Korunka dvanácti hvězd

Corona duodecim stellarum je krátká růžencová pobožnost, která rozepisuje obraz ze Zjevení 12,1 — „žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a na hlavě koruna dvanácti hvězd” — do dvanácti chval. Modlí se tři Otčenáše, dvanáct Zdrávasů a tři Sláva Otci; dvanáct Zdrávasů je dvanáct hvězd.

Zvláštní na ní je, komu je adresovaná. Chvály nesměřují k Panně Marii, ale k Nejsvětější Trojici — po čtyřech Otci, Synu a Duchu Svatému — a děkují za to, co každá z božských Osob v Marii vykonala: Otec si ji vyvolil za dceru, Syn se v ní vtělil, Duch Svatý ji přijal za snoubenku. Není to tedy modlitba o Marii, ale modlitba k Bohu za Marii. Kdo ji chce podat jedním dechem: je to poděkování za dvanáct darů, jimiž byla ozdobena.

Raccolta ji tiskne italsky a připisuje ji sv. Josefu Kalasanskému (1557–1648), zakladateli piaristů, jehož svátek slaví tradiční ritus 27. srpna. V jeho řádu se korunka drží dodnes a od piaristů se rozšířila dál.

Kniha ji neváže na žádný den v roce; stojí v oddílu obecného vzývání Panny Marie, takže se hodí kdykoli. Obsahem se ovšem sama nabízí k mariánským svátkům: třetí chvála Otci je o Mariině narození (8. září) a první chvála Synu o tom, že v jejím lůně přebýval devět měsíců.

Jak se modlí

Pobožnost má tři díly, v každém:

1. úvodní chvála té božské Osobě, po ní odpověď Amen a celý Otčenáš;
2. čtyři chvály, po každé odpověď Amen a celý Zdrávas, Maria;
3. po čtvrté chvále navíc Sláva Otci.

Celkem tedy tři Otčenáše, dvanáct Zdrávasů a tři Sláva Otci. Kniha modlitby jen jmenuje („Pater noster”, „Ave Maria”, „Gloria Patri”) — říkají se celé.

Úvod

I. Chvály Bohu Otci

II. Chvály Synu Božímu

III. Chvály Duchu Svatému

Německy

Němčina má vlastní ustálené znění, starší než naše stránka: otiskuje je Georg Ott, Marianum, díl II. (1869), sl. 1957–1958, pod nadpisem Der Rosenkranz des heiligen Joseph Calasanz von den 12 Sternen der heil. Jungfrau. Nepřekládali jsme tedy znovu — přebíráme je a jen sjednocujeme pravopis na dnešní.

Německé znění končí úmysly a Zdrávas Královno, kdežto naše kniha z roku 1952 končí už u třetího Sláva Otci. Není to německý přídavek — je to původní tvar, který Raccolta sama tiskla (viz poznámku o starších vydáních níž).

Jedna oprava tu je: v čele druhého dílu tiskne Ott omylem Gegrüßet seist místo Vater unser. Opraveno podle stavby modlitby, kterou má italština i polština stejnou.

Polsky

Také polština má znění, které se skutečně modlí; přebíráme je v podobě obvyklé v polských modlitebních sbírkách (Koronka Dwunastu Gwiazd ku czci Najświętszej Maryi Panny wg św. Józefa Kalasancjusza), ne jako vlastní překlad.

Od našeho italského znění se polština liší na jediném místě: má „przyozdobił Ją wszelkimi cnotami” (všemi ctnostmi) tam, kde Raccolta říká „dei maggiori pregi” — nejvzácnějšími dary. Závěr s úmysly a Zdrávas Královno, stejně jako „objawił Jej jako pierwszej swoje imię”, polština nepřidává: obojí v knize stálo, jak ukazuje následující oddíl.

Co vypadlo ve vydání 1952

Němčina i polština vypadají na první pohled jako by k modlitbě něco přidávaly. Je to naopak — zkrácená je Raccolta z roku 1952, kterou tu otiskujeme. Doloží to starší vydání téže sbírky:

• Italské vydání z roku 1886 (Raccolta di orazioni e pie opere, oddíl X Maria Santissima, č. 28) má nadpis Corona di dodici stelle composta da S. Giuseppe Calasanzio — tedy výslovné autorství, ne jen jméno v závorce pod textem — a končí:

  Per la S. Chiesa Cattolica, per la propagazione della Fede, per la pace tra i Principi Cristiani e per l’estirpazione delle eresie Salve Regina ecc.

• Anglické vydání z roku 1910 (překlad revize z roku 1898, heslo 195) má totéž: „For the Holy Catholic Church, for the propagation of the faith, for peace among Christian princes, and for the uprooting of heresies, let us say Salve Regina.”

Obě starší vydání navíc čtou u Ducha Svatého „che a lei la prima rivelò il suo nome” — „zjevil jí jako první své jméno”. I tohle slovo vydání z roku 1952 vypustilo, a polština je tedy v tomto místě věrnější než náš pramen.

Sedí to s tím, co o korunce píše sám Kalasanský: ve svém návodu žákům zakončuje pobožnost modlitbou Zdrávas Královno „za svatou církev katolickou, za šíření víry, za pokoj mezi křesťanskými knížaty a za vykořenění bludů”.

Starší Raccolty jsou tu historičtí svědkové, ne platný pramen — autentickou sbírkou pro rok 1962 zůstává vydání z roku 1952.

Nezaměňovat s Malou korunkou Panny Marie

Vedle této korunky žije druhá, které se také říká „korunka dvanácti hvězd” — Malá korunka Panny Marie (Parva corona B. Mariae Virginis), latinská, s antifonami Beata es, Virgo Maria… / Tota pulchra es… / Gloria tibi sit… a s refrénem Gaude, Maria Virgo — Gaude millies. Rozšířil ji sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu, i když ji nesložil; je starší, ve Francii se modlila už v 17. století.

Obě mají dvanáct Zdrávasů po třech skupinách a obě stojí na téže větě z Apokalypsy, ale liší se v tom podstatném:

• tato korunka mluví k Trojici a děkuje jí za Marii; tři skupiny jsou tři božské Osoby;
• Malá korunka mluví k Marii a chválí ji samu; tři skupiny jsou tři její „koruny” — dokonalosti, moci a dobroty — a končí odevzdáním Tuus totus ego sum.

V Raccoltě 1952 je celá jen ta zdejší. Z Malé korunky tam stojí samostatně dva kousky: úvodní versikl Dignare me laudare te, Virgo sacrata (č. 293) a antifona Tota pulchra es, Maria (č. 359).

Poznámka k odpustkům

Kniha k modlitbě uvádí odpustky tří let a plnomocné odpustky za obvyklých podmínek tomu, kdo korunku opakuje denně po celý měsíc (Kongregace pro odpustky, 8. ledna 1838 a 17. srpna 1898; Pius IX., audience 17. března 1856; Apoštolská penitenciárie, 28. března 1934 a 12. června 1949).

Je to pořád totéž udělení z ledna 1838, jen jinak přepočítané pozdějšími revizemi sbírky:

• Ott 1869 (reskript Řehoře XVI., 7. ledna 1838) — 100 dní;
• Raccolta 1886 (dekret Kongregace pro odpustky, 8. ledna 1838) — 100 dní;
• Raccolta 1910 (k tomu Pius IX. 1856 a Lev XIII. 1898) — 100 dní a plnomocné jednou za měsíc;
• Raccolta 1952 — tři roky a plnomocné za měsíc denního opakování.

Rozdíl 7. × 8. ledna je mezi Ottem a Raccoltou; obě vydání Raccolty uvádějí osmého.

Uvádíme to jako historický údaj, ne jako platný příslib — roku 1968 nahradil sbírku z roku 1952 Enchiridion indulgentiarum Pavla VI., který soustavu odpustků na dny a léta zrušil. Modlitba sama tím nic neztrácí.