Benedictio vehiculi seu currus — žehnání vozu z Rituale Romanum, latinsky a česky, i s vysvětlením obřadu.

Žehnání dopravního prostředku

Benedictio vehiculi seu currus

Krátký obřad, jímž kněz žehná vůz — v roce 1925, kdy tohle znění vyšlo, už samozřejmě především automobil. Latinské currus je ale starší slovo pro vůz vůbec, a orace je proto použitelná na jakýkoli dopravní prostředek, který člověka veze.

Je to žehnání nevyhrazené: udělit je smí kterýkoli kněz, bez zvláštního dovolení. Trvá minutu a je celé v jedné oraci.

Průběh

Kněz má rochetu a štolu barvy dne, žehná vstoje a s nepokrytou hlavou. Přisluhující drží nádobku se svěcenou vodou a kropáč.

Verše — Adjutorium nostrum a Dominus vobiscum.
Orace Propitiare, Domine Deus.
Pokropení vozu svěcenou vodou — mlčky, bez dalších slov.

Nic víc obřad neobsahuje: žádné čtení, žádný zpěv, žádné kadidlo.

Text obřadu

Rituale Romanum, Appendix, Benedictiones non reservatae, č. 25

V. Adjutorium nostrum in nomine Domini. R. Qui fecit caelum et terram. V. Dominus vobiscum. R. Et cum spiritu tuo.	V. Naše pomoc je ve jménu Páně. R. On učinil nebe i zemi. V. Pán s vámi. R. I s duchem tvým.
Oremus. Oratio Propitiare, Domine Deus, supplicationibus nostris, et bene + dic currum istum dextera tua sancta: adjunge ad ipsum sanctos Angelos tuos, ut omnes, qui in eo vehentur, liberent et custodiant semper a periculis universis: et quemadmodum viro Aethiopi super currum suum sedenti et sacra eloquia legenti, per Levitam tuum Philippum fidem et gratiam contulisti; ita famulis tuis viam salutis ostende, qui tua gratia adjuti bonisque operibus jugiter intenti, post omnes viae et vitae hujus varietates, aeterna gaudia consequi mereantur. Per Christum, Dominum nostrum. R. Amen.	Modleme se. Orace Buď milostiv, Pane Bože, našim prosbám a svou svatou pravicí + požehnej tento vůz: přidruž k němu své svaté anděly, aby všechny, kdo se v něm povezou, vysvobozovali a chránili vždycky ode všech nebezpečí; a jako jsi Etiopanovi, sedícímu na svém voze a čtoucímu svatá slova, skrze svého jáhna Filipa udělil víru a milost, tak ukaž svým služebníkům cestu spásy, aby posilněni tvou milostí a ustavičně zaměřeni k dobrým skutkům dosáhli po všech proměnách této cesty i tohoto života věčných radostí. Skrze Krista, Pána našeho. R. Amen.
Et aspergatur aqua benedicta.	A pokropí se svěcenou vodou.

Proč zrovna etiopský dvořan

Střed orace není prosba o bezpečnou jízdu, ale připomínka jednoho setkání na cestě. Jáhen Filip dohonil vůz etiopského dvořana, který si v něm cestou předčítal Izaiáše, vyložil mu ho a pokřtil ho (Sk 8, 26–39). Vůz je tu tedy místem, kde člověka zastihla víra — ne pouhým strojem, který se má nerozbít.

Orace na tom staví dvojí prosbu: ať andělé chrání ty, kdo se povezou, a ať Bůh ukáže svým služebníkům cestu spásy, aby „po všech proměnách této cesty i tohoto života” došli k cíli. Slovo via v ní stojí dvakrát a pokaždé jinak — jednou o silnici, podruhé o životě.

Kde to v rituálu je

Obřad je v dodatku Rituale Romanum, v oddíle nevyhrazených žehnání, jako číslo 25 na straně 417. Kolem něj stojí příbuzná žehnání téže skupiny:

23 — Benedictio solemnis navis piscatoriae, slavné žehnání rybářské lodi (str. 412)
24 — Benedictio viae ferreae et curruum, žehnání železnice a vagonů (str. 416)
25 — Benedictio vehiculi seu currus, žehnání vozu (str. 417) — tato stránka
26 — Benedictio machinae itineri aerio destinatae, žehnání letadla (str. 417)

Žehnání letadla je z nich nejmladší: rituál u něj poznamenává, že je schválila Kongregace obřadů 24. března 1920. U vagonů (č. 24) je táž orace jako zde, jen v množném čísle — benedic currus istos.

Pramen: Rituale Romanum, editio quinta juxta typicam, Ratisbonae 1925, str. 417 (obecná pravidla o žehnání tamtéž, Tit. VIII, cap. 1, str. 225–226). Český překlad je pracovní, není to schválený liturgický text; závazná je latina.