému mateřství, a spojil se s ní. Přijmi ji k uctění moci, kterou oba máte nad tímto nepatrným červíčkem a ubohým hříšníkem. Přijmi ji jako díkůvzdání za výsady, jimiž Tě obdařila Nejsvětější Trojice. Prohlašuji, že od nynějška chci jako Tvůj pravý otrok hledat Tvou čest a ve všem Tě poslouchat.

Matko obdivuhodná! Představ mne svému milému Synu jako věčného otroka, aby mne přijal skrze Tebe, když mne skrze Tebe vykoupil. Matko milosrdenství! Rač mi udělit milost, abych dosáhl pravé Moudrosti Boží a byl připočten k těm, které miluješ, učíš a vedeš, které živíš a chráníš jako své děti a své otroky. Panno věrná! Učiň mne ve všem tak dokonalým učedníkem, následovníkem a otrokem Vtělené Moudrosti, svého Syna Ježíše Krista, abych na Tvou přímluvu a podle Tvého příkladu dosáhl plnosti Jeho věku na zemi a Jeho slávy v nebesích. Amen!

Na místo N. N. se vloží vlastní jméno.

Táž modlitba v Raccoltě

Modlitba stojí v Raccoltě z roku 1952 — v knize odpustků, která v roce 1962 platila — jako heslo 96, ve francouzském originále a s Montfortovým jménem pod textem: Consécration de soi-même à Jésus-Christ, la Sagesse incarnée, par les mains de Marie, začátek O Sagesse éternelle et incarnée!

Kniha k ní připojuje plnomocné odpustky za obvyklých podmínek ve dva dny v roce: o svátku Neposkvrněného Početí Panny Marie (8. prosince) a 28. dubna, což je den úmrtí a svátek sv. Ludvíka Maria (Pius X., 24. 12. 1907; Sv. Officium 7. 12. 1927). V univerzálním kalendáři 1962 jeho svátek není — 28. dubna se slaví sv. Pavel od Kříže — protože Montfort byl svatořečen až roku 1947 a jeho svátek zůstal proprium jeho kongregací.

Odpustky uvádíme jako historický údaj, ne jako platný příslib. Sbírka z roku 1952 byla tehdy jediná autentická, roku 1968 ji však nahradil Enchiridion indulgentiarum Pavla VI., který soustavu odpustků na dny a léta zrušil. Na modlitbě samotné se tím nic nemění.